Májové spiknutí

Májové spiknutí
období: revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství
Plán pevnosti Vyšehrad s opevněním a strážemi pořízený J. V. Fričem
Trvání	1849
Místo	Rakouské císařství Rakouské císařství
Příčiny	„Prozatímní odvodní zákon“ z 5. prosince 1848
Lídři
Karel Sladkovský, Josef Václav Frič, Michail Alexandrovič Bakunin
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Májové povstání byl pokus o ozbrojené povstání roku 1849, kterým chtěly české svobodomyslné síly navázat na revoluční rok 1848, stejně jako Maďaři a Italové.

František Josef I., který nastoupil na rakouský trůn 2. prosince 1848, zaujímal ostře protirevoluční stanovisko.

Popudem pro rozšíření další nespokojenosti v Čechách byl pravděpodobně tzv. „Prozatímní odvodní zákon“ z 5. prosince 1848, jehož cílem bylo navýšení odvodních kvót do armády a zrušení dosavadních úlev studentům při odvodech. Přidala se také všeobecná nespokojenost s rostoucími cenami a nezaměstnaností.

Povstání připravovali čeští radikální demokraté ve spojení s ruským anarchistou M. A. Bakuninem, který formuloval dvě „Provolání ke Slovanům“, ve kterých definoval způsoby rozbití habsburské monarchie.

Konkrétní příprava povstání byla zahájena v dubnu 1849, kdy byl získán pro tuto myšlenku i J. V. Frič a čeští studenti navázali kontakty s německými. Společně prováděli agitaci i mezi dělníky a na venkově. Byl ustaven Revoluční výbor, který chtěl dokonce vytvořit i prozatímní revoluční vládu v čele s Karlem Sladkovským.^[1]

Povstání mělo být zkoordinováno s dalšími povstáními v Německu. Příprava povstání však byla odhalena kvůli indiskreci a stávala se pomalu veřejným tajemstvím. Dne 3. května vypuklo v Drážďanech předčasně povstání (které bylo po čtyřech dnech potlačeno a zajat byl i Bakunin) a 7. května byl při návratu do Prahy chycen K. A. Röckel, jehož zápisník obsahoval jména osob, s nimiž se stýkal.^[2] V noci z 9. na 10. května 1849 byla většina účastníků zatčena. Mezi zatčenými byli například K. Sabina, K. Sladkovský, J. V. Frič, E. Arnold, F. Havlíček, V. Hodek nebo V. Gauč. Bylo vyneseno 25 rozsudků smrti, ale k vykonání rozsudků smrti nedošlo. Vězni byli po různé době věznění amnestováni. (První amnestie byla udělena v roce 1854, druhá v letech 1855–1856 a generální byla udělena 8. května 1857.^[2]) Nad Prahou (také nad pevnostmi Hradec Králové, Terezín, Josefov s Jaroměří) byl vyhlášen výjimečný stav, který byl zrušen zároveň až 1. září 1853 (zároveň s Vídní).^[2] Zatčení měla za následek potlačení radikálního proudu odporu.^[1]

Sabinu celá událost ovlivnila natolik, že patrně na jejím základě se stal konfidentem rakouských služeb.^[1]

• BALAJKA, Bohuš. Přehledné dějiny literatury. I., Dějiny české literatury s přehledem vývojových tendencí světové literatury do devadesátých let 19. století. 5. vyd., ve Fortuně 3; dotisk. Praha: Fortuna, 2001. 239 s. ISBN 80-7168-717-0.
• KLÍMA, Arnošt. Revoluce 1848 v českých zemích. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1974. 231 s. 
• KROUSKÝ, František Karel. Doba převratu: vzpomínky z let padesátých a šedesátých. Praha: Krouský, 1904. 136 s.
• PLŠKOVÁ, Renata. 200. výročí narození Karla Sladkovského. In: Obrozenci [online]. Čvn 25, 2023 [cit. 2025-09-02]. Dostupné z: https://obrozenci20.cz/2023/06/25/1056/
• ŠTAIF, Jiří. Revoluční léta 1848–1849 a české země. Praha: Historický ústav ČSAV, 1990. 194 s. Práce Historického ústavu AV ČR. Řada A, Monographia, sv. 3. ISBN 80-85268-01-9.
• TRAUB, Hugo. Květnové spiknutí v Čechách roku 1849. V Praze: Šolc a Šimáček, 1929. 329 s. Matice lidu, roč. 58., kn. 3., čís. 13–18.
• Vojenské dějiny Československa. II. díl, (1526–1918). 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1986. 589 s.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Májové spiknutí na Wikimedia Commons