Konvexně-konkávní křivka

Příklady užití konvexně-konkávní křivky: 1) plynule probíhající konvexně-konkávní křivka, 2) konvexně-konkávní křivka s odsazením, 3) tatáž křivka s vyznačením jejích jednotlivých částí: červeně části konkávní, modře konvexní
Příklad použití konvexně-konkávní křivky v architektuře – průčelí malostranského kostela svatého Mikuláše v Praze

Konvexně-konkávní křivka je v architektuře, či uměleckém řemesle křivka obsahující současně části konvexní (z lat. convexus – vypouklý, vypuklý) i konkávní (z lat. concavus – vydutý, a to z lat. cavus – dutý).

Obecně se konvexně-konkávní křivky mohou objevit například v profilaci říms. Výraznější je ovšem jejich využití v půdorysu budov, tvaru parapetů kostelních krucht, vedení říms, ve štukových ornamentálních obrazcích, tvarech nábytku, keramiky, v zahradní architektuře atp. Takto tvarované architektonické prvky a konstrukce jsou charakteristické především pro architekturu vrcholného a pozdního baroka.

Konvexně-konkávní křivka přitom může mít podobu souvislé, nepřerušené křivky, daleko častější je ovšem její použití s drobnými odsazeními (vizte obrázek), které křivku dynamizují a dramatizují.

Na rozdíl od běžného užití pojmu konvexní a konkávní například v geometrii je při popisu architektury vždy nutné vztahovat konvexnost a konkávnost k pozorovateli. Tatáž křivka obvodové stěny bude v interiéru chápána jako konvexní, zatímco na exteriéru stavby jako konkávní a naopak.

Související články

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.