Kaple svatého Jana Křtitele (Slavkov u Brna)
| Kaple svatého Jana Křtitele ve Slavkově u Brna | |
|---|---|
.jpg) | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Jihomoravský |
| Okres | Vyškov |
| Obec | Slavkov u Brna |
| Souřadnice | 49°9′8,97″ s. š., 16°52′19,25″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | moravská |
| Diecéze | brněnská |
| Děkanství | slavkovské |
| Farnost | Slavkov u Brna |
| Zasvěcení | Jan Křtitel |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | baroko |
| Výstavba | 13. století, 1676–1677, 1743 |
| Další informace | |
| Adresa | Slavkov u Brna, Česko |
| Kód památky | 39575/7-3854 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Hřbitovní kaple svatého Jana Křtitele se špitálem Na Špitálce, hřbitovní branou a křížem) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kaple svatého Jana Křtitele je hřbitovní kaple ve Slavkově u Brna v okrese Vyškov. Původně gotická kaple byla přestavěna a rozšířena v 17. a 18. století v barokním stylu. Nachází se v severozápadní části hřbitova při ulici Špitálská na předměstí Špitálka. V roce 1795 byla pod jižní kaplí zřízena rodová hrobka Kouniců (Kauniců, Kaunitzů), ve které byl mimo jiné pohřben Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794), diplomat a především dlouholetý rakouský státní kancléř v éře Marie Terezie, Josefa II. a Leopolda II. Od roku 2003 je kaple v majetku římskokatolické farnosti ve Slavkově.[1] Kaple je spolu se špitálem Na Špitálce, hřbitovní branou a litinovým křížem památkově chráněná.[2]
Historie
Předchůdcem současného komplexu byl gotický kostelík se špitálem. Tento útulek pro chudé a nemohoucí zde jistě už ve 13. století provozoval Řád německých rytířů, který měl ve Slavkově i svou komendu. Kolem špitálu se nacházelo předměstí s příznačným názvem Špitálské.[3]
Za husitských válek špitál zanikl, ale ještě v 15. století (1483–1487) byl obnoven slavkovským majitelem rytířem Janem Zeleným ze Šanova. Špitál byl finančně zajištěn, když ho v roce 1497 velkoryse nadali Petr hrabě od svatého Jiří a z Pezinku a jeho manželka Žofie z Waldsteinu, vdova po Janu Zeleném.[3]
Od roku 1509 Slavkov patřil šlechtickému rodu Kouniců, když ho zakoupil Oldřich z Kounic (1460–1516).[4] I tato nová vrchnost zachovala špitálu přízeň. V roce 1567 Oldřich z Kounic a jeho bratr Kryštof stvrdili Slavkovu právo vybírat platy na chod špitálu a špitál se fakticky stal městskou institucí. V 16. století využívali kostelík jako svou modlitebnu čeští bratři. Byli v něm pochování i dva kněží a správcové sboru – Jakub Klusák († 1585) a Adam Felinus († 1598).[5]
Za třicetileté války byl špitál zdevastován a opuštěn. Špitál a kapli obnovil v letech 1676–1677 Dominik Ondřej I. z Kounic (1654–1705).[5][6] Do současné podoby byla kaple rozšířena v roce 1743 Maxmiliánem Oldřichem z Kounic-Rietbergu (1679–1746).[7]
V roce 1795 byla přistavěna hrobka moravské větve Kouniců.[6] V roce 1848 moravská větev vymřela a hrobka se stala majetkem české větve.
Architektura a vybavení
Kaple má půdorys trojlistého kříže. K obdélnému jednolodí přiléhají oválné boční kaple a příčně situovaný oválný presbytář. Zatímco presbytář je zakončen vysokou kopulí, kopule bočních kaplí a oválná kopulka nad křížením v lodi jsou nižší. Na východě kapli doplňuje nízký hranolek sakristie s valbovou střechou.
Na kapli na západní straně navazuje zčásti jednopatrová dvouosá, zčásti přízemní bývalá budova špitálu.
Hlavní oltář představuje patrona kostela sv. Jana Křtitele a je dílem neznámého barokního malíře. Nad obrazem je Alianční znak Kounic-Rietbergů s hraběcí korunkou. Severní kaple je zasvěcena Panně Marii a jižní Ukřižovanému Spasiteli. V roce 1882 byly obě kaple obnoveny a pro oltáře zhotoveny sochy Panny Marie Lurdské a kříž s obrazem ukřižovaného Spasitele.[6]
Hrobka Kouniců
.jpg)
Rodovou hrobku nechal v roce 1795 zřídit pod jižní kaplí Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu.[6][8][pozn. 1] Vstup do ní ze strany hřbitova je klasicistní a zdobí ho tympanon s litinovým rodovým erbem. V nadpraží je nápisová deska, ze které byla odsekána kovová písmena. Vstup do hrobky je zabezpečen ozdobnou předsazenou dvojkřídlou mřížovou brankou. Hrobku tvoří suterénní prostor na oválném půdorysu a na něj od severu navazující krátká chodba. Mramorová soška ležícího dítěte, kterou podle zachované signatury vytvořil sochař Emanuel Max v roce 1861,[10] připomíná zemřelé batole z české větve Kouniců.[8][pozn. 2]
Do hrobky byly nejdříve pochovány ostatky stavebníkova otce Václava Antonína Kounice a manželky Marie Leopoldiny, které byly přechodně uloženy v zámecké kryptě.[6] Celkem bylo v hrobce v průběhu přibližně jednoho století pohřbeno sedm příslušníků rodu, z nich pět z moravské knížecí linie a dva z české hraběcí linie.[11][8][pozn. 3] Na začátku 20. století byla krypta uzavřena za hraběte Václava z Kounic (1848–1913). V roce 1980 byla hrobka otevřena a proběhla identifikace pohřbených ostatků.[6] Zachovalo se také osm kanop, nádob s tělesnými orgány zemřelých.[8] Hrobka byla v roce 1995 zrenovována.[6]
Seznam pohřbených
V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[13][14] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Kouniců, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou zvýrazněna knížata a modře členové české větve. Zeleně jsou vyznačeny osoby, které byly původně pohřbeny na jiném místě. Přestože první zmínka o předcích Kouniců pochází už z roku 1109, zde jsou generace počítány až od Oldřicha V. (mladšího) z Kounic (1569–1617), který nechal postavit renesanční zámek ve Slavkově.[15] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. Děti jsou vypsány v poznámce u matky, avšak pokud byla matka pohřbena jinde, jsou děti uvedeny v poznámce u otce.
| Po-řadí | Gene-race | Jméno pohřbeného | Datum a místo narození | Otec | Datum a místo sňatku, choť | Pohřeb a uložení do hrobky | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Datum a místo úmrtí | Matka | ||||||
| 1. | 5. | Václav Antonín z Kounic-Rietbergu  |
2. 2. 1711 Vídeň | Maxmilián Oldřich z Kounic-Rietbergu 27. 3. 1679 Vídeň – 10. 9. 1746 Brno |
6. 5. 1736 Vídeň: Marie Ernestina ze Starhembergu 10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice |
7. 8. 1795[11] | 1. kníže z Kounic-Rietbergu (1764–1794), domácí, dvorský a státní kancléř (1754–1792). Ostatky byly po konzervování v letech 1993 a 1995 uloženy do nové rakve se skleněným víkem. Kancléř je oděn v původním šatě zdobeným nejvyšším uherským vyznamenáním – hvězdou Řádu sv. Štěpána.[8]
Narodily se mu následující děti:
|
| 27. 6. 1794 Mariahilf u Vídně | Marie Ernestina Františka z Rietbergu 5. 8. 1687 Rietberg – 1. 1. 1758 Vídeň | ||||||
| 2. | (6.) | Marie Leopoldina z Oettingen-Spielbergu | 28. 11. 1741 Oettingen | Jan Alois I. z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Spielbergu 18. 1. 1707 Oettingen – 16. 2. 1780 Oettingen |
12. 1. 1761: Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu (č. 3) |
[pozn. 4] | Byla pohřbena v rokokovém oblečení, v botách na vysokém podpatku a s čepcem na hlavě.[8] Narodila se jí jedna dcera:
|
| 28. 2. 1795 Vídeň | Terezie Marie Anna Holstein-Sonderburg 19. 12. 1713 Vídeň – 14. 7. 1745 Oettingen | ||||||
| 3. | 6. | Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu  |
6. 6. 1737 Vídeň | Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (č. 1) | 12. 1. 1761: Marie Leopoldina z Oettingen-Spielbergu (č. 2) |
2. kníže z Kounic a Rietbergu (1794–1797), zakladatel hrobky. | |
| 19. 5. 1797 Vídeň | Marie Ernestina ze Starhembergu 10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice | ||||||
| 4. | 6. | Dominik Ondřej II. z Kounic-Rietbergu _crop.jpg) |
30. 3. 1739 Vídeň | Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (č. 1) | 10. 1. 1762: Marie Bernardina z Plettenberg-Wittemu 7. 3. 1743 – 22. 12. 1779 |
3. kníže z Kounic a Rietbergu (1797–1812), nejvyšší štolba císařského dvora (1807–1812).
Narodily se mu následující děti:
| |
| 24. 11. 1812 Vídeň | Marie Ernestina ze Starhembergu 10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice | ||||||
| 5. | 6. | František Václav z Kounic-Rietbergu  |
2. 7. 1742 Vídeň | Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (č. 1) | Pohřben 24. 12. 1825 v rodinné hrobce.[17][pozn. 5] Přesto některé zdroje uvádějí, že byl pohřben v klášteře ve Vídni.[19] | Zemský velitel na Moravě (1805–1806). | |
| 19. 12. 1825[17] Vídeň | Marie Ernestina ze Starhembergu 10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice | ||||||
| 6. | 10. | Karel Vilém z Kounic z české hraběcí větve | 17. 8. 1861 Slavkov u Brna | Albrecht Vincenc z Kounic (č. 7) | Pohřben 25. 8. 1888 v hrobce.[20] Pohřben v cínové rakvi.[8] | Působil v diplomacii jako attaché v Londýně. Zemřel na infarkt. | |
| 21. 8. 1888[20] poblíž Payerbachu | Alžběta Felicitas z Thun-Hohensteinu z benátecké větve 30. 11. 1831 Benátky nad Jizerou – 26. 2. 1910 Praha[21] | ||||||
| 7. | 9. | Albrecht Vincenc z Kounic z české hraběcí větve  |
28. 6. 1829 Praha | Michael Karel z Kounic 6. 3. 1803 Praha – 10. 4. 1852 Vídeň |
10. 1. 1854 Praha: Alžběta Felicitas z Thun-Hohensteinu z benátecké větve 30. 11. 1831 Benátky nad Jizerou – 26. 2. 1910 Praha-Nové Město[21] |
Pohřben 27. 1. 1897.[22] Pohřben v cínové rakvi.[8] | C. k. komoří, nadporučík, čestný rytíř Maltézského řádu, dědičný člen rakouské Panské sněmovny (1861–1897), poslanec Moravského zemského sněmu (1861–1867), dědic českých i moravských statků.
Narodily se mu čtyři děti:
Manželka byla pohřbena v hrobce Kouniců pod kostelem sv. Barbory v Zahrádkách.[21] |
| 24. 1. 1897 Praha[22] | Eleonora Voračická-Bissingen z Paběnic[pozn. 6] 26. 1. 1809 Praha-Nové Město – 10. 1. 1898 Praha-Nové Město |
Příbuzenské vztahy pohřbených
Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy včetně společného předka české a moravské větve. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce. Modře je orámován Alois Václav z Kounic-Rietbergu (1774–1848), poslední mužský příslušník moravské větve, a zeleně Evžen Jan z Kounic (1841–1919), poslední mužský příslušník české větve a celého rodu. Tučně jsou vyznačena knížata. Arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky. Římské číslice představují pořadí manžela nebo manželky, pokud někdo vstoupil do manželství více než jednou. Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen. V rodokmenu je důsledně dodržována forma jména Kaunitz.
| II. Ludmila Roupovská z Roupova † 1626 | Oldřich V. z Kaunitz 1669–1617 | I. Apolonie Brtnická z Waldsteinu † 1597 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Eusebie Benigna z Kaunitz 1612–1675 | Zikmund Erasmus z Auerspergu 1613–1661 | II. Marie Eleonora z Dietrichsteinu 1623–1687 | Lev Vilém z Kaunitz 1617–1664 MORAVSKÁ VĚTEV | I. Marie Eusebie Sezimová z Ústí | Karel z Kaunitz 1595–1631 | Eliška Sezimová z Ústí | Bedřich z Kaunitz 1597–1627 ČESKÁ VĚTEV | Marie Eusebie Sezimová z Ústí | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dominik Ondřej I. z Kaunitz 1654–1705 | Marie Eleonora ze Sternbergu 1656–1706 | I. Jaroslav Bernard Bořita z Martinic asi 1647–1685 | Klára Rosalie z Kaunitz † 1693 | II. Leopold Antonín Josef Schlik 1663–1723 | I. Karel Václav Hodický z Hodic † po 1644 | Marie z Kaunitz † 1674 | II. Siegfried z Hohenlohe-Weikersheimu 1619–1684 | Rudolf z Kaunitz 1617–1664 | Marie Alžběta z Waldsteinu 1625–1662 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| František z Kaunitz 1676–1717 ljubljanský biskup | Maxmilián Oldřich z Kaunitz 1679–1746 | Marie Františka z Rietbergu 1686–1758 | Marie Eleonora z Kaunitz 1681–1723 | František Václav z Trauttmansdorff-Weinsbergu 1677–1753 | Marie Dominika Antonie z Kaunitz 1689–1756 | Filip Josef Ursin z Orsini-Rosenbergu 1691–1765 | Marie Anna ze Sternbergu † 1699 | Jan Vilém z Kaunitz 1656–1721 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Marie Antonie Justina z Kaunitz 1708–1778 | Jan Adam z Questenbergu asi 1682–1752 | Jan Dominik z Kaunitz 1709–1751 | 1. Václav Antonín z Kaunitz-Rietbergu 1711–1794 1. kníže | Marie Arnoštka ze Starhembergu 1717–1749 | Marie Eleonora z Kaunitz 1723–1776 | Rudolf Josef Pálffy z Erdődu 1719–1768 | Jan Adolf I. z Kaunitz 1696–1771 | Marie Terezie Anna Josefa Ogilvy 1718–1775 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| 3. Arnošt Kryštof z Kaunitz-Rietbergu 1737–1797 2. kníže | 2. Marie Leopoldina z Oettingen-Spielbergu 1741–1795 | 4. Dominik Ondřej II. z Kaunitz-Rietbergu a Questenbergu 1739–1812 3. kníže | Marie Bernhardina z Plettenberg-Wittemu 1743–1779 | 5. František Václav z Kaunitz-Rietbergu 1742–1825 | Josef Klement z Kaunitz-Rietbergu 1743–1785 | Marie Antoinetta z Kaunitz-Rietbergu 1745–1769 | Kryštof Vilém z Thürheimu 1731–1809 | Michael Josef Karel z Kaunitz 1745–1820 | Marie Kristýna ze Salm-Reifferscheidt-Hainspachu 1751–1820 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Marie Eleonora z Kaunitz-Rietbergu 1775–1825 | Klemens Václav z Metternichu 1773–1859 | Marie Terezie Aloisie z Kaunitz-Rietbergu a Questenbergu 1763–1803 | Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna 1761–1823 | Marie Antonie z Kaunitz 1765–1805 | Filipina z Kaunitz 1769–1771 | Alois Václav z Kaunitz-Rietbergu 1774–1848 4. kníže | Františka Xaverie Ungnadová z Weissenwolffu 1773–1859 | Pavlína (Pauline) Julie z Buquoy-Longueval 1780–1857 | Vincenc Karel Josef z Kaunitz 1774–1829 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Terezie z Kaunitz-Rietbergu 1800–1801 | I. Antonín Gundakar ze Starhembergu 1776–1842 | Karolína Leopoldina z Kaunitz-Rietbergu 1801–1875 | II. Pierre d'Arenberg 1790–1877 | Lepoldina Dominika z Kaunitz-Rietbergu 1803–1888 | Antonín Karel Pálffy z Erdődu 1793–1879 | Ludvík Károlyi 1799–1863 | Ferdinandina Karolína z Kaunitz-Rietbergu 1805–1862 | Michael Karel z Kaunitz 1803–1852 | Eleonora Woracziczká z Pabienitz a Bissingenu 1809–1898 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Alžběta Felicitas z Thun-Hohensteinu 1831–1910 | 7. Albrecht Vincenc z Kaunitz 1829–1897 | Jindřich z Kaunitz 1832–1912 | Vilemína Wittman 1842–1914 | Alžběta z Kaunitz 1836–1903 | I. Josefína Čermáková 1849–1895 | Václav Robert z Kaunitz 1848–1913 | II. Josefína Horová 1881–1961 | Anna Fenzel 1848–1909 | Evžen Jan z Kaunitz 1841–1919 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Marie z Kaunitz 1855–1918 | Egon Karel z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingfürstu 1853–1896 | Vilém Ludvík z Kaunitz 1859–1860 | 6. Karel Vilém z Kaunitz 1861–1888 | Alžběta Marie z Kaunitz 1864–1865 | Eleonora z Kaunitz 1862–1936 | Géza Andrássy de Csik-Szent-Király et Kraszna-Horka 1856–1938 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Hřbitovní brána a kříž
Hřbitov u kaple je používán od roku 1659. Hřbitovní brána je mnohem mladší, byla postavena v klasicistním stylu. Brána je segmentově zaklenutá, s klenákem ve vrcholu. Po stranách ji zdobí lizény a vpadlé obdélné rámy. Na nich spočívá kordonová římsa, která vynáší ořímsovaný trojúhelníkový štít. Na vrcholu je upevněn z kovu ručně vytepaný Ježíš na kříži.[24]
Poblíž brány vně hřbitova se nachází jednoduchý novogotický kříž z dílny Salmovských železáren v Blansku.[11] Byl zhotoven v roce 1855, jak dokládá plastický letopočet na přední straně podstavce. Pozlacené tělo Krista na kříži je prověšené ve tvaru písmene Y, bederní roušku má svázanou provazcem k pravému boku, hlavu mu zvrácenou a skloněnou k pravému rameni. Nad hlavou je umístěn nápisový štítek se zkratkou I N / R I (Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum). Hranolový podstavec má zkosená nároží a stěny členěné prutovým vzorem. Objekt stojí na obdélné základně, ke které vedou tři schůdky.[25]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Před zbudováním této hrobky se pohřbívalo ve staré hrobce, která se nachází v jižní části zámecké zahrady poblíž zámeckého zahradnictví. Stará hrobka po desetiletí chátrala, v roce 2024 byla dokončena obnova krypty, při které byla dozděna její čelní stěna, bylo opraveno zastřešení a byla zrestaurována vrata i schody. Stará hrobka je v majetku města, které z ní učinilo lapidárium.[9]
- ↑ Jedná se o Viléma Michala Leopolda z Kounic (28. 5. 1859 – 28. 7. 1860), syna Albrechta Vincence z Kounic (v tabulce č. 7), který zemřel ve věku 14 měsíců.[10]
- ↑ Příslušníci české hraběcí větve využívali rodovou hrobku pod kostelem sv. Barbory v Zahrádkách na Českolipsku, kterou nechali zbudovat na počátku 19. století. Majitel jihomoravských statků Slavkov a Uherský Brod v letech 1897–1913 Václav Robert z Kounic (1848–1913) z české rodové větve byl stejně jako obě jeho manželky Josefína, roz. Čermáková (1849–1895) a Josefína (Josefa), roz. Horová (1881–1961) pohřben na hřbitově Malvazinky (hrob BII–402) v Praze.[12]
- ↑ Na rakvi je oválná kovová tabulka, kterou zdobí lebka a kosti, s nápisem: MARIA. LEOPOLDINA / VERMÄHLTE REICHSFÜRS / TIN V: KAUNITZ RIETBERG / GEBORNE REICHSFÜRSTIN ZU / ÖETTINGEN SPILBERG. / WELCHE IN DEM 54: IAHRE / IHRES ALTERS DEN 28: FE / BRUARI. IM IAHRE 1795 / SELIG IM HERRN / ENTSCLAFEN / IST:.[16]
- ↑ V rakvi byl vložen měděný štítek s nápisem: S. Excellenz der Hochgeb. Herr Graf Franz Wenzl Kaunitz-Rietberg k. k. wirklich. Gehei. Rath, Kamerer, Gross- und Land-Commantui des Hoh. Deutsch. Ordens, G. F-Z-M. und Innhaber des 20ten Linien-Inf. Regt., geboren den 2ten July 1742, gestorben in Wien den 19 ten December 1825. To lze přeložit jako Jeho Excelence vysoce urozený pan hrabě František Václav Kaunitz-Rietberg, c. k. skutečný tajný rada, komorník, velkokomtur a zemský komtur Německého řádu, generál polní zbrojmistr a majitel 20. řadového pěšího pluku, narozený 2. července 1742, zemřel ve Vídni 19. prosince 1825.[18]
- ↑ Dle svého přání byla pohřbena na Vyšehradském hřbitově (hrob 3–35).[23] Na náhrobku je nápis ELEONORA HRABĚNKA Z KAUNIC / RODEM HRABĚNKA / WORACZICKÁ-BISSINGEN / Z PABĚNIC / NAR. 26. LEDNA 1808 / ZEMŘ. 10. LEDNA 1898.
Reference
- ↑ HRBÁČ, Adam. Poslední oprava. Po ní bude kostel na Špitálce jako nový Zdroj: [online]. Deník.cz, 2014-06-04 [cit. 2022-04-11]. Dostupné online.
- ↑ Památkový katalog: Areál hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele se špitálem [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-04-10]. Dostupné online.
- ↑ a b ELIÁŠ, Jan O. Slavkov u Brna. Hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele. Standardní povrchový stavebně historický průzkum. Brno: [s.n.], 2002. Dostupné online. S. 28.
- ↑ HOSÁK, Ladislav; ZEMEK, Metoděj, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. Jižní Morava. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1981. 368 s. S. 212.
- ↑ a b Standardní povrchový stavebně historický průzkum, s. 29
- ↑ a b c d e f g KOCOUREK, Jaroslav. Český atlas. Svazek Jihovýchodní Morava. Praha: Freytag & Berndt, 2015. 463 s. ISBN 978-80-7445-126-3. S. 262.
- ↑ Standardní povrchový stavebně historický průzkum, s. 30
- ↑ a b c d e f g h Hrobka Kouniců - Slavkov u Brna (hřbitov) [online]. KrásnéČesko.cz [cit. 2022-04-12]. Dostupné online.
- ↑ KLEPÁČ, Vladimír. Už to není ruina, kde zahradník parkuje kolo. Slavkov u Brna opravil starou hrobku rodu Kouniců [online]. Novinky.cz, 2024-04-10 [cit. 2024-04-10]. Dostupné online.
- ↑ a b Hrobka rodu Kouniců skrývá tajemství [online]. Slavkov-Austerlitz, 2022-05-22 [cit. 2024-02-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c Historie farnosti [online]. Římskokatolická farnost Slavkov u Brna [cit. 2022-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-23.
- ↑ TISCHEROVÁ, Jana. Pražské hřbitovy, pohřebiště a sepulkrální památky. Praha: Jalna, 2023. 880 s. ISBN 978-80-88421-04-7. S. 459.
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Kaunitzů 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-09-06 [cit. 2022-04-10]. Dostupné online.
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Kanunitzů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-03-30 [cit. 2022-04-10]. Dostupné online.
- ↑ JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2014. 464 s. ISBN 978-80-242-4573-7. S. 214.
- ↑ DOSTÁL, Jakub. Do opravené hrobky Kouniců ve Slavkově vrátili ostatky. Podívejte se dovnitř [online]. Deník.cz, 2022-04-23 [cit. 2024-10-05]. Text je na fotografii č. 10. Dostupné online.
- ↑ a b Matrika zemřelých 1823–1870, rok 1825, Slavkov u Brna (číslo knihy 13150), pag. 18 [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ SÁČEK, Karel. Generál Kaunitz pohřbený ve slavkovské rodové hrobce [online]. Prima plana, 2022-05-09, rev. 2023-02-13 [cit. 2024-04-13]. Dostupné online.
- ↑ SÁČEK, Karel. Tradice pietních aktů u Kounicovské hrobky [online]. Projekt Austerlitz, 2014-12-06 [cit. 2022-04-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Matrika zemřelých 1870–1920, rok 1888, Slavkov u Brna (číslo knihy 13151), pag. 198 [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c Matrika zemřelých 1872–1934, rok 1910, Římskokatolický farní úřad Holany (inv. č. 10773, sig. L42/28), Zahrádky, pag. 253 [online]. Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2024-04-15]. Dostupné online.
- ↑ a b Matrika zemřelých 1870–1920, rok 1897, Slavkov u Brna (číslo knihy 13151), pag. 300 [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné online.
- ↑ KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: NLN, 2001. 372 s. ISBN 80-7106-486-6. S. 65.
- ↑ Památkový katalog: Hřbitovní brána [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-04-13]. Dostupné online.
- ↑ Památkový katalog: Litinový kříž [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-04-13]. Dostupné online.
Literatura
- PERNIČKA, Jan; DACÍK, Tomáš. Otevření hrobky moravských a českých Kouniců ve Slavkově u Brna. Vlastivědný věstník moravský. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. Roč. 34, čís. 2 (1982), s. 145–152. Exkurs: Tomáš Dacík: Antropologické posouzení tělesných pozůstatků Kouniců z hrobky ve Slavkově, s. 151–152.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu kaple svatého Jana Křtitele ve Slavkově u Brna na Wikimedia Commons
- Fotogalerie hrobky
- Fotogalerie hrobky (2022)