Mání

Mání
Mání v podobě buddhy na závěsném svitku, Čína 14.–15. století
Narození	14. dubna 216 Ktésifón
Úmrtí	2. března 274 (ve věku 57 let) nebo 26. února 277 (ve věku 60 let) Gundišápúr
Příčina úmrtí	stažení z kůže
Povolání	teolog, spisovatel, prorok, náboženský vůdce, filozof a básník
Nábož. vyznání	manicheismus
Rodiče	Pātik
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mání (jiné názvy: nepřesně Mani; podle některých názorů původně Máné; v zoroastrijském sanskrtu Mánéjasja; starořecky Manes [jiný přepis: Manés] nebo Man(n)ichaios; latinsky Manes nebo Manichaeus, Mannicheus; 14. dubna 216, nedaleko Ktésifónu – 26. února 277) byl perský (íránský) prorok, zakladatel manicheismu – náboženství vycházející z gnostického učení pozdní antiky, které bylo kdysi všeobecně rozšířeno, nicméně dnes prakticky zaniklé. Největší množství manichejských památek se zachovalo na území Číny z období vlády dynastie Jüan, kdy se manicheismus adaptoval na východní představy. Čínský manicheismus měl vliv na rozvoj buddhismu.

• 
  Pečeť s Máním ze 3. století nalezená v Iráku, obsahuje nápis „Mání, posel mesiášův“
• 
  Máního narození, Čína za vlády dynastie Jüan
• 
  Hypotetická podoba proroka s popiskem „Mání, posel světla“
• 
  Mání v podobě buddhy světla na v Cao'anském chrámu v Číně
• 
  Mání před perským králem Bahramem, Alíšer Navoí, 16. století
• 
  Mání při rozmluvě o nauce spásy, 13. století, Čína v době vlády dynastie Jüan

• DECRET, Francois. Mání a tradice manicheismu. Přeložil PhDr. Zdeněk Müller. 1.vyd. Bratislava: CAD Press, 1994. 150 s. ISBN 80-85349-30-2.
• KLÍMA, Otakar. Manis Zeit und Leben. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1962. 559 s. (V německém jazyce.)
• KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1977. 252 s. [O Máním viz str. 148–157.]

• Manicheismus
• Máního eschatologie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mání na Wikimedia Commons
• (anglicky) Manicheistické umění