Kepler-223
| Kepler‑223 | |
|---|---|
 | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Souhvězdí | Labuť (Cygnus) |
| Rektascenze | 19h 53m 16.42s |
| Deklinace | +47°16′46.3″ |
| Paralaxa | 0,500 5 mas |
| Vzdálenost | 6500 ly (2000 pc) |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 15,9 |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | −4,227 mas/rok |
| Vlastní pohyb v deklinaci | −11,094 mas/rok |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Spektrální typ | G5V |
| Hmotnost | 1,12 M☉ |
| Poloměr | 1,763 532 4 R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 2,103 242 4 L☉ |
| Povrchová teplota | 6 049 K |
| Další označení | |
| 2MASS | 2MASS J19531640+4716461 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kepler-223 (známá též jako KOI-730, KIC 10227020) je G5V hvězda ve souhvězdí Labutě s potvrzeným planetárním systémem tvořeným čtyřmi exoplanetami. Všechny byly objeveny v rámci mise Kepler a představují první potvrzený případ dráhové rezonance čtyř těles[1].
Planetární systém
Původní analýzy vycházející z dat mise Kepler naznačovaly, že by dvě z planet mohly obíhat po stejné dráze (tzv. trojánské planety) a vytvářet tak unikátní konfiguraci. Následná měření a modelování však upřesnila, že se všechny čtyři planety nacházejí v rezonančním poměru 8:6:4:3[2][3]. Tato konfigurace byla potvrzena pozdějšími pozorováními a dynamickými simulacemi, které ukázaly, že je systém velmi stabilní i na dlouhodobých časových škálách[1][4].
Charakteristiky planet
| Planeta | Poloměr (v násobcích Země) | Orbitální perioda (dny) | Vzdálenost (AU) |
|---|---|---|---|
| Kepler-223b | 3,0 | 7,38 | 0,06 |
| Kepler-223c | 3,4 | 9,85 | 0,08 |
| Kepler-223d | 5,2 | 14,79 | 0,11 |
| Kepler-223e | 4,6 | 19,73 | 0,14 |
Význam a mechanismus rezonance
Rezonanční struktura systému (8:6:4:3) je výjimečná v tom, že zahrnuje hned čtyři planety ve společné orbitální rezonanci. Taková konfigurace naznačuje, že planety musely v dřívější fázi vývoje soustavy migrovat z větších vzdáleností směrem k hvězdě, přičemž se vzájemně „uzamkly“ v rezonanci. Systém Kepler-223 je proto cenným objektem ke studiu procesů planetární migrace a vzniku stabilních rezonančních řetězců[4].
Analogie ve Sluneční soustavě
Přestože ve Sluneční soustavě zatím neznáme žádný případ dvou planet s identickou dráhou tak, že by setrvávaly v Lagrangeových bodech, existují menší tělesa (Trojáni), jež sdílejí dráhu s Jupiterem a dalšími planetami. Navíc se spekuluje, že tzv. Theia – protoplaneta, která měla podle jedné z teorií vytvořit Měsíc po srážce se Zemí – mohla původně obíhat v Lagrangeově bodě zemské orbity[2].
Reference
- ↑ a b c MILLS, Sean M., Daniel C. Fabrycky, Chris Migaszewski, Eric B. Ford, Erik Petigura, Howard Isaacson. A resonant chain of four transiting, sub-Neptune planets. Nature. 2016-05-11, roč. 533, čís. 7604, s. 509–512. doi:10.1038/nature17445. PMID 27225123. Bibcode 2016Natur.533..509M. arXiv 1612.07376.
- ↑ a b CHOWN, Marcus. Two planets found sharing one orbit [online]. New Scientist, 2011-02-24 [cit. 2025-01-10]. Dostupné online.
- ↑ EMSPAK, Jesse. Kepler Finds Bizarre Systems [online]. International Business Times, 2011-03-02 [cit. 2025-01-10]. Dostupné online.
- ↑ a b KOPPES, Sandra. Kepler-223 System: Clues to Planetary Migration [online]. Jet Propulsion Laboratory, 2016-05-17 [cit. 2025-01-10]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Článek na New Scientist (anglicky)
- Interaktivní simulace konfigurace KOI-730 (WebGL, Princeton)
- Kepler Finds Bizarre Systems (International Business Times)
- Databáze SIMBAD – Kepler-223