Klisín

Klisín
Pohled na část vesnice
Pohled na část vesnice
Lokalita
Charaktervesnice
ObecMilevsko
OkresPísek
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°30′2″ s. š., 14°20′6″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel20 (2021)[1]
Katastrální územíKlisín (2,9 km²)
PSČ399 01
Počet domů21 (2021)[2]
Klisín
Klisín
Další údaje
Kód části obce26743
Kód k. ú.626741
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klisín je vesnice, část města Milevsko v okrese Písek v Jihočeském kraji. Nachází se jeden kilometr od Dmýštic a deset kilometrů od Milevska.

Název

Název vesnice lze pravděpodobně vysvětlit dvěma způsoby.[3] Jednak podle staročeského názvu pro hříbě – klíse.[3] Zřejmě zde byla ustájena nebo chována hříbata.[3] Nebo může být název Klisína odvozen od jména Klis nebo Klisa.[3] Aby nedocházelo k záměně Klisína a blízkého Klisince, byl Klisín označován jako Veliký nebo Větší Klisín.[3]

Historie

Podle tohoto zdroje jsou první zmínky o vesnici z roku 1405 v zápise sporu mezi pražským měšťanem a správcem milevského kláštera.[3] Další zmínky o vesnici jsou z roku 1463. Ve středověku byl klášterní statek v držení milevského kláštera. Později byla ves zastavena k hradu Zvíkov.[4] V 15. století spravoval záležitosti Klisína níkovický rychtář.[5] Od roku 1587 byla ves uváděna jako součást hrazanské rychty nepřetržitě až do roku 1850.[5] V 16. století po koupi klášterního panství Kryštofem ze Švamberka se stal Klisín součástí zvíkovského panství a posléze orlického panství až do rozpadu feudalismu.[4] Kolem roku 1836 byl na panském vrchu Zběžnice východně od Klisína zřízen větrný mlýn po způsobu větrných mlýnů z Holandska.[3] Této chalupě se začalo říkat Na Větrníku.[6] Název Na Větrníku je odvozený od jediného větrného mlýna na Milevsku, který zde stával. I přes to, že mlýn byl ziskový a funkční, šlo o panský majetek a tak částka, která byla za jeho prodej požadována, byla neúměrně na tu dobu vysoká. Mlýn byl roku 1850 zrušen. V roce 2010 se podařilo zaměřit zbytky čtvercového půdorysu mlýna.[6] Sbor dobrovolných hasičů společně s obecní knihovnou byl ve vesnici založený roku 1905.[4] V tomto roce se v nedalekém Milevsku uskutečnila slavnost nově přijatých hasičských sborů z Klisína a Zbelítova a slavnost vysvěcení stříkaček.[7] Ves měla i svůj chudobinec.[4] Roku 1926 byla založena Osvětová komise.[4] Fara, lékař, četnictvo bylo v Milevsku.[4] Děti byly přiškoleny do nedalekých Dmýštic.[4] V roce 1940 zde žilo 132 obyvatel, bylo zde 24 popisných čísel.[4] Samota Kozín (nazývaná též Kozinec) patřila v 18. století katastrálně pod Hrazánky.[8] V roce 1930 byla samota i přes to, že měla hrazánecké popisné číslo, přičleněna k Klisínu.[8] Později bylo samotě přiděleno klisínecké číslo.[8] Poté v roce 1960 byla samota od Klisína oddělena a až do současnosti je připojena k Hrazánkům.[8] V roce 1993 byl při stavebních pracích pod obytnou roubenou částí domu čp. 5 objeven majitelem domu poklad. Byl zde nalezen keramický hrneček se zlomkem tenkostěnné nádoby a se zbytky konopných textilií, do kterých byly zřejmě zabalené mince. V hrnečku se nalézalo celkem 750 mincí spojených měděnkou. Celý nález byl odevzdaný Prácheňskému muzeu v Písku.[9]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[10][11]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 141 147 156 140 141 144 132 83 64 50 35 23 23 20 20
Počet domů 18 21 22 22 22 22 24 25 16 13 13 20 20 20 21

Obecní správa

Při sčítání lidu v letech 1850–1961 Klisín byl samostatnou obcí v okrese Milevsko. V letech 1962–1984 byl částí obce Dmýštice v okrese Písek. Od 1. ledna 1985 je částí města Milevsko v okrese Písek.[12]

Pamětihodnosti

  • Na nevelké návsi se nachází novorománská návesní kaple zasvěcená svaté Trojici. Kaple byla postavena z darů a svépomocí místních občanů roku 1861.[13] Zvon z kaple byl zrekvírován během druhé světové války. Náhradní zvon byl po válce zhotoven zhotoven u dmýštického kováře a sloužil k svému účelu do roku 1991. V tomto roce se díky veřejné sbírce nashromáždily finanční prostředky na nový zvon. Během léta byl zvon za přítomnosti PhDr. Miloslava kardinála Vlka vysvěcen v milevské bazilice a zavěšen do místní kaple.[14]
  • Na kapli je umístěna pamětní deska obětem první světové války, která byla odhalena 9. listopadu 2012.[3] Na desce je uvedeno sedm jmen padlých spoluobčanů.[3]
  • Vedle kaple se nalézá prostý kamenný kříž již od roku 1849.[3] Původ jeho vzniku je neznámý.[3] Vzhledem k tomu, že byl zhotoven po roce 1848, kdy bylo zrušeno poddanství, nabízí se domněnka, že byl postaven jako projev díků.[3]
  • Kříž s datací 1877 se nachází u cesty v západní části vesnice u čp. 10.[3] Pravděpodobně jej roku 1877 nechal postavit místní kameník Jan Schorník jako poděkování za záchranu života, když byl v prusko rakouské válce těžce raněný.[3]
  • Na jihovýchodním okraji vesnice se v ohrádce mezi vzrostlými stromy nachází další kříž. Ryantův (Riantův) kříž byl vztyčen na vlastní náklady sedlákem Ryantem (Riantem) ze statku čp. 5.[3] Tento kamenný kříž nahradil roku původní poničený dřevěný kříž, o který se starali držitelé usedlosti.[3] Nový kříž byl vztyčen roku 1910 na jiném místě, které poskytla bezplatně obec, než kříž předchozí.[3]
  • Hodnotná roubená stavení ve vesnici jsou zastoupena zejména usedlostmi čp. 2 a čp. 10.[15] Celoroubený dům čp. 2 se nachází ve východní části vesnice.[15] Usedlost čp. 2 je uvedena v 16. století jako grunt Augustina Drástala, v roce 1625 jako Bustův grunt.[16]
  • Čp. 10 s dvouetážovou lomenicí se nachází v západní části vesnice.[15] U usedlosti čp. 10 se dochovaly roubené komory.[15] Usedlost čp. 10 byla nazývána U Zadňáků či zadních Schorníků. Do roku 1724 je kladen vznik této chalupy dendrologickou zkouškou. V roce 1755 jsou první písemné zmínky o placení roční činže majitelem vrchnosti z této chalupy.[17]
  • U usedlosti čp. 8 ve střední části vesnice je hodnotná roubená sýpka, komory s roubeným patrem a pavlačí.[15] Dendrologickou zkouškou bylo zjištěno že stavba pochází z roku 1732.[15] Čp. 8 U Krejčů mělo tyto starší názvy: 1584–1643 Filipův grunt, 1600–1618 Krčmův grunt.[18]
  • Ve vesnici jsou i hodnotná mladší zděná stavení.[15]

Galerie

  • Dům čp. 10
    Dům čp. 10
  • Usedlost čp. 8
    Usedlost čp. 8
  • Kaple svaté Trojice z roku 1861
    Kaple svaté Trojice z roku 1861
  • Kříž u čp. 10
    Kříž u čp. 10
  • Ryantův (Riantův) kříž
    Ryantův (Riantův) kříž
  • Kříž u kaple
    Kříž u kaple

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q NĚMEČEK PEŠTA, Karel Jiří. Klisín. 1. vyd. Milevsko: Spolek pro rozvoj kultury, 2013. ISBN 978-80-260-3990-7. S. 18. 
  4. ↑ a b c d e f g h KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie.. Milevsko: Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. S. 102. 
  5. ↑ a b Klisín, str. 59
  6. ↑ a b Klisín, str. 132
  7. ↑ Klisín, str. 74
  8. ↑ a b c d Klisín, str. 151
  9. ↑ Klisín, str. 45
  10. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  11. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  12. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 233. 
  13. ↑ HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku.. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 84. 
  14. ↑ Klisín, str. 163
  15. ↑ a b c d e f g PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. Díl II. Jižní Čechy. 1. vyd. Praha: Libri, Hořejší nábřeží 17, Praha 5,, 2004. ISBN 80-7277-149-3. S. 197–198. 
  16. ↑ Klisín, str. 92
  17. ↑ Klisín, str. 114
  18. ↑ Klisín, str. 108

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.