Karloman Východofranský

Karloman Východofranský
Východofranský král, král italský, vévoda bavorský, korutanský, rakouský a štýrský
Východofranský král
Období28. srpen 876–880
PředchůdceLudvík II. Němec
NástupceArnulf Korutanský
Italský král
Období877–879
PředchůdceKarel II. Holý
NástupceKarel III. Tlustý
Bavorský vévoda
Období865–880
PředchůdceLudvík II. Němec
NástupceLudvík III. Mladý
Narození830
Úmrtí22. září 880 (ve věku 49–50 let)
Altötting
PohřbenAltötting
PotomciArnulf Korutanský
OtecLudvík II. Němec
MatkaHemma z Altdorfu
PříbuzníLudvík III. Mladší[1], Karel III. Tlustý[1], Hildegarda Východofranská[1], Irmgarda z Buchau[1], Berta Východofranská[1], Gisela Východofranská[1], Verona of Leefdaal a Veronus of Lembeek (sourozenci)
Ludvík IV. Dítě[2], Ratold Italský[3], Zwentibold[4] a Ellinrat[3] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karloman Východofranský (okolo roku 830 – 22. září 880, Altötting) byl od roku 876 až do své smrti vévodou bavorským a králem východofranským a v letech 877 až 879 také králem italským. Náležel ke Karlovské dynastii.

Život

Narodil se z manželství východofranského krále Ludvíka II. Němce s Hemmou z rodu Welfů. Měl čtyři sestry a dva mladší bratry, s nimiž po otcově smrti vládl Východofranské říši. Po smrti strýce císaře Karla II. Holého v roce 877 se stal také králem italským. Jeho nemanželský syn Arnulf se stane východofranským králem jako Arnulf Korutanský.

Tituly

Od roku 876 do roku 880 byl vévodou bavorským, korutanským, rakouským a štýrským. Mezi léty 877 a 879 byl i králem italským. Nárokoval si však i titul knížete moravského a knížete českého.[5]

Reference

  1. ↑ a b c d e f Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  2. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  3. ↑ a b Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  4. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  5. ↑ Prameny k dějinám Velké Moravy. I, Letopisy a kroniky = Magnae Moraviae fontes historici. I, Annales et chronicae. Třetí, revidované a rozšířené vydání. vyd. Praha: [s.n.] xxii, 504 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-87773-36-9, ISBN 80-87773-36-5. OCLC 1119010706 S. 269. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.