Karl von Pfiffer

Karl von Pfiffer
Prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
Ve funkci: 1908 – 1910
Předchůdce	Wilhelm von Dessović
Nástupce	Friedrich Jihn von Solwegen
Zástupce velitele 10. armádního sboru v Přemyšlu
Ve funkci: 1906 – 1908
Předchůdce	Karl Cerri
Nástupce	Ferdinand Fidler von Isarborn
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1908), polní podmaršál (1903), generálmajor (1899)
Narození	29. září 1851 Vídeň
Úmrtí	19. dubna 1913 (ve věku 61 let) Vídeň
Rodiče	Karl von Pfiffer
Ocenění	Leopoldův řád, Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karl von Pfiffer (německy Carl Ritter von Pfiffer) (29. září 1851 Vídeň – 19. dubna 1913 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1870, později byl štábním důstojníkem v Haliči, na Moravě a v rakouských zemích. Svou kariéru završil v hodnosti generála pěchoty jako prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora (1908–1910).

Byl synem důstojníka a vojenského soudce Karla Pfiffera (1805–1889).^[1] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě^[2] a do armády vstoupil v roce 1870 jako poručík ke 14. pěšímu pluku.^[3] V letech 1871–1873 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.K. Kriegsschule) ve Vídni^[4] a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. V roce 1876 byl povýšen na rytmistra a byl přidělen k 21. pěší brigádě ve Lvově. V roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny a poté sloužil u 14. pěší brigády v Sarajevu.^[5] V roce 1879 získal hodnost kapitána,^[6] další léta kariéry strávil ve Vídni a u 10. armádního sboru v Brně.^[7] V hodnosti majora (1887) se stal šéfem štábu 5. pěší divize v Olomouci,^[8] kde byl v roce 1890 povýšen na podplukovníka. V roce 1893 byl povýšen na plukovníka a v letech 1893–1899 byl šéfem štábu 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci.^[9][10][11]

K datu 1. května 1899 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 24. pěší brigády v Krakově, kde strávil čtyři roky (1899–1903).^[12][13] Dne 1. listopadu 1903 získal hodnost polního podmaršála a převzal velení 47. pěší divize ve Vídni,^[14] odkud byl později přeložen do Přemyšlu jako zástupce velitele 10. armádního sboru.^[15][16] V říjnu 1908 byl povolán do Vídně ve funkci prezidenta Vrchního vojenského soudu a již o dva měsíce později se namísto nečekaně zemřelého Wilhelma Dessoviće stal prezidentem Nejvyššího vojenského soudního dvora (1908–1910).^[17] V roce 1908 zároveň obdržel hodnost titulárního generála pěchoty^[18] a k datu 1. září 1910 byl penzionován.^[19]

Od nobilitace svého otce v roce 1866 užíval šlechtický titul rytíře s predikátem von Pfiffer. Ve funkci prezidenta Nejvyššího vojenského soudního dvora obdržel v roce 1909 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské služby získal několik vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[20]

• Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1878)
• Válečná medaile (1879)
• Řád železné koruny III. třídy (1897)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• komandérský kříž Leopoldova řádu (1908)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)

• velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
• Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
• komandér Řádu meče (Švédsko)
• velkokříž Řádu Gryfa (Meklenbursko-Zvěřínsko)

• Karl von Pfiffer in: Österreichisches Biographisches Lexikon