Maxmilián II. Emanuel

Maxmilián II. Emanuel
portrét od Andrease Møllera
Rodné jméno	Maximilian II. Maria Emanuel Kajetan von Bayern
Narození	11. července 1662 Mnichov
Úmrtí	26. února 1726 (ve věku 63 let) Mnichov
Místo pohřbení	Kostel svatého Kajetána v Mnichově
Povolání	sběratel umění a politik
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
Choť	Marie Antonie Habsburská (od 1685)[1] Tereza Kunhuta Sobieská (od 1695)[1]
Partner(ka)	Agnes Le Louchier
Děti	Karel VII. Bavorský[2] Josef Ferdinand Bavorský[3] Klement August Bavorský Jan Teodor Bavorský Ferdinand Maria Inocenc Bavorský[3][4] Marie Anna Karolína Bavorská[3] … více na Wikidatech
Rodiče	Ferdinand Maria Bavorský[4] a Jindřiška Adéla Savojská[4]
Rod	Wittelsbachové
Příbuzní	Josef Clemens Bavorský, Marie Anna Bavorská a Violanta Beatrix Bavorská (sourozenci) Marie Antonie Bavorská, Maxmilián III. Josef, Marie Anna Josefa Bavorská, Marie Josefa Bavorská, Tereza Benedikta Bavorská, František Ludvík z Holnsteinu, Maria Josephine von Hohenfels a Joseph Louis of Bavaria (vnoučata)
Funkce	guvernér Španělského Nizozemí (1692–1701) guvernér Španělského Nizozemí (1704–1711) rychtář kurfiřt
Podpis
Znak
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maximilián II. Maria Emanuel Kajetán (11. července 1662, Mnichov – 26. února 1726, tamtéž), známý též jako Modrý kurfiřt, byl vévodou a kurfiřtem bavorským z rodu Wittelsbachů, místodržícím Španělského Nizozemí (1692–1706) a jedním z uznávaných vojevůdců své doby.

Byl synem bavorského kurfiřta Ferdinanda Marii a savojské princezny Jindřišky Adléty. Jeho otec zemřel již roku 1679 a Maxmilián Emanuel se tak ujal vlády v Bavorsku ještě jako mladík. Již o čtyři roky později se jako spojenec Habsburků angažoval ve válkách s Osmanskou říší (statečnost při dobývání Bělehradu v roce 1688 mu vynesla přezdívku Modrý kurfiřt podle oblíbené barvy jeho uniformy) a od roku 1692 zastával post guvernéra Španělského Nizozemí.

Z habsburského rodu pocházela i jeho první manželka Marie Antonie, dcera císaře Leopolda I., která mu v sedmiletém svazku porodila tři syny. První zemřel tři dny po porodu, druhý se narodil mrtvý a teprve třetí, Josef Ferdinand (1692–99), překonal úskalí nejútlejšího věku. Chlapec byl předurčen stát se španělským králem po svém bezdětném prastrýci Karlovi II. a jeho smrt měla za následek vypuknutí dlouholetého devastujícího konfliktu – válek o španělské dědictví (1701–1714).

Maxmiliánovy nezkrotné mocenské ambice jej v těchto válkách přivedly do protihabsburského tábora, vedeného Francií. Po bitvě u Höchstädtu (1704), v níž byla bavorsko-francouzská vojska poražena britsko-holandsko-habsburskou koalicí, přišel o Bavorsko a tento stav byl potvrzen poté, co jej vévoda z Marlborough rozdrtil v bitvě u Ramillies (1706), pročež Britové s Holanďany obsadili i Španělské Nizozemí. Maxmilián Emanuel uprchl nejdříve do Bruselu a pak do Francie. Císař Josef I. vynesl v roce 1706 nad tímto Wittelsbachem říšskou klatbu a Bavorsko se dostalo pod císařskou správu. Faktickou vládu v Bavorsku získal Maxmilián II. Emanuel zpět až v roce 1714, kdy se také usmířil s Habsburky. Životní sen Maxmiliána II. Emanuela – povýšení Bavorska na království – se mu nikdy nepodařilo zrealizovat.

Maxmiliánovým nástupcem se stal syn z jeho druhého manželství s Terezou Kunhutou Sobieskou (dcerou polského krále Jana III.) Karel Albrecht, budoucí císař římský a na krátkou dobu i (proti-)král český.

• 
  Maxmilián II.
• 
  Maxmiliánovo letní sídlo zámek Nymphenburg
• 
  Maxmilián cca 1720
• 
  Maxmiliánova manželka Marie Antonie
• 
  Zámek Schleissheim
• 
  Maxmilián roku 1706
• 
  Maxmilián cca 1715
• 
  Maxmiliánova 2. manželka Kunhuta Sobieská
• 
  rezidence Mnichov
• 
  Maxmiliánův dědic Karel VII. Bavorský

• RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Maxmilián II. Emanuel na Wikimedia Commons