Marcantonio Raimondi

Marcantonio Raimondi
Narození	1480 Molinella
Úmrtí	1534 (ve věku 53–54 let) Bologna
Povolání	rytec, malíř, zlatník, grafik, mědirytec a výtvarník
Manžel(ka)	wife of Marco Antonio Raimondi
Významná díla	Paridův soud
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcantonio Raimondi označovaný i jen jako Marcantonio (asi 1480 Argine – před r. 1534 Bologna) byl italský renesanční grafik a kreslíř. Byl prvním známým rytcem, jehož dílo sestává hlavně z tisků kopií obrazů. Je tak důležitou postavou v dějinách reprodukčního tisku. Také systematizoval techniku mědirytiny, která se pak rozšířila v Itálii a po Evropě.

Technice rytí se vyučil v dílně proslulého boloňského malíře a zlatníka Francesca Raibolini zvaného Francia. První datovaný grafický list Raimondiho Pyramus a Thisbe pochází z roku 1505, ale předcházela mu řada nedatovaných rytin. Předpokládá se, že s dílem Albrechta Dürera se seznámil roku 1506, kdy Dürer navštívil Bolognu, nebo letech 1507–1508, kdy Raimondi podnikl cestu do Benátek. Ještě před rokem 1510 se musel setkat s Raffaelem, který byl nadšen Raimondiho rytinou podle Michelangelovy kresby kopírované ve Florencii.^[1] Roku 1511 se odstěhoval do Říma a jeho spolupráce s Raffaelem trvala až do malířovy smrti roku 1520. Oba založili tiskařskou dílnu, kde brzy vznikla Raimondiho rytecká škola. Jeho nejznámějšími žáky byli Marco Dente (Marco da Ravenna), Giovanni Jacopo Caraglio a Agostino de Musi (Agostino Veneziano).

Kolem roku 1524 byl krátce vězněn papežem Klementem VII. za to, že vytvořil kolekci erotických rytin I Modi podle kreseb Giulia Romana, ke kterým napsal Pietro Aretino Sonetti Lussuriosi. V té době vytvořil také svůj jediný rytý portrét, Podobizna Aretinova. Dílna reprodukovala Rafaelovy kresby i po malířově smrti a zanikla při vyplenění města roku 1527, kdy Raimondi musel vyplatit Španělům vysoké výkupné, přišel o veškerý majetek a musel ožebračen uprchnout. Jeho osudy v posledních letech života nejsou přesněji známé, ale předpokládá se, že zemřel před rokem 1534 v Bologni. Díla po roce 1527 již nelze bezpečně datovat.

V letech 1505–1511 vytvářel především originální rytiny podle vlastních předloh, často s využitím motivů z velmi populárních grafických listů Albrechta Dürera, které byly v Itálii hojně rozšířeny. V letech 1506–1510 kopíroval jeho dřevořezy ze Života Panny Marie, včetně Dürerova monogramu AD. Dürer si stěžoval u benátské vlády a dosáhl ochrany své signatury v teritoriu Benátek, ale nikoli kompozic. Je známo asi 80 Raimondiho rytin z tohoto období.

Po odchodu do Říma se více specializoval na rytecké kopie kreseb a obrazů jiných mistrů. Kopíroval Dürerovy Malé Pašije, předlohy Lucase van Leyden (309–358 rytin dle obou umělců) a zejména kresby Raffaela. V letech 1515–1520 byl mezi Raffaelem a Raimondim blízký a přátelský vztah. Nejlepší Raimondiho rytiny vznikly v letech 1513–1515, kdy kopíroval Raffaelovy předlohy k segmentovým freskám. V letech 1515–1516 vytvořil rytinu podle Raffaelovy kresby Paridův soud, která se později stala předlohou ke známému Manetovu obrazu Snídaně v trávě.^[2]

Přestože Raimondi je autorem rozsáhlého grafického díla podle cizích vzorů, zachovalo se i jeho dílo kreslířské, které se datuje již od jeho raných let a jemuž se věnoval po celý život. Jeho figurální motivy jsou často přejímané z antické tradice. Raimondi byl stejně zručným kreslířem jako Raffael nebo Leonardo da Vinci. Dobře modeloval figury čistým a střízlivým stylem a byl prvním rytcem, který vynechával detaily ve prospěch celku. Vytvořil kolem 600 grafických listů, z nichž jsou nejvíce ceněny Adam a Eva, Madona s odhalenou paží, Vraždění neviňátek, Mor či Paridův soud.^[3] Raimondi tak spoluvytvářel v Boloni a později v Římě umělecké prostředí prvních desetiletí šestnáctého století. Jeho zásluhou vešly v obecnou známost myšlenky a kresby Raffaela.^[4]

• Mladík se zrcadlem, kresba perem, Národní galerie v Praze
• Mor (podle Raffaela), mědiryt, 1512–1513, Národní galerie v Praze
• Madona s dlouhou nohou (podle Raffaela), mědiryt, po r. 1515, Národní galerie v Praze
• Paridův soud (podle Raffaela), mědiryt, 1517–1520, Národní galerie v Praze
• David a Goliáš (podle Raffaela), mědiryt, po 1518, Národní galerie v Praze
• Herkules a Anteus (podle Raffaela), mědiryt, 1520–1525, Národní galerie v Praze
• Parnas (podle Raffaelova náčrtu pro stanze ve Vatikánu), mědiryt, Národní galerie v Praze
• Madona vede Magdalenu ke Kristu (podle Giulia Romana), mědiryt, po 1520, Národní galerie v Praze
• Bakchanale (podle antického basreliéfu, kostel sv. Marka v Římě), mědiryt, Národní galerie v Praze
• Utrpení sv. Vavřince (podle návrhu fresky Baccio Bandinelliho pro kostel San Lorenzo ve Florencii), mědiryt, 1520, Metropolitan Museum New York^[5]

• Lisa Pon, Raphael, Dürer and Marcantonio Raimondi: Copying and the Italian Renaissance Print, Yale University Press, London-New Haven 2003. ISBN 9780300096804.
• Martin Zlatohlávek (ed.), Italské renesanční umění z českých sbírek. Kresby a grafika, Národní galerie v Praze 1997, ISBN 80-7035-119-5
• David Landau, Peter Parshall, The Renaissance Print. 1470-1550, Yale University Press, New haven and London, 1994, 1996, ISBN 978-0300068832
• Innis H Shoemaker; Elizabeth Broun, The Engravings of Marcantonio Raimondi, The Spencer Museum of Art, The University of Kansas, Lawrence 1981

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marcantonio Raimondi na Wikimedia Commons
• Catholic Encyclopedia: Marcantonio Raimondi