Kostel svatého Filipa a Jakuba (Frantoly)
| Kostel svatého Filipa a Jakuba | |
|---|---|
.JPG) | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Jihočeský |
| Okres | Prachatice |
| Obec | Mičovice |
| Lokalita | Frantoly |
| Souřadnice | 48°59′12,03″ s. š., 14°4′37,56″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | českobudějovická |
| Vikariát | prachatický |
| Farnost | Prachatice |
| Status | filiální kostel |
| Zasvěcení | Filip (apoštol) a Jakub Alfeův |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | baroko |
| Výstavba | 1756 |
| Specifikace | |
| Délka | 23,26 m |
| Šířka | 9,5 m |
| Umístění oltáře | východ |
| Další informace | |
| Adresa | Mičovice, Česko |
| Kód památky | 27410/3-3558 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Filipa a Jakuba ve Frantolech je kulturní památka, dříve farní kostel farnosti Frantoly, od 1. ledna 2020 filiální kostel římskokatolické farnosti Prachatice.[1][2] Je obklopený hřbitovem, obehnaným ohradní zdí s jednou brankou a kapličkou. Je postaven na svahu, kněžiště má základy asi o 4 m níže, než podvěží.[3]
Historie
Kostel zde existoval již ve 14. století. V roce 1360 zde byl po zemřelém knězi Mikuláši vyšehradským proboštem jmenován nový plebán, který se jmenoval Michal.[4] V roce 1754 byl původní kostel zachvácen požárem. V roce 1756 pak byl v barokním stylu dostavěn kostel nový. Z původního kostela bylo zachováno zdivo kostelní věže.[3][5]
Architektura
Kostel je jednolodní orientovaná stavba s užším pravoúhle uzavřeným presbyteriem a hranolovou věží v ose západního průčelí. Interiéry jsou plochostropé, loď o vnitřní délce 14,73 metry a šířce 9,5 metrů má v západní části kůr nesený dvěma dřevěnými sloupy. Presbytář, oddělený od lodi triumfálním obloukem, je 6,3 metry široký a 7,6 metrů hluboký a krytý valbovou střechou se sanktusníkem. Valeně klenutá sakristie, připojená k presbytáři po severní straně, má díky svažujícímu se terénu suterén, který byl využívaný jako márnice.[6] Interiér je osvětlen obdélnými okny zakončenými odsazeným půlkruhem se štukovými šambránami, střecha lodi a presbytáře je krytá bobrovkou, věž a sanktusník mají střechy oplechované. Fasády jsou členěné lizénami a profilovanou římsou.[3]
Zařízení
Hlavní oltář je portálový, má točené sloupy ozdobené rostlinným motivem – vinnou révou. Oltářní obraz zobrazující sv. Filipa a sv. Jakuba je novodobý. Po stranách oltáře jsou sochy sv. Šebestiána a sv. Rocha, které pocházejí z přelomu 17. a 18. století.
Boční oltáře a kazatelna pocházejí z roku 1770. Levý boční oltář z roku je zasvěcen Panně Marii, pravý pak sv. Barboře. Ve vstupní síňce v podvěží je původní gotická kamenná křtitelnice.
Barokní varhany byly v roce 1756 koupeny od varhanáře Bedřicha (Fridricha) Semráda.[4][7]
Odkazy
Reference
- ↑ Filiální kostel sv. Filipa a Jakuba. Katalog diecéze českobudějovické [online]. Biskupství českobudějovické [cit. 2025-06-20]. Dostupné online.
- ↑ Římskokatolická farnost Frantoly: Úplný výpis z Rejstříku evidovaných právnických osob - výmaz z evidence. Databáze Ministerstva kultury České republiky [online]. MK ČR [cit. 2025-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-03.
- ↑ a b c Památkový katalog [online]. [cit. 2021-02-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Kostely našeho vikariátu: Frantoly. sv. Jan Prachatický: vikariátní měsíčník. Květen 2011, čís. 9. Dostupné online [cit. 2021-02-27].
- ↑ Emanuel Poche a kolektiv. Umělecké památky Čech. Svazek 1 (A/J). [s.l.]: Academia, 1977. S. 346.
- ↑ MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XXXVIII. Politický okres Prachatický. V Praze: Nákladem Archaeologické kommisse při České akadamii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 384 s. S. 41–44.
- ↑ Bedřich Semerád: Sedlec-Prčice. www.sedlec-prcice.cz [online]. [cit. 2021-02-27]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatých Filipa a Jakuba na Wikimedia Commons