Kraniosakrální biodynamika

Kraniosakrální biodynamika (CSB, BCST) jakožto novější odnož kraniosakrální terapie (CST) (oba pojmy jsou někdy používány synonymně; zkráceně "kranio") je forma alternativní terapie, která využívá jemný dotek, původně k palpaci lebečních švů (ve výchozí metodě kraniální osteopatie – OCMM, OCF), tyto odvozené metody používají dotek i v jiných částech těla.

Podle kritiků metoda vychází ze základních mylných představ o fyziologii lidské lebky, určitou nedůvěru budí také holistická povaha a s ní spojená propagace metody jako panacey na různé zdravotní potíže.^[1][2][3] V posledních deseti letech však přibývají klinické studie a metaanalýzy dokládající přínosy a nízkou rizikovost CST a CSB, a to i u dětských pacientů, např. ^{[4][5][6][7][8][9][10][11]}.

V zahraničí je CST součástí péče v některých zdravotnických zařízeních, např. v Norsku ^[9] a USA ^[12]. Ve Švýcarsku jde o uznávanou metodu, která je převážně hrazena z doplňkového pojištění nebo zcela hrazena s lékařským předpisem (https://physio-rosenau.ch/), podobně je tomu v Nizozemsku (https://www.imc-gimborn.nl/) a v některých státech USA (https://www.craniosacral.care/). V Německu je CST součástí osteopatické léčby a mnohé soukromé i některé veřejné pojišťovny poskytují částečnou úhradu, často na základě lékařského předpisu (https://physiotherapie-sendlinger-tor.de/).

CST vynalezl v 70. letech 20. století osteopat John Upledger jako odnož kraniální osteopatie, kterou ve 30. letech 20. století vymyslel William Garner Sutherland.^[2][13] Při pohledu na vypreparovanou lebku Sutherlanda zaujala myšlenka, že lebeční švy spánkových kostí v místě, kde se stýkají s temenními kostmi, jsou „zkosené jako žábry ryby, což naznačuje kloubní pohyblivost pro dýchací mechanismus“.^[14] Vytvořil teorii o tom, jak centrální systém mezi craniem (lebkou) a sacrem (kostí křížovou) a jejich pohyb v tekutinách ovlivňuje lidskou bytost. Na základě pokusné fixace vlastní lebky (popisuje např. ^[15]) přišel s hypotézou, že lebeční kosti ve skutečnosti nejsou srostlé, ale jemně se pohybují. Tento pohyb, okem neviditelný, ale pro zkušeného praktika hmatný, dal do souvislosti s tzv. primární respirací – vytvořil teorii o síle (potenci, bioenergii), která pohybuje tekutinami, tkáněmi a kostmi. Tyto pohyby mají být způsobeny pohybem základní životní síly, kterou nazval „dech života“, a jsou údajně projevem základních samoléčivých a samoregulačních sil v těle. Právě tyto základní koncepty kraniální osteopatie a CST se dlouhou dobu zdály být neslučitelné se známou anatomií a fyziologií lidské lebky, mozku a páteře.^[2]

V letech 1975–1983 John Upledger a neurofyziolog a histolog Ernest W. Retzlaff působili na Michiganské státní univerzitě jako kliničtí výzkumníci a profesoři. Sestavili výzkumný tým, který dále studoval Sutherlandovu teorii pohybu lebečních kostí. Upledger a Retzlaff publikovali své výsledky, které interpretovali jako podporu jak konceptu pohybu lebečních kostí, tak konceptu lebečního rytmu (CRI).^[16][17][18]

V 90. letech nezávislé recenze těchto studií dospěly k závěru, že nepředstavují skutečný důkaz pro účinnost kraniosakrální terapie ani pro existenci pohybu lebečních kostí ^[19]. Následně proběhlo množství dalších studií, které prověřovaly jednak účinnost CST (viz úvod) a jednak platnost výchozích hypotéz CST. Zdánlivá rigidita lebečních švů, která je pozorovatelná na suché lebce ^[20], byla vyvrácena již v 90. letech zkoumáním uspané kočky ^[21][22] a další výzkum potvrdil, že některé lebeční švy nejsou do vysokého věku člověka zcela srostlé a plně osifikované ^[23]. Pomocí specializovaných zařízení byla na vzorku 50 osob doložena pulzace hlavy s průměrným rytmem 6,16 cyklů/min, nezávislá na rytmu dechu a tepu ^[24]. Systematický přehled 28 studií impulzů lebečního rytmu (CRI) vyšel v roce 2024^[25] a jeho závěrem je, že CRI s největší pravděpodobností souvisí s THM vlnami (Traube-Hering-Mayer oscillation), vznikajícími vlivem autonomního nervového systému.

Stejně jako u mnoha dalších metod alternativní medicíny věří vyznavači CST, že jsou všechny nemoci způsobeny energetickými nebo tekutinovými blokádami, které lze uvolnit fyzickou manipulací.^[26]
Praktici kraniální osteopatie i kraniosakrální terapie tvrdí, že existují malé, rytmické pohyby lebečních kostí, které se připisovaly tlaku mozkomíšního moku nebo arteriálnímu tlaku, a které mohou odhalit a napravit.^[27] Předpokladem CST je, že palpací lebky lze zjistit tyto rytmické pohyby lebečních kostí a selektivním tlakem s nimi lze manipulovat tak, aby se dosáhlo terapeutického výsledku.^[28] Mechanizmus působení jednoho konkrétního hmatu byl podrobně popsán na fyziologické úrovni. ^[29]

Praktici CST tvrdí, že je účinná při léčbě široké škály onemocnění, a někdy tvrdí, že je to lék na rakovinu nebo dokonce všelék.^[1][3][26] Praktici obhajují použití CST zejména u dětí.^[3] Americká onkologická společnost varuje, že by se CST nikdy neměla používat u dětí mladších dvou let.^[2] Pediatři vyjádřili obavy z poškození, které může CST způsobit dětem a kojencům.^[26]

CST je potenciálně škodlivá,^[30] byly zaznamenány případy, kdy lidé s poraněním hlavy utrpěli v důsledku CST další zranění.^[31][14] Pokud se CST používá jako alternativa legitimní terapie závažného onemocnění, může mít volba CST vážné nepříznivé následky.^[32] Její praktikování bylo označeno za šarlatánství.^{[33][34][35][36][37][38][39][40]} Lékařský výzkum nenašel žádné důkazy o tom, že by CST nebo kraniální osteopatie přinášely nějaký zdravotní prospěch. Může být škodlivá, zejména pokud se používá u dětí nebo kojenců.^[41][42][43] Základní předpoklady CST jsou mylné a praktici CST vytvářejí u stejných pacientů protichůdné a vzájemně se vylučující diagnózy.^[44]

Podle Americké společnosti pro rakovinu sice CST může zmírnit příznaky stresu nebo napětí, ale „dostupné vědecké důkazy nepodporují tvrzení, že kraniosakrální terapie pomáhá při léčbě rakoviny nebo jakéhokoli jiného onemocnění“.^[2] Podobného hodnocení se dostalo i kraniální osteopatii, přičemž v jedné práci z roku 1990 bylo konstatováno, že pro žádné z tvrzení praktiků, které práce zkoumala, neexistuje vědecký základ.^[45] Edzard Ernst napsal: „Každý, kdo trochu rozumí fyziologii, anatomii atd., chápe CST jako čirý nesmysl.“^[3]

V říjnu 2012 provedl Edzard Ernst systematický přehled randomizovaných klinických studií kraniosakrální terapie. Došel k závěru, že „představa, že CST je spojena s něčím víc než jen s nespecifickými účinky, není založena na důkazech z přísných randomizovaných klinických studií“.^[31] Konkrétně k tomuto závěru Ernst na svém blogu napsal, že zvolil tuto formulaci jako „zdvořilý a vědecký způsob, jak říct, že CST je podvod“.^[3] Ernst také poznamenal, že kvalita pěti ze šesti studií, které přezkoumával, byla „žalostně nízká“, což je názor, který odráží recenzi ze srpna 2012, která zaznamenala „střední metodologickou kvalitu zahrnutých studií“.^[14].
Ernst kritizoval systematický přehled z roku 2011, který provedli Jäkel a von Hauenschild, za zahrnutí observačních studií a zahrnutí studií se zdravými dobrovolníky.^[31] Tento přehled dospěl k závěru, že důkazní základna týkající se kraniosakrální terapie a její účinnosti je slabá a skládá se ze studií s různorodým designem. Autoři tohoto přehledu konstatovali, že dostupné důkazy nejsou dostatečné pro vyvození jasných závěrů.^[32]

Důkazní základna pro CST je slabá a chybí jí prokázaný biologicky věrohodný mechanismus. Vzhledem k absenci přísných, dobře navržených randomizovaných kontrolovaných studií^[46][47] se jedná o pseudovědu^{[48][49][50][51][52]} a její praktikování je šarlatánstvím.^[53][54][55] Testy ukazují, že praktici provádějící CST ve skutečnosti nedokážou identifikovat údajný kraniosakrální puls a různí lékaři dosáhnou u stejného pacienta různých výsledků. Myšlenku kraniosakrálního rytmu nelze vědecky podložit.^[56]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kraniosakrální biodynamika na Wikimedia Commons
• Webové stránky České asociace terapeutů kraniosakrální biodynamiky

• John E. Upledger, Jon D. Vredevoogd: Kraniosakrální terapie. Česky Poznání, Praha 2004
• Roger Gilchrist: Kraniosakrální biodynamika. Česky MAITREA a.s., Praha 2010
• Franklin Sills: Základy kraniosakrální biodynamiky. Poznání, Praha 2013

• Alternativní medicína
• Pseudověda