Karl Barth

Karl Barth
Karl Barth (březen 1956)
Narození	10. května 1886 Basilej
Úmrtí	10. prosince 1968 (ve věku 82 let) Basilej
Místo pohřbení	Friedhof am Hörnli
Alma mater	Univerzita v Göttingenu
Povolání	teolog, vysokoškolský učitel, pastor a spisovatel
Zaměstnavatelé	Univerzita v Bonnu Univerzita v Basileji Univerzita v Göttingenu Münsterská univerzita Dukeova univerzita
Ocenění	čestný doktor Štrasburské univerzity (1959) Sonningova cena (1963) čestný doktor Pařížské univerzity (1963) Cena Sigmunda Freuda za vědeckou prózu (1968) čestný doktor Univerzity v St Andrews … více na Wikidatech
Politické strany	Švýcarská sociálně demokratická strana (od 1915) Sociálnědemokratická strana Německa (od 1932)
Nábož. vyznání	protestantismus Reformovaná církev
Choť	Nelly Barth
Rodiče	Fritz Barth
Příbuzní	Heinrich Barth (bratr)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Barth (10. května 1886, Basilej – 10. prosince 1968, Basilej) byl švýcarský protestantský teolog, iniciátor a vůdčí osobnost tzv. dialektické teologie (zvané též teologie krize či teologie Slova). Řada autorů jej považuje za nejvýznamnějšího a nejvlivnějšího teologa 20. století.^[1]

Narodil se jako nejstarší ze čtyř dětí evangelického faráře, učitele a teologa Fritze Bartha (1856–1912) a jeho manželky Kateřiny Sartoriové. Oba rodiče pocházeli z basilejských kněžských rodin, na svém původu si zakládal také Karl.

Mezi nejvýznamnější Barthova díla patří jeho komentář k Pavlovu listu Římanům (Der Römerbrief), za jehož obhajobu na basilejské univerzitě získal roku 1881 licenciát teologie^[2], a především několikasvazková Církevní dogmatika (Kirchliche Dogmatik). V nich se snaží navázat na teologii kříže, zdůrazňuje Boží moc a iniciativu. Barth přijímá kritiku náboženství (Nietzsche, Feuerbach) a sám kritizuje lidskou snahu se dostat k Bohu. Oproti tomu staví víru, že Bůh ve své lásce sestoupí k lidem sám. Víra se tak stává spíše pasivním přijetím toho, že tím, kdo je aktivní, je Bůh.

Z Čechů byl Barthovým přítelem evangelický teolog Josef Lukl Hromádka, studovali u něj také například biblista Jan Heller či husitský teolog Zdeněk Kučera.

• List Římanům 1 (Der Römerbrief 1, 1919)
• List Římanům 2 (Der Römerbrief 2, 1922)
• Fides quaerens intellectum. Anselmův důkaz existence Boží v souvislostech jeho theologického programu. (Fides quaerens intellectum. Anselms Beweis der Existenz Gottes im Zusammenhang seines theologischen Programms, 1931)
• Církevní dogmatika (Kirchliche Dogmatik, Sv. I/1-IV/4 1932n.)
• Barmenské theologické prohlášení (Theologische Erklärung zur gegenwärtigen Lage der Deutschen evangelischen Kirche; 4. 1. 1934; anonymně)
• Krédo. Hlavní problémy dogmatiky, předvedené v navázání na apoštolské vyznání víry (Credo. Die Hauptprobleme der Dogmatik, dargestellt im Anschluss an das apostolische Glaubensbekentniss, 1935)
• Dogmatika v obrysu (Dogmatik im Grundriss im Anschluss an das apostolische Glaubensbekenntnis, 1947; české vydání Základy dogmatiky, Praha 1952)
• Uvedení do evangelické theologie (Einführung in die evangelische Theologie, 1962; česky Uvedení do evangelické theologie, Praha, 1988)

• 1968 – Cena Sigmunda Freuda za vědeckou prózu

• BARTH, Karl. Boží božství a Boží lidství: sedm kratších textů. Překlad Jan Štefan, Petr Gallus. Brno: CDK, 2005. 
• BROŽ, Luděk; BARTH, Karl. Cesta Karla Bartha; Uvedení do evangelické theologie. Praha: Kalich, 1988. 
• BUSCH, Eberhard. Karl Barths Lebenslauf. Nach seinen Briefen und autobiographischen Texten. München: Chr. Kaiser, 1975. Dostupné online. 
• GALLUS, Petr. Člověk mezi nebem a zemí: Pojetí víry u Paula Tillicha a Karla Bartha. Jihlava: Mlýn, 2005. 
• ŠTEFAN, Jan. Karl Barth a ti druzí. Brno: CDK, 2006. ISBN 80-7325-080-2. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Barth na Wikimedia Commons
• Osoba Karl Barth ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karl Barth