Kostel svatého Jakuba Většího (Domaslav)

Kostel sv. Jakuba Většího
Kostel svatého Jakuba Většího
Místo
Stát	Česko Česko
Kraj	Plzeňský
Okres	Tachov
Obec	Domaslav
Souřadnice	49°52′37,92″ s. š., 12°54′39,6″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	plzeňská
Vikariát	tachovský
Farnost	Planá u Mariánských Lázní
Užívání	občasné mše a kulturní akce
Zasvěcení	Jakub Starší
Architektonický popis
Stavební sloh	barokní
Typ stavby	jednolodní, orientovaný
Specifikace
Umístění oltáře	východ
Další informace
Adresa	Domaslav 1 349 53 Lestkov
Kód památky	36688/4-1801 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jakuba Většího je barokní stavba v obci Domaslav u Konstantinových Lázní v Plzeňském kraji. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.^[1]

Existence kostela v Domaslavi je doložena k roku 1357. O podobě tohoto středověkého kostela nejsou známé žádné zprávy, starší stavbu dnes připomínají pouze druhotně využité kamenné kvádry v obvodovém zdivu a také zvon pocházející ze 16. století. Podle záznamu z roku 1682 byl objekt ve špatném stavu. Na jeho místě vznikl počátkem 18. století dnešní kostel, a to jako kompletní novostavba. Celý kostel je dílem jedné stavební etapy. K barokním konstrukcím a prvkům náleží krovy, klenby, štíty lodi, zvonová stolice, kruchta, členění fasád, portály i okna. Krov lodi i presbytáře byl vztyčený před vyzděním štítů. Stavba byla dokončena asi v roce 1716. V pozdější době byly na kostele prováděny už jen dílčí opravy, jedna z nich měla proběhnout v roce 1904.^[2]

Kostel sloužil jako farní nejen obyvatelům Domaslavi, ale také těm z okolních obcí Zádub a Lomy a z dnes již zaniklého Milkova. Domaslavská farnost, resp. tzv. plebánie, existovala od roku 1352. V období reformace začala Domaslav spadat pod faru v Lestkově, vlastní fara byla v obci obnovena v roce 1708.^[3] Po skončení druhé světové války došlo v regionu k poklesu počtu obyvatel v důsledku vyhnání českých Němců. S tím souvisí také zrušení domaslavské farnosti ke konci roku 1949.^[3]

V osmdesátých letech 20. století žil na bývalé faře páter Chroust, kolem něhož se zformovalo společenství mladých věřících, kteří za ním dojížděli z větších měst. Jejich aktivity byly důležitým základem pro další život fary a kostela. Od roku 1998 o kostel i přilehlou faru a farní zahradu pečuje Spolek Domaslav, který zde rovněž pořádá kulturní akce či setkání domaslavských rodáků a jejich potomků z řad vysídlených českých Němců. Kostel je veřejnosti přístupný při občasných bohoslužbách, kulturních akcích či během Noci kostelů.^[4]

Exteriér kostela se vyznačuje pojetím v duchu střídmého, klasicizujícího baroka. Kostel je jednolodní stavbou, zakončenou presbytářem orientovaným na východ. K němu přiléhá věž zakončená barokní bání. Dvě nejnižší patra věže sloužila jako sakristie, vyšší patra jsou přístupná samostatným vstupem zvnějšku. V úrovni nejvyššího patra, určeného k umístění zvonů, se zvenčí na nárožích věže nacházejí niky se zbytky figurální výzdoby. Jednoduché průčelí kostela zdobí socha světce v nice a nad ní latinský nápis, který dokládá zasvěcení sv. Jakubu Většímu i rok výstavby:

Interiér kostela je střídmý, loď je zakončena plochým stropem, zdobeným výmalbou, a opatřena po obou stranách trojicí rozměrných vitrážových oken. Chátrání kostela ve druhé polovině 20. století se podepsalo i na původním vybavení, přesto se v kostele dochovala trojice oltářů včetně částí původní umělecké výzdoby, kazatelna přístupná z horního patra sakristie, nástěnné malby, dřevěné lavice, balustrády a kruchta s varhanami. Podle očitých svědectví byly varhany při ručním pohonu funkční ještě na počátku 21. století.