Lubomír Voleník
| JUDr. Lubomír Voleník | |
|---|---|
 JUDr. Lubomír Voleník v roce 1997 | |
| 1. prezident NKÚ [1] | |
| Ve funkci: 8. července 1993 – 7. července 2002 | |
| Ve funkci: 17. října 2002 – 5. června 2003 | |
| Nástupce | František Dohnal [2] |
| poslanec Federálního shromáždění (SL) | |
| Ve funkci: 7. června 1990 – 31. prosince 1992 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | OF (1989-1991) ODS (1991-1993) |
| Narození | 1. března 1950 Praha Československo |
| Úmrtí | 5. června 2003 (ve věku 53 let) Dánsko |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Děti | dva synové |
| Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
| Profese | politik, právník a sběratel |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg.png){kind=small} 3. třídy in memoriam (2003) |
| Commons | Lubomír Voleník |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lubomír Voleník (1. března 1950 Praha – 5. červen 2003 Dánsko) byl český právník a politik, od roku 1993 první prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, předtím po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, pak za ODS.
Život
Narodil se v Praze, ale mládí prožil v Teplicích, kam byla jeho rodina vystěhována. Zde absolvoval základní a střední školu. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, od roku 1983 působil jako podnikový právník. Angažoval se v ochraně životního prostředí v severních Čechách.[3]
Během sametové revoluce se zapojil do Občanského fóra. Ve volbách roku 1990 v tehdejší ČSFR byl zvolen za OF do Sněmovny lidu (volební obvod Severočeský kraj). Po rozkladu OF v roce 1991 nastoupil do poslaneckého klubu ODS. Mandát obhájil ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[4]
Krátce působil jako osobní zmocněnec předsedy ODS Václava Klause. Koncem roku 1997 mu Josef Tošovský nabídl účast v jím vedené vládě. Voleník ale ministerský post odmítl.[3]
V roce 1993 se stal prvním prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu. Sloužil na tomto postu až do konce devítiletého funkčního období, pak ho prezident Václav Havel po průtazích opětovně jmenoval. V roce 2002 se jeho jméno uvádělo mezi možnými kandidáty na prezidenta České republiky.[3]
Od mládí trpěl Bechtěrevovou chorobou. Zemřel během služební cesty v hotelu v Dánsku na infarkt myokardu. Ač člen ODS, byl respektován napříč politickou scénou. Sociálně demokratický předseda vlády Vladimír Špidla na jeho úmrtí reagoval: „Vždy se mi s ním spolupracovalo dobře a neměl jsem nikdy stín pochybností o kompetencích a nezávislosti v jeho rozhodování“. V roce 2003 mu byl udělen in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Kolegium NKÚ, Bývalí členové Kolegia [online]. Nejvyšší kontrolní úřad [cit. 2013-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-30.
- ↑ Do roku 2005 pověřen vedením úřadu Dušan Tešnar.
- ↑ a b c d Voleník zemřel zřejmě na infarkt. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2012-08-02]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-08-02]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lubomír Voleník na Wikimedia Commons 
Osoba Lubomír Voleník ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lubomír Voleník
- Bojovník s nemocí Lubomír Voleník, iDnes.cz, 14. února 2003
