Lemkové

Lemkové
UkrajinaUkrajina Ukrajina672[1]
PolskoPolsko Polsko11 000 (sčítání, 2011)
SlovenskoSlovensko Slovensko55 469[2]
Jazyk(y)
rusínština, ukrajinština, polština
Náboženství
Ukrajinská řeckokatolická církev a pravoslaví
Příbuzné národy
Bojkové, Huculové

Lemkové (ukrajinsky лемки, slovensky Lemkovia) jsou rusínské etnikum žijící v Prešovském kraji na Slovensku (většina), v jihovýchodním Polsku, v Lvovské a Zakarpatské oblasti (Velkoberezňanský rajón) Ukrajiny.

Název

Slovo „Lemkové“ vzniklo v 19. století v polské společnosti a mělo původně ironický význam („lem“ v rusínském dialektu znamená „jen“), ale samotní Lemkové označovali sami sebe za, Rusíny, „Rusnáky“. Na přelomu 19. a 20. století přijali název Lemkové za vlastní[3]. Před 1. světovou válkou se za Lemky pokládalo rusínské obyvatelstvo Nízkých Beskyd (polsky Beskid niski) – v pásmu širokém 10–25 km, od Popradské doliny až k údolí řeky Oslawy; a východního Slovenska – až k Vihorlatu a Spišské Maguře – vše na území tehdejšího Rakouska-Uherska.

Historie

Související informace naleznete také v článku Lemko-rusínská republika.
Mapa bílý Chorvati
Mapa Lemkoviny

Lemkové (a další karpatští Rusíni) jsou považováni za potomky středověkých bílých Chorvatů,[4][5][6][7][8][9][10] To podporují i poslední výzkumy DNA, studie z roku 2009 zjistila příbuznost v DNA mezi Rusíny a Chorvaty z ostrova Krk, obě skupiny mají nejvyšší procentuální zastoupení haploskupiny I (11,3 %) v Evropě.[11] Národní sebeurčení Lemků na konci 19. století mělo několik proudů: „staroruský“ proud se hlásil k tradici Kyjevské Rusi a vzhlížel ke kultuře zidealizovaného Ruska, ukrajinský proud naproti tomu Lemky pokládal za slovakizované a popolštěné Ukrajince.[3] Lemkovská otázka se vyhrotila těsně před 1. světovou válkou. Rakouské orgány se obávaly zneužití lemkovských sympatií k Rusům při postupu carské armády, a proto se snažily Lemky zastrašit; počátkem srpna 1914 tak bylo v Haliči uvězněno kolem 1,5 tisíce lemských představitelů (kněží, učitelů, politicky aktivních sedláků) a polní soudy je odsuzovaly k smrti.[3] Na podzim 1914 ovládla haličské Karpaty ruská armáda a Lemkové se v této situaci snažili získat politické výhody, avšak po gorlickém průlomu se oblast vrátila pod rakouskou správu a došlo k další vlně pronásledování Lemků.

Vlajka Lemků

Po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československa a Polska bylo dosud volně průchozí území obývané Lemky rozděleno mezi dva státní celky. Lemkové proto začali jednat o svém sebeurčení. V polské vesnici Florynka se 5. prosince 1918 konalo patrně první shromáždění Lemků v historii (kolem pěti set představitelů sto třiceti haličských vesnic a delegáti z USA a ČSR, zástupci polských státních orgánů), na němž byla zvolena Hlavní rada Lemkovska.[3] Vůdčími postavami lemkovského hnutí se stali Dr. Jarosław Kaczmarczyk a kněz Mychajło Jurczakewycz. Nebyly však určeny jednoznačné cíle hnutí – jedni chtěli připojení k „Velkému Rusku“, jiní k ULR, jiní k ČSR a rovněž se objevil požadavek na nezávislý karpatorusínský stát s hlavním městem Prešov nebo Užhorod. Situace se záhy zkomplikovala po vypuknutí polsko-ukrajinské války a obsazení Ukrajiny. Od konce ledna 1919 se v Lemkovsku konaly manifestace za sjednocení s Rusíny v ČSR, Polsko se však nemínilo území Lemků vzdát a Československo nemělo zájem o jeho ovládnutí.[3] V březnu 1919 byli přední představitelé lemkovského odporu (včetně Jurczakewycze a Kaczmarczyka) uvězněni. Soud v Nowem Sączi je sice osvobodil, přesto snahy o sebeurčení Lemků skončily neúspěchem.

Během druhé světové války byly karpatské rusínské oblasti zpustošeny frontou a následnou občanskou válkou. V roce 1945 byly rozděleny mezi Polsko a Sovětský svaz. Už během roku 1946 byla část obyvatelstva vysídlena do západního Polska a další obyvatelé odešli na Ukrajinu, do USA a do Československa. Aby polské úřady natrvalo odstranily problém s nepoddajným lemkovským obyvatelstvem (mezi nímž nacházely útočiště i početné partyzánské jednotky ukrajinských banderovců), rozhodly 29. března 1947 o hromadném vysídlení Lemků do západního a severního Polska (Dolní Slezsko, Pomoří a Mazursko) v rámci tzv. operace Visla, polsky „Akcja Wisła“, „akcja W“). Lemkovsko tak bylo během čtvrt roku prakticky vylidněno. Návrat v letech 1957–1958 byl povolen jen nepatrné části a oblast postupně osídlili Poláci.

Současnost

Část Lemků se hlásí k rusínské národnosti a část k národnosti země kde žijí. Při polském sčítání lidu v roce 2002 se k lemkovské národnosti přihlásilo přibližně 5 900 osob. Na základě lemkovských dialektů polských Beskyd byla kodifikována polská varianta rusínštiny.

Galerie

  • Lemkovský kostelík v polských Beskydech
    Lemkovský kostelík v polských Beskydech
  • Lemkovský kostelík ve skanzenu v Kyjevě
    Lemkovský kostelík ve skanzenu v Kyjevě
  • Lemkovský kostelík ve skanzenu v Humenném
    Lemkovský kostelík ve skanzenu v Humenném

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://2001.ukrcensus.gov.ua/results/nationality_population/nationality_popul2/select_5/?botton=cens_db&box=5.5W&k_t=00&p=0&rz=1_1&rz_b=2_1 &n_page=1
  2. ↑ www.rusinskaobroda.sk [online]. [cit. 2014-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-06. 
  3. ↑ a b c d e KROH, Antoni. Zápas Lemků o sebeurčení. Dějiny a současnost. Duben 1992, roč. 14, čís. 4/92, s. 26–27. 
  4. ↑ {{cite journal|title=The Carpatho-Rusyns|first=Paul Robert|last=Magocsi|author-link=Paul Robert Magocsi|journal=Carpatho-Rusyn American|volume=XVIII|number=4|year=1995|url=http://carpatho-rusyn.org/cra/chap3.html%7C
  5. ↑ MAGOCSI, Paul R. Our people: Carpatho-Rusyns and their descendants in North America. [s.l.]: Bolchazy-Carducci Publishers, 30 July 2005. Dostupné online. ISBN 9780865166110. S. 5. 
  6. ↑ MAJOROV, Aleksandr Vjačeslavovič. Velika Hrvatska: etnogeneza i rana povijest Slavena prikarpatskoga područja. Zagreb, Samobor: Brethren of the Croatian Dragon, Meridijani, 2012. ISBN 978-953-6928-26-2. (chorvatsky) 
  7. ↑ MAGOCSI, Paul Robert. With Their Backs to the Mountains: A History of Carpathian Rus? and Carpatho-Rusyns. [s.l.]: Central European University Press, 2015. Dostupné online. ISBN 978-615-5053-46-7. S. 29. 
  8. ↑ Ivan Katchanovski; KOHUT, Zenon E.; NEBESIO, Bohdan Y.; YURKEVICH, Myroslav. Historical Dictionary of Ukraine. [s.l.]: Scarecrow Press, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-7847-1. S. 321. 
  9. ↑ И. А. Бойко. Great Russian Encyclopedia. ЛЕ́МКИ. [s.l.]: Bolshaya Rossiyskaya Entsiklopediya, Russian Academy of Sciences, 2016. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-20. (rusky) 
  10. ↑ {{{publisher}}}: Wooden Tserkvas of the Carpathian Region in Poland and Ukraine, tisková zpráva, [cit. {{{accessdate}}}], Dostupné on-line.
  11. ↑ 15/133 in CVJETAN, S; TOLK, HV; LAUC, LB; COLAK, I; DORDEVIĆ, D; EFREMOVSKA, L; JANIĆIJEVIĆ, B. Frequencies of mtDNA haplogroups in southeastern Europe--Croatians, Bosnians and Herzegovinians, Serbians, Macedonians and Macedonian Romani. Collegium antropologicum. 2004, s. 193–8. PMID 15636075. 

Literatura

  • PALKA, Magdalena. Das vergessene Volk der Lemken: eine ethnische Minderheit auf der Suche nach ihrer Identität. 2012. 120 s. Diplomová práce. Vídeňská univerzita. Vedoucí práce Hermann Mückler. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.