Lucius Domitius Ahenobarbus (konzul 16 př. n. l.)
| Lucius Domitius Ahenobarbus | |
|---|---|
 Tento reliéf na Ara Pacis je některými odborníky identifikován jako Lucius Domitius Ahenobarbus | |
| Narození | 49 př. n. l. starověký Řím |
| Úmrtí | 25 (ve věku 74–75 let) |
| Povolání | politik a voják |
| Choť | Antonia Starší |
| Děti | Domitia Lucius Domitius Ahenobarbus Domitia Lepida Major Gnaeus Domitius Ahenobarbus Domitia Lepida Minor |
| Rodiče | Gnaeus Domitius Ahenobarbus[1] a Aemilia Lepida |
| Funkce | římský senátor aedil praetor římský konzul |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lucius Domitius Ahenobarbus (49 př. n. l. – 25 n. l.) byl římský konzul, senátor a vojevůdce. Jeho otcem byl konzul Gnaea Domitius Ahenobarbus a matka Aemilia Lepida, která byla příbuznou triumvira Marka Aemilia Lepida. Jeho babičkou z otcovy strany byla Porcia, sestra Cata mladšího.[2] Ahenobarbus se oženil s Antonií Major, neteří císaře Augusta, přičemž se přes ní stal dědečkem císaře Nerona.[3]
Život
Jako mladý muž byl proslulým a oddaným vozatajem.[4] V roce 36 př. n. l. byl v Tarantu na setkání Octaviana a Marka Antonia zasnouben s Antonií Major, dcerou Marka Antonia a Octavie Minor. V manželství s Antonií Major měl nejméně tři děti: Domitii Lepidu Major, Domitii Lepidu Minor (matku císařovny Valerie Messaliny) a Gnaea Domitia Ahenobarba, (otce císaře Nerona).[5] V manželství mohl být další syn jménem Lucius a také třetí dcera.[6]
V roce 22 př. n. l. byl aedilem a v roce 16 př. n. l. konzulem. Po svém konzulátu sloužil od roku 13 př. n. l. jako guvernér Afriky. Později se stal Tiberiovým nástupcem v římském tážení Germánii, kde od Rýna přešel až k Labi, přičemž pronikl v severovýchodní Evropě dál než kterýkoli z jeho předchůdců.[7] Mezi Rýnem a Emží nechal přes bažiny vystavět římskou silnici zvanou Pontes Longi, podél níž se v roce 15 odehrála bitva u Pontes Longi. Za tyto úspěchy v Římě obdržel triumfální odznaky. Zemřel v roce 25.[7]
Římský historik Suetonius ho popsal jako „arogantního, krutého, nechvalně známého a extravagantního“,[8] přičemž zaznamenal četné případy jeho neúcty, včetně cenzury Lucia Munatia Planca, prokonzula Afriky a legáta Ilýrie.[4][9]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucius Domitius Ahenobarbus (consul 16 BC) na anglické Wikipedii.
- ↑ Domitii. In: Реальный словарь классических древностей по Любкеру, 1885.
- ↑ Dictionary of Greek and Roman Biography and Mythology. web.archive.org [online]. Boston: Little, Brown and Company, 2011-08-05 [cit. 2025-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ BARRETT, Anthony A.; FANTHAM, Elaine; YARDLEY, John C. The Emperor Nero: A Guide to the Ancient Sources. [s.l.]: Princeton University Press Dostupné online. ISBN 978-0-691-15651-4. (anglicky)
- ↑ a b SYME, Ronald; HORNBLOWER, Simon. Domitus Ahenobarbus, Lucius. Oxford: Oxford University Press, 1996. (anglicky)
- ↑ STERN, Gaius. Women, Children, and Senators on the Ara Pacis Augustae: A Study of Augustus' Vision of a New World Order in 13 BC. [s.l.]: University of California, Berkeley, 2006. 1098 s. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SYME, Ronald. The Augustan aristocracy. Oxford: Clarendon [The Augustan aristocracy Dostupné online]. ISBN 9780198147312.. S. 167. (anglicky)
- ↑ a b TACITUS. The Annals - Book 4. part 44 [online]. Wikisource, the free online library [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SUETONIUS. The Lives of the Caesars - Life of Nero - Book 4 [online]. [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DZINO, Danijel. Illyricum in Roman Politics, 229 BC-AD 68. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-0-521-19419-8. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lucius Domitius Ahenobarbus na Wikimedia Commons
