Lužická srbština

Lužická srbština
Mapa rozšíření jazyka
Mapa rozšíření jazyka
Počet mluvčích20 000 až 30 000
Klasifikace
PísmoLatinka
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazykSasko a Braniborsko (Lužickosrbská oblast osídlení)
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2wen; hsb, dsb (T)
ISO 639-3wen; hsb, dsb
Ethnologuehsb, dsb wen; hsb, dsb
Wikipedie
hsb.wikipedia.org - hornolužická srbština,
dsb.wikipedia.org - dolnolužická srbština
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lužická srbština nebo též lužičtina je všeobecné pojmenování pro příbuzné západoslovanské jazyky používané Lužickými Srby na území německé Lužice, tj. ve východním Sasku a v jihovýchodním Braniborsku.

Lužická srbština se vyvinula z jazyka Polabských Slovanů, kteří vymřeli asi v 10. století, avšak zachovaly se prameny pro přepis a rekonstrukci jejich jazyka. Lužice patřila k Zemím koruny České, ztracena byla definitivně až v roce 1814 po vídeňském kongresu. V současné době jsou Lužičtí Srbové výrazně asimilováni, někteří z nich si však uchovávají jazyk i kulturní tradice.

Dvojjazyčné názvy v Budyšíně

Po roce 1990 se stala lužická srbština úředním jazykem v některých oblastech Německa, zejména v okolí města Budyšín (lužickosrbsky Budyšin, německy Bautzen), a vyučuje se i na místních školách. Lužičtí Srbové také prožívají jakési „národní obrození“, kdy ti z nich, kteří byli vychovávání pouze německy, mají nyní široké možnosti se jazyk svých předků naučit, a ožívají i jejich národní tradice. Většina Lužických Srbů dnes ovládá lužickou srbštinu (jako jazyk pro domácí komunikaci) i němčinu (většinou v práci, při styku s úřady ap.). Z jazykovědného hlediska rozeznáváme lužickou srbštinu horní a dolní:

Porovnání jazyků

česky hornolužickosrbsky dolnolužickosrbsky srbsky polsky slovensky rusky polabsky kašubsky
člověk zvuk čłowjek cłowjek човек [čovek] zvuk człowiek človek zvuk человек [čiełaviék] clawak, clôwak człowiek
večer wječor wjacor вечер [večer] wieczór večer вечер [viéčier] vicer wieczór
bratr bratr bratš брат [brat] brat brat брат [brat] brot brat
den zvuk dźeń źeń дан [da] zvuk dzień deň zvuk день [dieň] dôn dzéń
ruka ruka ruka рука [ruka] ręka ruka рука [ruká] ręka rãka
podzim nazyma nazyma јесен [jesen] jesień jeseň осень [ósieň] prenja zaima, jisin jeséń
sníh sněh sněg снег [sneg] śnieg sneh снег [snieg] sneg snieg
léto lěćo lěśe лето [leto] lato leto лето [lieta] lato lato
sestra sotra sotša сестра [sestra] siostra sestra сестра [siestrá] sestra sostra
ryba ryba ryba  риба [riba] ryba ryba рыба [rýba] ryba rëba
oheň woheń wogeń огањ/ватра [oganj] ogień oheň огонь [ogóń] widin òdżiń
voda woda wóda вода [voda] woda voda вода [vadá] wôda wòda
vítr wětřik, wětr wětš ветар [vetar] wiatr vietor ветер [viétier] wjôter wiater
zima zyma zyma зима [zima] zima zima зима [zimá] zaima zëma

Odkazy

Literatura

  • Karel Sklenář: Z Čech do Pompejí, vyd. Československý spisovatel 1989, kapitola Ke břehům Baltu, str. 133–163 (o Pobaltských Slovanech)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.