Kurt Schuschnigg

Kurt Schuschnigg
Rakouský kancléř
Ve funkci: 29. července 1934 – 11. března 1938
Prezident	Wilhelm Miklas
Vicepremiér	Ernst Rüdiger Starhemberg Eduard Baar-Baarenfels Ludwig Hülgerth Edmund Glaise-Horstenau
Předchůdce	Engelbert Dollfuss
Nástupce	Arthur Seyß-Inquart
Ministr obrany Rakouska
Ve funkci: 29. července 1934 – 11. března 1938
Předchůdce	Ernst Rüdiger Starhemberg
Nástupce	Arthur Seyß-Inquart
Ministr školství Rakouska
Ve funkci: 24. května 1933 – 14. května 1936
Předchůdce	Anton Rintelen
Nástupce	Hans Pernter
Ministr spravedlnosti Rakouska
Ve funkci: 29. ledna 1932 – 10. července 1934
Předchůdce	Hans Schürff
Nástupce	Egon Berger-Waldenegg
Stranická příslušnost
Členství	Vaterländische Front Křesťansko-sociální strana
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Složka	Rakousko-uherská armáda
Doba služby	1915–1919
Bitvy/války	první světová válka italská fronta (VZ) bitvy na Soči
Rodné jméno	Kurt Alois Josef Johann von Schuschnigg
Narození	15. prosince 1897 nebo 14. prosince 1897 Riva del Garda
Úmrtí	18. listopadu 1977 (ve věku 79 let) Mutters
Místo pohřbení	Mutters
Choť	Herma Schuschnigg (1924–1935) Věra Černínová z Chudenic (1938–1959)
Rodiče	Artur Edler von Schuschnigg a Anna Josefa Amalia Wopfner
Děti	Maria Dolores Edle von Schuschnigg
Příbuzní	Arthur Schuschnigg (bratr)
Alma mater	Kolegium Stella Matutina Freiburská univerzita Univerzita Innsbruck
Profese	právník, politik, diplomat, pedagog, advokát a profesor
Náboženství	katolicismus
Commons	Kurt Schuschnigg
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Hlas Kurta Schuschnigga Schuschniggův rozkaz Rakouské armádě během německé invaze do Rakouska Záznam z 11. března 1938 Problémy s přehráváním? Nápověda.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kurt Alois Josef Johann von Schuschnigg (14. prosince 1897, Riva del Garda – 18. listopadu 1977, Mutters, Tyrolsko) byl od 29. července 1934 do 11. března 1938 rakouským kancléřem.

Kurt Schuschnigg se narodil v důstojnické rodině. Po maturitě se v roce 1915 dobrovolně přihlásil do armády. Po válce se stal právníkem, vstoupil do Křesťansko-sociální strany, v roce 1927 byl nejmladším poslancem. V kabinetu Karla Buresche byl ministrem spravedlnosti, později i ministrem vyučování.

Po zavraždění Engelberta Dollfusse v roce 1934 se stal kancléřem a pokusil se vybudovat nový stát, který by byl postaven na křesťanském sociálním učení (hlavně podle encykliky Rerum novarum) a byl „lepším ze dvou Němecek“. Jeho promonarchistické postoje se projevily mj. také v tom, že po nástupu do úřadu kancléře prosadil zrušení tzv. Habsburského zákona z roku 1919, který zrušil práva a výsady habsbursko-lotrinského rodu.

Stal se spojencem Mussoliniho, to však v konečném důsledku znamenalo destabilizaci vnitřních poměrů. Rakousko jako jeden z mála států podpořilo otevřeně invazi Itálie do Habeše (vedle Maďarska a Albánie). To si vysloužilo kritiku na mezinárodním poli. Člen Schuschniggova kabinetu E. R. Starhemberg vyzdvihl „vítězství fašistického ducha nad barbarstvím a demokratickou nepoctivostí a pokrytectvím“. Důsledkem byla vnitrostátní krize a pád vlády.

V čele nové vlády stál sice opět Schuschnigg, avšak členy vlády se již stali i rakouští nacisté. To znamenalo zlom v dosud protinacistickém směřování vlády. Od roku 1934 byla v Rakousku zakázána německá periodika, řada nacistů byla ve vězení. Od roku 1936 se situace změnila, nacisté naopak začali získávat vliv. Členem kabinetu se stal sudetský Němec a nacista Arthur Seyß-Inquart (pocházel z moravského Stonařova), stále častější byly pronacistické a prohitlerovské demonstrace. Tlak nacistů se stupňoval. V únoru 1938 byl Schuschnigg pozván, či spíše předvolán, do osobního sídla Adolfa Hitlera. Tam mu bylo předloženo k podpisu sedmibodové komuniké, dle něhož se mimo jiné měl Arthur Seyß-Inquart stát ministrem bezpečnosti, měli být propuštěni z vězení všichni rakouští nacisté a k rakouskému vojsku mělo být přiděleno 100 německých důstojníků. Schuschnigg komuniké nepodepsal, Hitler stanovil lhůtu pro vyjádření na tři dny. Hitlerovy požadavky byly plněny za mlčenlivého přihlížení mezinárodního společenství. V Rakousku se množily nacisty organizované nepokoje a demonstrace. V této situaci se Schuschnigg rozhodl vyhlásit plebiscit, zda si občané Rakouska nadále přejí samostatné, křesťansko-sociální Rakousko. Petici rakouské vlády za zachování Rakouska podepsalo 1 milion Rakušanů.

Hitler reagoval na vyhlášení plebiscitu tím, že shromáždil armádu u rakouských hranic a nátlakem prostřednictvím Seyß-Inquarta dosáhl zrušení plebiscitu. Po tomto úspěchu Hitler předložil další ultimátum, dle něhož měl Schuschnigg odstoupit a kancléřem se měl stát Seyß-Inquart. Velmi známou se stala Schuschniggova rozhlasová řeč, v níž řekl, že „vláda ustupuje násilí“, ale za žádnou cenu si nepřeje „prolévat německou krev“, a svou řeč zakončil slovy „Bůh ochraňuj Rakousko!“ Ultimátum bylo opět splněno. Nový kancléř požádal Německo o pomoc v podobě vyslání vojsk a následný plebiscit dopadl tak, jak bylo požadováno. Brzy na to Hitler Rakousko připojil k Říši.

Druhou světovou válku prožil Schuschnigg v koncentračních táborech (Sachsenhausen), po válce se stal profesorem práva v USA. Získal americké občanství, ale v roce 1968 se vrátil do Rakouska, kde také v roce 1977 zemřel.

• Walter Goldinger: Kurt Schuschnigg. In: Friedrich Weissensteiner und Erika Weinzierl (Hrsg.): Die österreichischen Bundeskanzler. Leben und Werk. Österreichischer Bundesverlag, Wien 1983, ISBN 3-215-04669-5.
• Anton Hopfgartner: Kurt Schuschnigg. Ein Mann gegen Hitler. Verlag Styria, Graz/Wien 1989, ISBN 3-222-11911-2.
• Lucian O. Meysels: Der Austrofaschismus – Das Ende der ersten Republik und ihr letzter Kanzler. Amalthea, Wien-München 1992, ISBN 978-3-85002-320-7.
• Kurt von Schuschnigg: Der lange Weg nach Hause. Der Sohn des Bundeskanzlers erinnert sich. Aufgezeichnet von Janet von Schuschnigg. Verlag Amalthea, Wien 2008, ISBN 978-3-85002-638-3.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kurt Schuschnigg na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kurt Schuschnigg