Konrád z Vechty

Konrád z Vechty
Vysoce důstojný a osvícený; Konrád z Vechty
	7. arcibiskup pražský
	Konrád z Vechty (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Arcidiecéze	pražská
Sídlo	Praha
Jmenování	1413
Emeritura	1421 dán do klatby; 1425 oficiálně zbaven úřadu
Předchůdce	Albík z Uničova
Nástupce	sedisvakance (papežem neuznaný Jan Rokycana); Antonín Brus z Mohelnice (až roku 1561)
Znak
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	verdenský biskup (1400–1402); biskup olomoucký (1408–1413); administrátor pražské arcidiecéze (1412–1413);
Osobní údaje
Datum narození	1370
Místo narození	Vechta?, Brémy?, Svatá říše římská
Datum úmrtí	24. prosince 1431 (ve věku 60–61 let)
Místo úmrtí	Helfenburk u Úštěka, České království
Místo pohřbení	hradní kaple, Helfenburk u Úštěka
Národnost	německá
Povolání	katolický kněz, teolog a katolický biskup
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konrád z Vechty (asi 1364 – 26. prosinec 1431, Helfenburk u Úštěka) byl verdenským a olomouckým biskupem a pražským arcibiskupem, který se po vypuknutí husitské revoluce přihlásil ke čtyřem pražským artikulům a světil husitské kněze, kterým záleželo na dodržení apoštolské posloupnosti.

Život

Narodil se v měšťanské rodině ve vestfálském hrabství Vechta. Stal se knězem a protože byl schopný finančník, dostal se do služeb krále Václava IV. V letech 1398–1400 byl členem královské rady. Roku 1401 se stal na přímluvu Václava IV. biskupem v dolnosaském Verdenu, ale biskupem nebyl potvrzen. Proto byl jmenován mincmistrem království českého, pak zemským podkomořím. Od roku 1404 do dubna 1410 byl proboštem mělnické kapituly.^[1] V roce 1408 se dostal na olomoucký biskupský stolec jako Konrád II. V roce 1412 se stal administrátorem pražské arcidiecéze a 10. února 1413 byl papežem potvrzen jako metropolita pražský.

Roku 1416 se kostnický koncil zamýšlel, že jej povede k zodpovědnosti za nečinnost v souvislosti se situací v Čechách. Pražské arcibiskupství zápasilo s hospodářskými těžkostmi a Konrád byl nucen prodat řadu majetků. Po smrti krále Václava IV. korunoval Zikmunda Lucemburského českým králem. Ke králi však nepřimknul a 21. dubna 1421 se veřejně přihlásil ke Čtyřem artikulům pražským. Husité tím totiž konečně získali možnost světit nové kněze, kterých se zoufale nedostávalo. Přistoupením k artikulům souhlasil Konrád zároveň se sekularizací majetku pražského arcibiskupství, a tak vlastně jen zůstal duchovní hlavou církve v Čechách, které měli podléhat všichni kněží. Poslušnost mu odřekl olomoucký biskup Jan XII. Železný i litomyšlský biskup Aleš z Březí a na arcibiskupa Konráda byla papežem uvalena klatba. Zřekla se ho svatovítská kapitula i kněžstvo věrné katolické církvi. V letech 1423–1425 zastupoval stranu podobojí při jednání s katolíky.

Závěr života a smrt

V závěru svého života lavíroval mezi husity a katolíky. Dne 21. prosince 1425 byl papežem s konečnou platností zbaven úřadu.

Odebral se nejprve do Roudnice nad Labem a potom na hrad Helfenburk (u Úštěka, okr. Litoměřice), kde 26. prosince 1431 zemřel. Byl pohřben patrně v tamější hradní kapli.