Svatovojtěšská medaile (2013) Skleněná medaile Kraje Vysočina (2014) Magnesia Litera Kniha roku (2023) Stříbrná medaile předsedy Senátu (2023) Cena PEN Klubu - Vlastní cestou Cena Nadace ČLF (2025)
Manžel(ka)
Jana Doležalová-Franková (do 2021) Hana Kubíčková (od 2023)
Pravidelně spolupracuje s Revolver revue, Souvislostmi, Roš chodeš, Perspektivami, měsíčníkem Reportér. Básně a fejetony publikuje v polských literárních revuích (Topos, Almanach prowincjonalny, Goczs niedzielni, Tygodnik Powsechni aj.).
Jako scenárista spolupracuje s Českou televizí (podílel se na cyklech Heydrich-konečné řešení, Neznámí hrdinové, Rudí prezidenti, Generálové a dokumentech Mrtvolu sprovoďte ze světa a Jako bychom dnes zemřít měli).
Jeho knihy, básně a povídky byly přeloženy do francouzštiny, italštiny, polštiny, němčiny, angličtiny, řečtiny a chorvatštiny.
Je autorem a kurátorem výstav o zločinech komunistického režimu. Jeho biografie Jako bychom dnes zemřít měli, pojednávající o životě a smrti faráře Josefa Toufara, jehož životnímu příběhu se dlouhodobě věnuje, získala v anketě Lidových novin v roce 2012 ocenění Kniha roku. Kniha také vyšla v italském nakladatelství Itaca v roce 2015 a v polském IPN v roce 2018. Druhý díl se jmenuje Krokdo tmavé noci (NPS, 2016) a edičně připravil publikace Vrátíme se do otcovskénáruče– Tři kázání P. Josefa Toufara (2015), 25. února byla sobota… (2017) a Návrat P. Josefa Toufara do Číhoště po 65 letech (2017). Inicioval exhumaci knězových ostatků z hromadného hrobu a pohřeb v jeho domově na Vysočině.
Vydal básnické sbírky Podivice (Arca Jimfa, 1995; druhé, rozšířené vydání Atlantis, 1997), soubor básní Kamení (Martin Dyrink, 1996), básnické sbírky Obec (Atlantis, 1996; polsky v nakladatelství Czarne, 2004; výbor v řeckém sborníku Bilieto, 2002), Les (Atlantis, 1998), Čas dýmu (Atlantis, 2003; francouzsky v nakladatelství Fissile, 2013), básnický deník z italských cest Sansepolcro (Arbor vitae, 2004), Ezechiel v kopřivách (Atlantis, 2014), Maso se stává slovem (Dobrý důvod, 2021), Jana bude brzy sbírat lipový květ (2022) a Česká litanie (2024).
Dále knihu fejetonů České feferony (Atlantis, 2000). Básnický oddíl Zpřelomů vydal pod stejnojmenným názvem ve své bibliofilské edici Luboš Drtina (2022). Dále vyšel výbor z básnické tvorby Trnem rejnoka (Dauphin, 2023) a reedice sbírky Obec (Petrkov, 2023).
Připravil vzpomínkové knihy vězně komunistický kriminálů Antonína BradnyZaradoval jsem se (Karmelitánské nakladatelství, 2002), válečného veterána Jiřího LoudySvým dějinám neutečeme (Radioservis, 2010) a vězně komunistický kriminálů a kanadského vědce Josefa SvobodyTři inkarnace (Radioservis, 2011). Připravil knihy rozhovorů s vězni nacistických a komunistických kriminálů CestyBožím (ne)časem (Karmelitánské nakladatelství, 2003), Prosil jsem a přiletělamoucha (Karmelitánské nakladatelství, 2004), Proti zlému krompáč a lopata (Karmelitánské nakladatelství, 2006) a Chtěl jsem být blanickým rytířem (CDK, 2010). Vydal knihy čár, rad, zaříkání a zkazek z Vysočiny Režná bába (Thyrsus, 2007, vyhlášena jako Nejkrásnější kniha roku 2007), Bodla stínu do hrudního koše (Thyrsus, 2009), Černé svině křen (Luboš Drtina, 2012) a Můro moři (Luboš Drtina, 2016).
Edičně připravil svazky Jan Franz – Eseje, kritiky, korespondence (Triáda, 2006), Směji se a sténám – korespondence V. Holana a S. Zedníčka (Pulchra, 2012) a Z.M.Kuděj – Neklidný zadek mě pálí (NPS, 2017, vyhlášena jako Kniha Vysočiny na Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě v roce 2018). Edičně také připravil knihu Musíme všichni někam na poušť - korespondenci Bohuslava Reynka a Jana Franze (NPS, 2021), sborník k 90. narozeninám Karla Krause Ty, když se směješ, tak pláčeš a básnivé sny Jany Doležalové-Frankové Moje břicho bylo jeskyní plnou barev.
Je spolukurátorem výstav v humpolecké 8smičce a editor katalogů Vrchovina, krabatina, mrchovina – solitéři Vysočiny (nakladatelství 8smička) a Bohuslav Reynek - Jdu prachu samotou s průhledy do zahrad (nakladatelství 8smička). Obě byly vyhlášeny Nejkrásnějšími knihami roku v kategorii výtvarný katalog. Dále je editorem katalogu Jan Zrzavý - Kdybych já byl krásný jako Dionysos (katalog byl vyhlášen nejkrásnější knihou Vysočiny).
Vydal bedekr po stopách Josefa Toufara po VysočiněKdyž není motorka, lépe choditpěšky (2019), knižní soubory dokumentárních povídek z protektorátu Čurda z hlíny (Host, 2019) a Do posledních sil (Host, 2020), jejich pokračování 1945: Léto běsů (Host, 2022) ; knihu pro děti Pepito (ne)plivej! (NPS, 2019), soubor židovských příběhů Tady nikdo není, jen já (Revolver revue, 2023) a knížku o židovské hospodské Heleně Šmolkové Tam, v zatáčce, potkáš útulnou hospodu (NPS, 2023). Jako editor připravil knihu Musíme všichni někam napoušť – korespondenci Bohuslav Reynka a Jana Franze (NPS, 2021). Vzpomínky na dětství zachytil v knize Jízda na skle ochcanou strání (střepy a střepiny z městečka 70. a 80. let v Československé socialistické republice). Dále vyšel jeho deník z roku 2016 Jedna věta (Revolver Revue, 2017).
Úmrtí první manželky Jany v roce 2021, se kterou má tři děti, reflektoval v básnické sbírce Jana bude brzy sbírat lipový květ.[4]. Sbírka získala v Magnesia Litera nejvyšší ocenění - kniha roku 2022. Realizována byla v roce 2025 jako divadelní představení v Divadle Viola (režie Beata Parkanová).
Roku 2023 mu byla udělena Cena PEN Klubu – Vlastní cestou.
Dílo
Chtěl jsem být blanickým rytířem: rozhovory s účastníky protinacistického a protikomunistického odboje. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. 262 s. ISBN978-80-7325-237-3.
Krok do tmavé noci: příběhy faráře Josefa Toufara, jeho vrahů a číhošťského zázraku. Praha: Nezávislý podmelechovský spolek, 2015. 669 s. ISBN 978-80-260-9125-7. (Autor v roce 2016 za knihu získal Cenu čtenářů Krajské knihovny Vysočiny a posluchačů Českého rozhlasu Region.[5])
Vrátíme se do otcovské náruče. Praha: Nezávislý podmelechovský spolek, 2015. 77 s. ISBN 978-80-260-8304-7. (Tři kázání českého kněze P. Josefa Toufara z let 1949–1950, životopis, příběh exhumace ostatků, údaje o číhošťském hrobě, modlitba k jeho beatifikaci, texty historika a kněze Tomáše Petráčka a architekta Norberta Schmidta, neznámé archivní fotografie. Vydáno u příležitosti slavnostního uložení ostatků P. Josefa Toufara v Číhošti 12. července 2015.)
Jedna věta. Praha: Revolver Revue, 2017. 44 s. Revolver Revue, sv. 102. ISBN 978-80-87037-85-0.
Za. Praha: Torst, 2017. 438 s. ISBN 978-80-7215-533-0.
Čurda z Hlíny: tři dokumentární povídky z protektorátu. Brno: Host, 2019. 222 s. ISBN 978-80-7577-803-1.
1945: Léto běsů. Brno: Host, 2022. 304 s. ISBN 978-80-275-1083-2.
Tady nikdo není, jen já : židovské příběhy z Vysočiny a přilehlých krajů. Praha: Revolver Revue, 2023 . 311 stran ilustrace, portréty, faksimile. ISBN 978-80-7622-027-0
Knihy rozhovorů
Cesty božím (ne)časem. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2003. 181 s. Rozhovory. ISBN 80-7192-820-8.
Prosil jsem a přiletěla moucha. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2004. 159 s. Rozhovory. ISBN 80-7192-906-9. (Autor hovoří s vlastenci plk. Petrem Urubou, Ferdinandem Höferem, genmjr. Rudolfem Krzákem, Mons. Josefem Veselým, P. Martinem Víchem, Vincencem Koutníkem, Alfonsem Bradatschem, Aloisem Denemarekem, Mons. Karlem Fořtem, Ludvíkem Stehlíkem a prof. Jaroslavem Kadlecem, kteří se přes životní zkoušky a totalitní nástrahy 20. století nepřestávají ptát po smyslu života a stvoření.)
Proti zlému krompáč a lopata. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2006. 195 s. Rozhovory. ISBN 80-7195-005-X. (Třetí pokračování rozhovorů s osobnostmi české společnosti, které přes totalitní nástrahy 20. století a životní zkoušky nepřestaly hledat smysl stvoření.)
↑BROTHÁNKOVÁ, Monika. Nejkrásnější knihou Vysočiny jsou Příběhy brodských domů [online]. Jihlava: Kraj Vysočina, 2016-10-14 [cit. 2016-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-23.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloš Doležal na Wikimedia Commons
.jpg)
Česko
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
