Miloš Hoznauer
| Miloš Hoznauer | |
|---|---|
| Narození | 21. září 1929 Drahelice |
| Úmrtí | 24. března 2025 (ve věku 95 let) Praha |
| Povolání | vědec, pedagog, literární vědec, gymnaziální profesor, filolog, středoškolský učitel, publicista a spisovatel |
| Témata | filologie, čeština, publicistika a literární tvorba |
| Děti | Aleš Hoznauer |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Miloš Hoznauer (21. září 1929 Drahelice – 24. března 2025 Praha[1]) vlastním jménem Miloslav Hoznauer, byl český středoškolský učitel, spisovatel, literární vědec a publicista.[2]
Životopis
V letech 1940 až 1948 navštěvoval Státní reálné gymnázium v Nymburce, kde vydával časopis Termit. [3]
Později absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obory ruština a čeština.[4]
Během života byl třikrát ženatý, jeho první manželka Alena Hoznauerová zemřela[5] na rakovinu jater, s druhou se rozvedl a se třetí zůstal do konce života.[2] Měl čtyři děti a šestnáct vnoučat.[6]
Vyučoval na gymnáziích Nad Štolou, Na Zatlance a Na Vítězné pláni, později také na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.[7]
Přátelil se také se známými spisovateli své doby. Ludvík Vaculík ho nazval šamanem slov.[8]
Dílo
V 60. letech publikoval v Literárních novinách, jejichž texty kritizoval Ústřední výbor KSČ. Přispíval také do časopisů Plamen a Impuls. Podle jeho reportáží byly natočeny televizní filmy Dva roky na slamníku a Na trampském severu. Měl pravidelný pořad v rozhlase a do roku 1969 externě přednášel na Filozofické fakultě.[3]
Jako učební pomůcku sepsal krátké biografie spisovatelů Milana Kundery, Ivana Klímy, Ludvíka Vaculíka a Pavla Kohouta.[3]
V pokročilejším věku pak ve svém díle tematizoval stáří a to především ve sbírce Stařec na čekané.[9] Za tu získal také ocenění Senior roku.[10]
Od rady města Nymburk získal v roce 2012 vyznamenání Nymburský lev II. třídy za celoživotní významnou literární činnost. [11]
V samizdatu vyšly jeho knihy Do posledního dechu a Laterna pedakomika.[3]
Po revoluci napsal knihy Dobrodružství s literaturou a Na túře po literatuře.[3]
V roce 2004 vyšla jeho autobiografická kniha Cesta do hlubin kantorovy duše, v roce 2015 básnická sbírka Stařec na čekané a následně kniha Lodní kufr.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Miloš Hoznauer, 1929-2025. cpk-front.mzk.cz [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ a b GEOGRAPHIC, Dana Emingerová, National. Žhavým pohledům studentek jsem se bránil těžko, říká legendární češtinář. iDNES.cz [online]. 2016-05-26 [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e PhDr. Miloslav Hoznauer. www.gym-nymburk.cz [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ a b Miloš Hoznauer (1929 - 2025). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Osobní tragédie našich profesorů - napsala Alena Kostková Hadačová [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Se stářím se musí umět zacházet. Učím se laskavosti, tvrdí legendární pražský češtinář Miloš Hoznauer. Radiožurnál [online]. 2016-05-16 [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Osudy Miloše Hoznauera. Vltava [online]. 2017-03-27 [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ PŘÍBAŇ, Jan. „Šaman slov“ Miloš Hoznauer: Šedesátá léta přinesla velkolepý rozkvět kultury. Literární noviny [online]. 2025-08-26 [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ HTTPS://WWW.UVM.CZ, UVM interactive,. „Kam se hrabu na Hrabala se svými čtyřkami,“ vzpomíná Miloš Hoznauer. Praha 3. 2020-01-02. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-05-19.
- ↑ Miloš Hoznauer pedagog a spisovatel [online]. Praha: MČ Praha 3, 2019-11-05 [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
- ↑ KREJSOVÁ, Milena. Nymburští Lvi jsou už u svých majitelů. Nymburský deník. 2014-10-08. Dostupné online [cit. 2025-08-26].