Michail Petrovič Arcybašev
| Michail Petrovič Arcybašev | |
|---|---|
 Michail Petrovič Arcybašev | |
| Narození | 6. listopadgreg. / 24. říjenjul. 1878 Ochtyrka, Charkovská gubernie  Ruské impérium |
| Úmrtí | 3. března 1927 (ve věku 48 let) Varšava,  Polsko |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Místo pohřbení | Orthodox Cemetery in Warsaw |
| Povolání | spisovatel, novinář, romanopisec a dramatik |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
_CORR_2.jpg)
Michail Petrovič Arcybašev (rusky: Михаи́л Петро́вич Арцыба́шев, 6. listopadgreg. / 24. říjenjul. 1878,[1] Ochtyrka, Charkovská gubernie – 3. březen 1927, Varšava) byl ruský dekadentní a naturalistický spisovatel.[2]
Život
Arcybašev pochází ze šlechtické stakářké rodiny.[3] Po matce je polského původ. Otec sloužil nejprve u carské tělěesné stáže, později se stal krajským soudcem v Achtyrce; s tímto městem jsou spojeny jeho dojmy, a proto najdeme toto město skoro ve všech autorových dílech.
Studoval v Charkově malířství. Arcybašev začal psát velmi brzy, už ve svých 16 letech,[4] a to ve venkovských novinách; od roku 1901 se však věnoval pouze literatuře. Říjnovou revoluci v roce 1917 nepřijal.[5] Protože byl po matce polského původu, získal v roce 1923 polské občanství a emigroval do Varšavy.[6] Zde spolu s D. Filosofovem vydávali protisovětský časopis Za svobodu! (За Свободу!)[7]
Dílo
Arcybašev vstoupil do literatury povídkou Paša Tumanov, která zachycuje myšlenkové pochody gymnazisty, který byl vyloučen z gymansia a zavraždil ředitele gymnasia; dílo vzniklo pod vlivem pozdního myšlení Lva Tolstého. Vliv je Tolstého je patrný také v povídkách Krev (1903) nebo Podpraporčík Gololobov (1902).[8]
Byl naturalistickým spisovatelem. Navazuje na Andrejeva, Sologuba, Zolu a Maupassanta, velmi blízký mu byl Stanisław Przybyszewski. První díla jsou ještě ovlivněna především dílem L. N. Tolstého (román Landeova smrt). Později jako zastánce filosofie Friedricha Nietzscheho zastával krajní individualismus. Popisoval hrůzy života, sebevraždy; při popisu erotických scén se dostával až na hranici pornografie.
Spisy
- Paša Tumanov, 1902
- Konokrad, 1902 (Zloděj koní)
- Landeova smrt (též Smrt Landeho, rusky: Смерть Ланде) 1904 – román o vysmívaném apoštolu lásky k bližnímu,
- Sanin (Санин), 1907
- Milliony (Миллионы), 1908, (Milióny) – román o člověku, kterému milióny nepřinesly štěstí
- Rabočij Ševyrjov (Рабочий Шевырев), 1909, (Dělník Ševyrjov) – román o revolučních událostech roku 1905
- U posledněj čerty (též: U poslední čáry, U poslední hranice, rusky: У последней черты), 1910-1912
Dramata
Česky vyšlo
- Sanin, Josef Richard Vilímek, 19??
- O žárlivosti a jiné povídky, Slovanské nakladatelství, 19??
- Jitřní stíny, Hrůza, přeložil Jan Stenhart, KDA, svazek 42, Kamilla Neumannová, 1908
- Ze života nepatrné ženy, přeložil St. Minařík, B. Minaříková, 1909
- Smrt Landeho, přeložil Ferdinand Kraupner, Hejda a Tuček, 1909?
- Miliony, přeložil Stanislav Minařík, Josef Richard Vilímek, 1909, 1926
- Lidská vlna, přeložil F. Mézl, Josef Richard Vilímek, 1909? 1926, 1933
- Kuprijan, přeložil F. Mézl, E. Beaufort, 1910?
- U poslední čáry, díl II., přeložili přeložil F. Mézl, Josef Richard Vilímek, 1910?
- Dělník Ševyrev, přeložili B. Mužík a F. Mézl, Josef Richard Vilímek, 1910?, 1926, 1933
- Žárlivost, drama, přeložil Stanislav Minařík, František Borový, 1918
- Sanin, přeložil F. Mézl, Josef Richard Vilímek, 1920, 1925, 1933
- Krvavá skvrna, přeložil A.J. Kučera, Čs. podniky tiskař. a vydav., 1920
- Vzpoura, přeložil Jar. Spirhanzl-Duriš, Čsl. podniky tisk. a vydav., 1922
- Vášeň, drama, přeložil Rudolf Kautský, František Švejda, 1922?
- Mstitel, přeložila M. Votrubová-Haunerová, Karel Beníšek, 1922
- Žena otrokyně a jiné novely, přeložil Emerich Čech, Josef Richard Vilímek, 1925
- Žárlivost a jiné povídky, přeložil Emerich Čech, Josef Richard Vilímek, 1925
- Rodina Divokých, přeložil Emerich Čech, Josef Richard Vilímek, 1925
- Hříšná žena, přeložil Emerich Čech, Josef Richard Vilímek, 1925, 1933
- U poslední čáry, díl I., přeložil F. Mézl, Josef Richard Vilímek, 1926, 1933
- U poslední čáry, díl II., přeložili přeložili A. Filip a R. Vošmera, Josef Richard Vilímek, 1933
- Svůdce (Sanin), přeložila Alena Morávková, Paseka, 1999, ISBN 80-7185-231-7
Odkazy
Reference
- ↑ PALLAS, Gustav. Slovníček literární. Praha: Otto, 1923, s. 16.
- ↑ Velký slovník naučný: encyklopedie Diderot. Praha: Diderot, 1999. sv. 1, s. 88. ISBN 80-902723-1-2.
- ↑ ČECH, Emerich. Romány M. P. Arcybaševa: Hříšná žena. Praha: Nakladatelství Josefe R. Vilímka, 1925. 238 s. Kapitola Studie o M. P. Arcybaševovi, s. 232.
- ↑ https://www.library-chukotka.ru/calendar-famous-date/rodilsya-mikhail-artsybashev-1878-1927-russkiy-pisatel-dramaturg-publitsist/
- ↑ https://hrono.ru/biograf/bio_a/arcybashevmp.php
- ↑ Encyklopedický ústav (Československá akademie věd). Malá československá encyklopedie. Praha: Academia, 1984. sv. 1, s. 217.
- ↑ https://www.pravenc.ru/text/76568.html
- ↑ https://lavkapisateley.spb.ru/enciklopediya/a/arcibashev
Literatura
- JEHLIČKA, Miloslav. heslo Michail Petrovič Arcybašev. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha: Odeon, 1978. Svazek I (A-K). S. 160.
- heslo Michail Petrovič Arcybašev. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930-1934. ISBN 80-7185-057-8.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Michail Petrovič Arcybašev na Wikimedia Commons
Osoba Michail Petrovič Arcybašev ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Michail Petrovič Arcybašev
Digitalizovaná díla Michaila Petroviče Arcybaševa v České digitální knihovně- (rusky) životopis a dílo v ruštině Archivováno 27. 12. 2008 na Wayback Machine.
- (rusky) životopis a dílo v ruštině
- (rusky) román Sanin v ruštině
