Marcel Łoziński
| Marcel Łoziński | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. května 1940 Paříž |
| Úmrtí | 20. srpna 2025 (ve věku 85 let) |
| Alma mater | Státní filmová, televizní a divadelní vysoká škola Leona Schillera v Lodži |
| Povolání | filmový režisér a scenárista |
| Ocenění | European Film Award Special Mention (1993) European Film Award for Best Short Film (2009) Pas Polityky důstojník Řádu znovuzrozeného Polska |
| Choť | Anne Durufléová |
| Děti | Paweł Łoziński Mikołaj Łoziński Tomasz Łoziński |
| Rodiče | Roman Kornecki-Stramer a Eugenia Łozińska |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marcel Łoziński (17. května 1940 Paříž – 20. srpna 2025) byl polský filmový režisér, scenárista, pedagog a producent, autor významných dokumentárních filmů Může se stát cokoliv a 89 mm od Evropy.[1]
Život
Narodil se v průběhu 2. světové války v Paříži, vystudoval Varšavskou polytechniku a následně režii dokumentárních filmů na vysoké škole (Państwowa Wyższa Szkoła Filmowa, Telewizyjna i Teatralna im. Leona Schillera) v Lodži. Studia ukončil v roce 1971, titul získal až v roce 1976 za film Kolo štěstí (Zderzenie czołowe).
Tvorba
V 70. a 80. letech nastoupil jako tvůrce do polské televize (Telewizja Polska), později do filmového studia X Andrzeje Wajdy a následně do studia Wytwórnia Filmów Dokumentalnych. V roce 1980 mu byla násilně ukončena spolupráce a dva jeho filmy (Egzamin dojrzalości, Próba mikrofonu) skončily v trezoru. Pod vivem těchto okolností se rozhodl zapojit do hnutí Solidarita. Zásadních úspěchů se dočkal v 90. letech, kdy dokončil na Oscara nominovaný film 89 milimetrů od Evropy (1993) o úzkokolejné železnici na Ukrajině. Dalším úspěchem byla observační etuda Může se stát cokoliv (1995), generační setkání jeho syna Tomka se starými lidmi v parku, za které získal ceny na festivalech v Krakově a Oberhausenu.[2] Společně s režiséry dokumentaristy, jakými byli Marek Piwowski, Wojciech Wiszniewski, nebo o něco starší Irena Kamienska a Bogdan Kosinski, tvořil výraznou vlnu polské dokumentární tvorby přelomu 80. a 90. let 20. století.[2] Jeho syn Pawel Łoziński je také filmařem a spolupracoval na některých projektech svého otce. V roce 2002 byl Marcel Łoziński členem poroty festivalu Academia Film Olomouc, kde získal také cenu za přínos dokumentárnímu filmu.[3][4]
Filmografie
- 1972 – Kolo štěstí (Koło Fortuny)
- 1972 – Happy end – společně s Pawłem Kędzierskim
- 1974 – Vizita (Wizyta)
- 1975 – Král (Król)
- 1975 – Zderzenie czołowe (Čelní srážka)
- 1977 – Jak żyć (Jak žít)
- 1978 – Egzamin dojrzałości (Zkouška dospělosti)
- 1980 – Próba mikrofonu (Zkouška mikrofonu)
- 1984 – Ćwiczenia warsztatowe (Cvičení v dílně)
- 1985 – Moje miejsce (Mé místo)
- 1988 – Świadkowie (Svědkové)
- 1989 – Polska 45–89 (Polsko v letech 45–89)
- 1990 – Las Katyński (Katyňský les)
- 1992 – Siedmiu Żydów z mojej klasy (Sedm Židů z mé třídy)
- 1993 – 89 milimetrů od Evropy (89 mm od Europy)
- 1995 – Může se stát cokoliv (Wszystko może się przytrafić)
- 1995 – Po zwycięstwie 89–95 (Po vítězství 89–95)
- 1998 – Żeby nie bolało (Aby to nebolelo)
- 2001 – Pamiętam (Pamatuji si)
- 2006 – Jak to się robi (Jak se to dělá)
- 2007 – A gdyby tak się stało (Kdyby se to stalo)
- 2009 – Poste restante
- 2011 – Tonia i jej dzieci (Tonia a její děti)
- 2013 – Ojciec i syn w podróży (Otec a syn na cestách)
Odkazy
Reference
- ↑ Polish Contemporary Documentary Film. Culture.pl [online]. [cit. 2025-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Marcel Łoziński | Życie i twórczość | Artysta. Culture.pl [online]. [cit. 2025-08-31]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ MAZOCHOVÁ, Velena. Velká Afa pro malou Nishu. Žurnál UP. 2002–05-03, roč. 11, čís. 27, s. 1–3. Dostupné online.
- ↑ NOVOBILSKÁ, Alice; KRATOCHVÍLOVÁ, Martina. Témata je třeba hledat ve svém nejbližším okolí. Žurnál UP. 2002-05-03, roč. 11, čís. 27, s. 4. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Marcel Łoziński na Wikimedia Commons
- Profil režiséra na portálu DAfilms