LGBT práva v Norsku

Lesbám, gayům, bisexuálům, translidem a obecně všem queer osobám (LGBTIQ+) jsou v Norsku přiznána stejná práva a povinnosti, jimiž disponuje většinová společnost.^[1][2][3] V roce 1981 se Norsko stalo jednou z prvních zemí na světě, která přijala zákony proti diskriminaci na základě sexuální orientace. Stejnopohlavní manželství, homoparentální osvojení a přístup k asistované reprodukci pro lesbické ženy byly přijaty v roce 2009. V roce 2016 se Norsko stalo čtvrtou evropskou zemí, která přijala Zákon o genderovém sebeurčení (Gender Recognition Act (Norway), který umožňuje translidem úřední změnu pohlaví pouze na základě jejich přání. 1. ledna 2024 byla zakázaná konverzní terapie.

Podobně jako je tomu i u ostatních severských zemí je i Norsko léta považováné za jednu z nejvíce LGBTIQ+ friendly zemí na světě, a to díky vysoké sociální akceptaci a toleranci LGBTIQ+ lidí. Průzkumy veřejného mínění z rou 2018 potvrdila, že stejnopohlavní sňatky mají mezi Nory vysokou podporu.^[4] V roce 2024 bylo Norsko označeno za nejlepší zemi pro gay a lesbické páry, co plánují svatbu.^[5]

Stejnopohlavní sexuální styk mezi muži je v Norsku legální od roku 1972.^[6] Lesbický pohlavní styk nebyl nikdy trestný. Legální věk způsobilosti je stanovený na 16 let pro všechny sexuální orientace.

V dubnu 2022 při příležitosti 50. výročí zrušení veškerých anti-gay zákonů se norská vláda oficiálně omluvila všem obětem této legislativy.^[7][8]

Páry stejného pohlaví smějí v Norsku uzavírat manželství od 1. ledna 2009.^[9]

K prvnímu pokusu o legalizaci stejnopohlavních sňatků došlo 18. listopadu 2004, kdy se dva členové parlamentu za Socialistickou levicovou stranu snažili o nahrazení existujícího zákona o registrovaném partnerství genderově-neutrálním manželstvím. Od návrhu bylo nakonec upouštěno s přislíbením vládního kabinetu se touto otázkou v budoucnu zabývat. Konzervativní vláda svůj slib však nedodržela. Nicméně následující Stoltenbergova vláda začlenila novelizaci manželského zákona do svého programu. Veřejné slyšení na toto téma se konalo 16. května 2007.

29. května 2008 zveřejnil The Associated Press vyjádření dvou opozičních stran ohledně stanoviska k návrhu novely manželského zákona. Obě vyjádřily svojí podporu a záměr hlasovat pro jeho přijetí dne 11. června, kdy se mělo konat první čtení. Tomuto předcházel nesouhlas některých členů vládnoucí koalice tří politických stran s novým zákonem, který by mohl vyústit i v nedostatečný počet hlasů pro přijetí.

První čtení následované hlasováním se konalo 11. června 2008, kdy hlasovalo 84 pro a 41 proti přijetí zákona o sňatcích párů stejného pohlaví. Tomuto předcházel vládní návrh novely manželského zákona ze 14. března 2008, jehož záměrem bylo umožnit gay a lesbickým párům vstup do manželství, a to i před orgány církve, přístup ke společné adopci a umělému oplodnění. Nový zákon měl předefinovat občanské sňatky na genderově-neutrální soužití dvou osob. Horní komora norského parlamentu (Lagtinget) návrh přijala v poměru hlasů 23:17. Královský podpis dostal ještě ten samý rok. Pozměněný zákon nabyl účinnosti k 1. lednu 2009.

Legalizaci manželství osob stejného pohlaví předcházel institut registrovaného partnerství (norsky: Partnerskapsloven) přijatý v r. 1993. Partnerství garantovalo párům stejného pohlaví prakticky většinu práv plynoucích z manželství, vyjma tohoto názvu. V r. 1991 poskytla vláda neregistrovaným stejnopohlavním párům určitá práva, jako například status blízkého příbuzného při rozhodování o zdravotním stavu druha a pro účely odškodnění v případech tragického úmrtí jednoho z nich.^[10]

Manželské a sezdané homosexální páry mají přístup k adopci dětí v souladu s právním řádem Norského království. Adopce nevlastního dítěte je rovněž umožněná manželským a společně žijícím párům. Lesbické páry mají také přístup k asistované reprodukci.

Navíc díky legalizaci stejnopohlavního manželství má manželka anebo partnerka těhotné ženy automaticky garantovaná rodičovská práva a povinnosti vůči jejímu dítěti ihned od okamžiku úspěšného podstoupeného procesu umělého oplodnění.

LGBT menšina smí otevřeně působit ve složkách armády. Antidiskriminační legislativa z r. 1979 ji garantuje právo na rovné zacházení.^[11]

V r. 1981 se Norsko stalo první zemí na světě, která přijala zákon zakazující diskriminaci LGBT minority díky znovelizovanému § 349a trestního zákoníku zakazujícím diskriminaci na základě sexuální orientace v přístupu ke zboží a službám a garantujícím právo na veřejné shromažďování. Ten samý rok došlo k novele § 135a trestního zákona zakazujícím projevy nenávisti mířené proti LGBT komunitě.^[12] Diskriminace na pracovišti je protiprávní od r. 1998. Norsko má podle zprávy ILGA-Europe také mimo jiné i zákon explicitně zakazující diskriminaci jiných genderových identit. Kromě toho je také podle vyhodnocení ILGA-Europe jednou z 5 zemí spolu s Austrálií, Jihoafrickou republikou, Maltou a Německem, která chrání osoby neurčitého pohlaví tím, že se o nich přímo zmiňuje v antidiskriminačním zákonu

18. března 2016 vypracovala vláda návrh zákona, který by umožnil změnu pohlaví bez psychiatrického a psychologického souhlasu, jakož i potřeby diagnózy či jakéhokoliv vyjádření lékařské veřejnosti, všem osobám starším 16 let. Děti mladší 16 let a starší 6 let by potřebovaly souhlas rodičů.^[13][14][15]

Norsko je všeobecně považované za gay friendly zemi.^[16] Nejrozvinutější a nejotevřenější gay komunita působí v Oslu, které je také dějištěm zdejší gay scény.^[17]

V r. 2015 sdělila média, že došlo k přemístění stanoviště taxy služby z blízkosti vchodu do nejstaršího osloského gay baru. Muslimové tvrdí, že označení taxy služeb přemístili řidiči z důvodu pořízených snímků muslimů vstupujících do baru. Mnohé z nich se pak dostali do rukou muslimských komunit.^[18]

Norsko je považováno za gay friendly zemi.^[19] Nejotevřenější a nejinkluzivnější, kde je soustředěná většina LGBT scéna, je hlavní město Oslo, kde se koná několik gay friendly akcí, mezi něž patří Raballder Sports Cup a festival Oslo Pride.^[20] Mezi další patří Scandinavian Ski Pride konající se v Hemsedalu, Trondheim Pride v Trondheimu a Bergen Pride (Regnbuedagene) v Bergenu.^[21] Dle organizátorů se například samotného průvodu Oslo Pride v roce 2019 zúčastnilo 45 tisíc lidí a dalších 250 tisíc jej zpovzdálí sledovalo.^[22] Napříč celou zemí funguje celá síť několika LGBT asociací, včetně Národní asociace pro lesby, gaye, bisexuály a translidi (norsky: Foreningen for kjønns-og seksualitetmangfold) založená v roce 1950, nejstarší norská gay organizace, Queer Youth (Skeiv Ungdomú, Gay & Lesbian Health Norway, the Centre for Equality (Likestillingssenteret) a Transgender Asociation (Forbundet for Transpersoner) a další. Všechny tyto skupiny mají jediný cíl, a to podpora a poradenství LGBT mladistvým, podpora zdraví a prevence HIV a právní ochranu stejnopohlavních párů a translidí.^[23] Na severu Norska se taktéž pravidelně koná Sápmi Pride, tedy na území Laponska, kdy se každý rok střídá hostitelská země - Finsko, Švédsko a Norsko. V březnu 2019 získalo Norsko status čtvrté nejvíc gay friendly destinace na světě^[24] spolu s Dánskem, Islandem a Finskem.

Právní postavení homosexuálních párů v zemi patří mezi jedny z nejlepších na světě. Po Dánsku se Norsko stalo druhým státem, který umožnil homosexuálním párům uzavírat registrované partnerství, které jim garantovalo téměř všechna práva a povinnosti vyplývající z manželství. V roce 2009 se stalo šestou světovou zemí, která uzákonila stejnopohlavní manželství po Nizozemsku, Belgii, Španělsku, Kanadě a Jihoafrické republice. Zákony upravující adopce, změnu pohlaví a penalizující anti-gay diskriminaci byly v poslední dekádě novelizovány tak, aby zahrnovaly LGBT lidi a páry.

V roce 2015 místní tisk informoval, že obdržel několik telefonátů se žádostí o přesunutí stanice dál od jednoho z nejstarších gay barů v Oslu. Někteří muslimové si tehdy stěžovali, že je řidiči vyfotografovali, jak vchází do podniku, a jejich fotografie pak následně rozesílali do muslimských komunit.^[25]

1. září 2016 vyjádřil norský král Harald V. oficiální podporu LGBT práv.^[26][27] Do 7. září téhož roku získal na svém facebookovém profilu 80 tisíc lajků a více než tři miliony sledujících. Součástí jeho projevu bylo následující:

V červenci 2020 oznámila norská vláda, že v rámci své migrační politiky budou mít při udělování pobytu přednost LGBT uprchlíci, zranitelné ženy a děti. Tato omezení se vztahu pouze na přesun imigrantů z první bezpečné země, která jim již poskytla azyl.^[28]

Legální stejnopohlavní styk	(1972)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace	(1972)
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání	(1998)
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám	(1981)
Anti-diskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti)	(1981)
Stejnopohlavní manželství	(2009)
Jiná forma stejnopohlavního soužití	(1993)
Adopce dítěte partnera	(2009)
Společná adopce dětí stejnopohlavními páry	(2009)
Gayové a lesby smějí otevřeně sloužit v armádě	(1979)
Možnost změny pohlaví	(2000)
Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy, vč. automatického rodičovství nebiologické manželky (partnerky)	(2009)
Náhradní mateřství pro gay páry	Bez úpravy i pro heterosexuální páry
MSM smějí darovat krev	(od 2017, vyžadována roční sexuální abstinence) [29]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Norway na anglické Wikipedii.

• Stejnopohlavní manželství v Norsku
• LGBT práva v Evropě

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Homosexualita v Norsku na Wikimedia Commons