Lloyd Harris

Lloyd Harris
Lloyd Harris na French Open 2019
Lloyd Harris na French Open 2019
StátJižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika
Datum narození24. února 1997 (28 let)
Místo narozeníKapské Město, Jihoafrická republika[1]
BydlištěKapské Město, Jihoafrická republika[1]
Výška193 cm[1]
Hmotnost80 kg[1]
Profesionál od2015
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 454 145 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů73–75
Tituly0 ATP, 3 challengery, 13 ITF
Nejvyšší umístění31. místo (13. září 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2021)
French Open2. kolo (2019, 2020, 2021)
Wimbledon2. kolo (2021, 2024)
US Openčtvrtfinále (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů21–21
Tituly1 ATP, 2 challengery, 4 ITF
Nejvyšší umístění108. místo (6. června 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2023)
French Open2. kolo (2021)
Wimbledon3. kolo (2023)
US Open2. kolo (2021, 2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240801a1. srpna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lloyd George Muirhead Harris (* 24. února 1997 Kapské Město) je jihoafrický profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devatenáct titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2021 na 31. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2022 na 108. místě.[1]

V jihoafrickém daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 prvním kolem 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Lucembursku, v němž vyhrál obě dvouhry. Jihoafričané zvítězili 5:0 na zápasy. Do dubna 2021 v soutěži nastoupil k devíti mezistátním utkáním s bilancí 12–5 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v červnu 2014, když na turnaj v jihoafrickém Sun City obdržel divokou kartu. Ve druhém kole podlehl Švédu Jacobu Adaktussonovi.[2] Premiérový singlový titul na challengerech si odvezl během srpna 2018 z kentuckého Lexingtonu, kde ve finále přehrál Itala Stefana Napolitana. Již v dubnu 2018 vyhrál s Bělorusem Aleksandrem Burym čtyřhru na challengeru v čínském An-ningu. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 4. února 2019, když mu na žebříčku ATP patřila 100. příčka.[1][2]

Na okruhu ATP World Tour, nepočítaje Davis Cup 2016, debutoval na zářijovém Shenzhen Open 2017 v Šen-čenu. Jako postoupivší kvalifikant vypadl v úvodním kole dvouhry s pátým nasazeným Ukrajincem a finalistou turnaje Alexandrem Dolgopolovem.[1] Premiérový kariérní vyhraný zápas v této úrovni dosáhl přesně o rok později na Chengdu Open 2018 po vyřazení francouzské turnajové pětky Gaëla Monfilse. Následně nestačil na australského kvalifikanta Bernarda Tomica. V rámci série ATP Masters odehrál první utkání na Miami Open 2019, když do hlavní soutěže prošel až jako šťastný poražený kvalifikant. Po volném losu jej vyřadil Nizozemec Robin Haase.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2018 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž neztratil ani jeden set. V úvodním kole dvouhry však nenašel recept na Francouze Gillese Simona. Na French Open 2019 vyhrál první grandslamový zápas po pětisetové bitvě s Lukášem Rosolem. Následně jej vyřadil třináctý nasazený Chorvat Borna Ćorić.[1][2]

Po výhře nad druhým nasazeným Kanaďanem Félixem Augerem-Aliassimem na Adelaide International 2020 se probojoval do prvního kariérního finále okruhu ATP Tour. V něm uhrál jen tři gemy na 22letého Rusa Andreje Rubljova.[4][5] Do druhého finále postoupil na březnovém Dubai Tennis Championships 2021, kde ve druhém kole poprvé zdolal člena elitní světové desítky, čtvrtého v pořadí Dominica Thiema. V boji o titul však z pozice kvalifikanta nestačil na Rusa Aslana Karaceva. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, 52. místo žebříčku.[6]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0–1 D, 0–1 Č)
ATP Tour 250 (0–1 D, 1–0 Č)

Dvouhra: 2 (0–2)

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. leden 2020 Adelaide, Austrálie tvrdý Rusko Andrej Rubljov 3–6, 0–6
Finalista 2. březen 2021 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý Rusko Aslan Karacev 3–6, 2–6

Čtyřhra: 2 (1–1)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. únor 2022 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (i) Německo Tim Pütz Nizozemsko Robin Haase

Nizozemsko Matwé Middelkoop

6–4, 6–7(5–7), [5–10]
Vítěz 1. červen 2023 Mallorca, Španělsko tráva Indie Yuki Bhambri Nizozemsko Robin Haase

Rakousko Philipp Oswald

6–3, 6–4

Tituly na challengerech ATP a na okruhu Future

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (3–2 D; 2–0 Č)
Futures (13–5 D; 4–3 Č)

Dvouhra (19 titulů)

Č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
1. červen 2015 Maputo, Mosambik tvrdý Austrálie Jeremy Beale 6–2, 6–1
2. červen 2015 Harare, Zimbabwe tvrdý Jižní Afrika Tucker Vorster 6–1, 6–7(7–9), 6–3
3. srpen 2015 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Spojené království Daniel Cox 6–2, 6–2
4. listopad 2015 Stellenbosch, Jihoafrická republika tvrdý Rakousko Lucas Miedler 6–2, 6–1
5. říjen 2016 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Itálie Andrea Vavassori 6–4, 6–2
6. říjen 2016 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Španělsko Pablo Vivero González 6–3, 6–2
7. říjen 2016 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Španělsko Pablo Vivero González 7–6(11–9), 4–6, 6–4
8. listopad 2016 Stellenbosch, Jihoafrická republika tvrdý Itálie Alessandro Bega 6–4, 6–4
9. listopad 2016 Stellenbosch, Jihoafrická republika tvrdý Španělsko Jordi Samper Montaña 6–0, 6–1
10. listopad 2016 Stellenbosch, Jihoafrická republika tvrdý Jižní Afrika Nicolaas Scholtz 7–5, 6–4
11. březen 2018 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Bosna a Hercegovina Aldin Šetkić 6–4, 4–6, 6–4
12. březen 2018 Vilamoura, Portugalsko tvrdý Španělsko Roberto Ortega Olmedo 4–6, 6–1, 6–0
13. březen 2018 Lisabon, Portugalsko tvrdý Portugalsko Frederico Ferreira Silva 7–6(7–2), 7–6(7–3)
14. srpen 2018 Lexington, Spojené státy americké tvrdý Itálie Stefano Napolitano 6–4, 6–3
15. říjen 2018 Stockton, Spojené státy americké tvrdý Austrálie Marc Polmans 6–2, 6–2
16. únor 2019 Launceston, Austrálie americké tvrdý Itálie Lorenzo Giustino 6–2, 6–2
17. duben 2024 Kwangdžu, Jižní Korea tvrdý Čína Pu Jün-čchao-kche-tche 6–2, 3–6, 6–4
18. duben 2024 Šen-čen, Čína tvrdý Austrálie James Duckworth 6–3, 6–3
19. červen 2024 Surbiton, Spojené království tráva Švýcarsko Leandro Riedi 7–6(10–8), 7–5

Čtyřhra (6 titulů)

Č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
1. červen 2015 Harare, Zimbabwe tvrdý Jižní Afrika Nicolaas Scholtz USA Evan King
USA Anderson Reed 		7–5, 6–4
2. srpen 2015 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý USA Cameron Silverman Švédsko Milos Sekulic
Česko Libor Salaba 		7–6(7–4), 6–2
3. prosinec 2015 Lagos, Nigérie tvrdý Egypt Karim-Mohamed Maamoun Nizozemsko David Pel
Nizozemsko Antal van der Duim 		7–5, 7–6(8–6)
4. říjen 2016 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Egypt Issam Haitham Taweel USA Conor Berg
USA Mitchell Thomas McDaniels 		6–1, 6–3
5. srpen 2018 An-ning, Čína antuka Bělorusko Aleksandr Buryj Čína Kung Mao-sin
Čína Čang Ce 		6–3, 6–4
6. leden 2019 Burnie, Austrálie tvrdý Izrael Dudi Sela Bosna a Hercegovina Mirza Bašić
Bosna a Hercegovina Tomislav Brkić 		6–3, 6–7(3–7), [10–8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lloyd Harris (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i Lloyd Harris na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20210412a12. dubna 2021
  2. ↑ a b c d e Lloyd Harris na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210322a22. března 2021
  3. ↑ Lloyd Harris na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20210323a23. března 2021
  4. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Rubljov zůstal před Australian Open neporažen. Po Dauhá ovládl i Adelaide [online]. TenisPortal.cz, 2020-01-18 [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ Dominant Rublev Doubles Up With Adelaide Crown [online]. ATP Tour, Inc., 18-01-2020 [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Loni v létě skoro neznámý. Dnes v Dubaji ruská kometa Karacev slaví premiérový titul a posun do Top 30. TenisPortal.cz [online]. LiveSport, 2021-03-20 [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.