Luskoun dlouhoocasý
 Luskoun dlouhoocasý | |
|---|---|
 Luskoun dlouhoocasý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | luskouni (Pholidota) |
| Čeleď | luskounovití (Manidae) |
| Rod | luskoun (Manis) |
| Binomické jméno | |
| Manis tetradactyla Linnaeus, 1766 | |
 Areál rozšíření
luskouna dlouhoocasého | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Luskoun dlouhoocasý (Manis tetradactyla) pochází ze západní a rovníkové Afriky (Senegal, Gambie, západní Uganda a jihozápadní Angola) s biotopem hustých pralesních porostů.
Anatomie
Jeho hmotnost se pohybuje od 1,5 kg do 2,5 kg. Patří mezi nejmenší luskouny – měří kolem 40 cm. Ocas má 2× delší než tělo – s největším počtem obratlů mezi savci – v ocase je cca 47 ocasních obratlů. Dobře šplhá, má slabý zrak, ale skvělý čich. Na hřbetě má 10–15 hnědých širokých šupin s ostrými hroty ve středu hrany. Patří mezi savce s noční aktivitou. Jeho potravou jsou pouze termiti – spotřeba asi 200 g termitů za den.
Rozmnožování
Žijí samotářsky nebo v párech, samice rodí jen jedno mládě za cca 5 měsíců.
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
Literatura
- MASOPUSTOVÁ, Renata. Chov exotických savců. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2009. ISBN 978-80-213-1916-5. Kolektiv.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu luskoun dlouhoocasý na Wikimedia Commons 
Taxon Uromanis tetradactyla ve Wikidruzích
Portály: Živočichové