Mikuláš Albergati

Blahoslavený Mikuláš Albergati
Kardinál-kněz Boloňský biskup
Mikuláš Albergati (autor: Jan van Eyck, cca 1431)
Církev	římskokatolická
Diecéze	boloňská
Sídlo	Boloňa
Jmenování	5. ledna 1417
Uveden do úřadu	4. července 1417
Emeritura	9. května 1443
Předchůdce	Giovanni di Michele
Nástupce	Ludovico Trevisano
Titulární kostel	bazilika svatého Kříže
Svěcení
Kněžské svěcení	1404 světitel Bartolomeo Raimondi
Biskupské svěcení	4. července 1417 světitel Tommaso Perenduli 1. spolusvětitel Pietro Ondedi 2. spolusvětitel Pietro Bolardi
Kardinálská kreace	27. května 1426 kreoval Martin V.
Titul	kardinál-kněz
Osobní údaje
Datum narození	1373
Místo narození	Boloňa
Datum úmrtí	9. května 1443
Místo úmrtí	Siena
Vyznání	římskokatolické
Rodiče	Pier Nicola Albergati
Alma mater	Boloňská univerzita
Svatořečení
Beatifikace	25. září 1744 Řím beatifikoval Benedikt XIV.
Svátek	10. května
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributy	kardinálský oděv
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Mikuláš Albergati, italsky Niccolò Albergati (1373 Boloňa – 9. května 1443 Siena) byl italský kardinál a diplomat.

Narodil se v Boloni roku 1373 do šlechtické rodiny. Absolvoval práva a v roce 1394 se stal členem kartuziánského řádu. Po skončení papežského schizma podporoval papeže Martina V., který jej roku 1417 jmenoval biskupem boloňským a 24. května 1426 titulárním kardinálem baziliky Svatého Kříže v Jeruzalémě. Roku 1431 zahájil čtrnáctiletý Basilejský koncil, jenž v římskokatolické církvi přinesl definitivní vítězství papalismu nad konciliarismem a buly o sjednocení s Kopty, Řeky, Armény, Syřany a Chaldejci. V rodném městě se zasadil o rozvoj vzdělanosti.

Albergati sloužil jako diplomat u několika papežů. V tomto úřadu navštívil Francii a několik dalších italských států. Roku 1435 vykonal v roli papežského legáta pontifika Evžena IV. cestu na kongres v Arrasu, který nepřinesl zamýšlený mír mezi Anglií a Francií ve stoleté válce. Znamenal však odklon Burgundska od Anglie a navázání spojenectví mezi burgundským vévodou Filipem III. Dobrým a francouzským králem Karlem VII. Mezi lety 1438–1443 zastával úřad hlavního penitenciáře Apoštolské penitenciárie, jednoho ze tří tribunálů Římské kurie.

K jeho žákům patřili pozdější papežové Mikuláš V., Pius II. a také italský renesanční humanista Francesco Filelfo. Tommaso Parentuccelli, pozdější Mikuláš V., u něj vykonával službu tajemníka a z úcty ke svému benefaktorovi si zvolil papežské jméno „Mikuláš“.

Mikuláš Albergati vážně onemocněl během cest v Sieně, kde 9. května 1443 zemřel. K uložení ostatků do hrobu došlo ve florentských kartouzích.^[1] Blahořečen byl 25. září 1744.

• Seznam kardinálů zemřelých v 15. století
• Seznam světců a mučedníků katolické církve

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niccolò Albergati na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikuláš Albergati na Wikimedia Commons