Lorenzo Maria Salvi

Blahoslavená Lorenzo Maria Salvi C. P.
řeholní kněz
Portrét
Církev	římskokatolická
Zasvěcený život
Institut	passionisté
Noviciát	14. listopadu 1801
Sliby	20. listopadu 1802
Svěcení
Kněžské svěcení	29. prosince 1805, Řím
Osobní údaje
Rodné jméno	Lorenzo Salvi
Datum narození	30. října 1782
Místo narození	Řím Papežský stát Papežský stát
Datum úmrtí	12. června 1856 (ve věku 73 let)
Místo úmrtí	Capranica Papežský stát Papežský stát
Místo pohřbení	kostel San Angelo, Vetralla, Itálie
Národnost	italská
Rodiče	Antonio Salvi a Marianna Biondi
Svatořečení
Začátek procesu	28. února 1923
Beatifikace	1. října 1989 bazilika sv. Petra, Vatikán beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek	12. června
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svatého	kněz
Atributy	řeholní oděv, obraz Jezulátka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lorenzo Maria od svatého Františka Xaverského, C. P., rodným jménem Lorenzo Salvi (30. října 1782, Řím – 12. června 1856, Capranica) byl italský římskokatolický kněz a řeholník Společenství utrpení Ježíše Krista, známý jako šiřitel úcty k Jezulátku. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.^[1][2][3]

Narodil se dne 30. října 1782 v Římě rodičům Antoniu Salvimu a jeho první manželce Marianně Biondi. Pokřtěn byl v kostele San Eustachio jako Lorenzo Gaetano Maria Salvi apozději přijal svátost biřmování v bazilice svatého Petra.^[4][5]

Studoval a připravoval se na kněžství na jezuitské Collegio Romano v Římě. Mezi jeho spolužáky zde patřili Bartolomeo Alberto Cappellari – pozdější papež Řehoř XVI., nebo sv. Gaspar del Bufalo. Byl ohromen kázáním a apoštolskou horlivostí sv. Vincenta Strambiho, který byl členem řádu passionistů, do kterého se rozhodl také vstoupit.^[6][7]

Dne 14. listopadu 1801 se stal novicem v Monte Argentario (první řeholní dům kongregace) a 20. listopadu 1802 složil své řeholní sliby. Přijal řeholní jméno Lorenzo Maria od svatého Františka Xaverského. Dne 29. prosince 1805 byl v Římě vysvěcen na kněze. Protiklerikální zákony, které zavedl Napoleon Bonaparte, vedly roku 1810 k uzavření řeholního domu a rozptýlení řeholníků. Později se však spolu s ostatními mohl vrátit.^[4][6]

Byl oddaný ctitel Jezulátka a často psal a kázal o zázracích Vtělení. Roku 1812 připisoval Jezulátku své uzdravení z těžké nemoci. Byl ustanoven rektorem mateřského domu passionistů v Římě při bazilice sv. Jana a Pavla. Mnoho času také trávil kázáním v okolí. Mezi jeho spolupracovníky patřil bl. Domenico Bàrberi.^[8][7]

Poslední roky svého života strávil v ústraní ve Vetralle. Zemřel dne 2. června 1856 v Capranici, kde byl navštívit tamní věřící. Jeho ostatky jsou uloženy v kostele San Angelo ve Vetralle.^[8][5]

Jeho beatifikační proces započal dne 28. února 1923, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 8. února 1988 jej papež sv. Jan Pavel II. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Dne 28. listopadu 1988 byl uznán zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho blahořečení.

Blahořečen pak byl dne 1. října 1989 v bazilice sv. Petra papežem sv. Janem Pavlem II.^[9]

Jeho památka je připomínána 12. června.^[10][11] Bývá zobrazován v řeholním oděvu a s obrázkem Jezulátka.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lorenzo Maria of Saint Francis Xavier na anglické Wikipedii.

• Seznam světců a mučedníků katolické církve

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lorenzo Maria Salvi na Wikimedia Commons
• (anglicky) Hagiography Circle
• (anglicky) Saints SQPN
• (italsky) Santi e Beati