Karel Vrána

Monsignore
prof. PhDr. ThDr. Karel Vrána
Prelát Jeho Svatosti
Rektor Papežské koleje Nepomucenum
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézekrálovéhradecká
JmenováníRektorem Papežské koleje Nepomucenum
Období služby1977 – 1993
PředchůdceFrantišek Planner
NástupceKarel Pilík
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení1950 Řím
Osobní údaje
Datum narození24. srpna 1925
Místo narozeníZahrádka u Ledče nad Sázavou, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí11. prosince 2004 (ve věku 79 let)
Místo úmrtíŘíčany, ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníHřbitov v Říčanech
Povoláníteolog, katolický kněz, pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel, básník, filozof, učitel a kněz
OvlivněnJosef Toufar
Alma materPapežská lateránská univerzita
Univerzita Karlova
Známý díkyteolog, filozof a vysokoškolský pedagog; spisovatel pišící pod pseudonym Pavel Želivan; přezdívaný Don Carlo
PodpisPodpis: prof. PhDr. ThDr. Karel Vrána
Řády a oceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm IV. třídy (28. října 2001)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Vrána (pseudonym Pavel Želivan) (24. srpna 1925, Zahrádka u Ledče nad Sázavou – 11. prosince 2004, Říčany u Prahy) byl katolický kněz, teolog a filosof, profesor teologie a filosofie na Papežské lateránské univerzitě a Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy, rektor papežské koleje Nepomucenum v Římě a předseda Křesťanské akademie v Římě.

Život

Karel Vrána pocházel z městečka Zahrádka u Ledče nad Sázavou, kde v dětství ministroval při bohoslužbách tehdejšímu kaplanovi a později faráři Josefu Toufarovi (který byl v roce 1948 na nátlak státních orgánů přeložen jako interkalární administrátor do Číhoště, zde zakrátko obviněn z domnělého inscenování tzv. Číhošťského zázraku a po krátkém pobytu ve vyšetřovací vazbě zemřel na následky bestiálního mučení). Vrána se později vyjádřil, že Toufar byl jedním z jeho kněžských vzorů.[1]

Karel Vrána v roce 1945 nastoupil po absolvování gymnázia ke studiu teologie. Na studia byl představenými poslán do Říma, kde strávil následujících šest let. Vzhledem ke komunistickému převratu v roce 1948 se již do Československa nevrátil. I po kněžském svěcení pokračoval ve studiích. Od roku 1955 pak vyučoval na teologickém institutu v Beneventu. Od roku 1978 pak působil jako rektor v římském Nepomucenu. Zároveň přednášel filosofii na Lateránské univerzitě. V Římě také dosáhl řádné profesury. V roce 1992 se vrátil do Československa a začal vyučovat na Katolické teologické fakultě v Praze. Tato fakulta se snažila o jeho jmenování profesorem, protože italská profesura nebyla v Čechách uznána. K tomu však vlivem krize fakulty v letech 1994-2003 nikdy nedošlo, protože fakulta na přechodné období ztratila potřebné akreditace.

Vyznamenání

Hrob na hřbitově v Říčanech u Prahy

28. října 2001 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ DOLEŽAL, Miloš: Jako bychom dnes zemřít měli, str. 63, kap. Trojice následovníků
  2. ↑ Řád Tomáše Garrigua Masaryka – seznam vyznamenaných

Literatura

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 169–170. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 496. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.