Jurij Ignatkov
| Mag. phil. Jurij Ignatkov | |
|---|---|
| Narození | 14. května 1840 Michalovce |
| Úmrtí | 14. září 1885 (ve věku 45 let) Lučenec |
| Povolání | novinář, učitel, literární kritik, lingvista a buditel |
| Etnikum | Rusín |
| Alma mater | Univerzita Loránda Eötvöse |
| Témata | lingvistika a panslavismus |
| Literární hnutí | Rusínofilské a rusofilské křídlo národního obrození |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jurij Ignatkov (rusínsky Юрий Игнатков, maďarsky György Ihnátkó, 14. května 1840 Michalovce — 14. září 1885 Lučenec) byl rusínský novinář, lingvista a učitel rusínofilské a rusofilské orientace.[1][2]
Život
Jurij Ignatkov se narodil 14. května 1840 ve městě Michalovce. Absolvoval filozofickou fakultu na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti a poté se stal profesorem moderní evropské literatury na gymnáziu v Budapešti. Na gymnáziu také vyučoval latinu, řečtinu a ruštinu a zajímal se o vývoj indoevropských jazyků a vliv křížových výprav na vývoj evropské kultury.[1][3]
Od roku 1866 působil na gymnáziu v Užhorodě, kde se distancoval od maďarizačních kroků biskupa Štefana Pankoviče.[3] Pod nátlakem musel opustit Užhorod a znovu pobývat v Budapešti kde navázal kontakty se slovenskými buditeli.[3] Jurij byl členem Spolku sv. Vasilije Velikého a Matice Slovenské a propagoval spolupráci mezi organizacemi. V polovině 70. let 19. století byl ministerstvem školství převeden do Levoče a později do Lučence.[1]
Jurij Ignatkov zemřel 14. září 1885 v Lučeneci.[2]
Dílo
Žurnalistika
Jurij Ignatkov byl aktivním přispěvatelem v rusínských novinách Zpravodaj, slovenských novinách Pesťbudinské vedomosti a haličských novinách Slovo. Své vědecké studie z dějin antické, rusínské, ruské a polské literatury publikoval na stránkách budapeštských periodik Országos Tanáregyleti Kőzlőny, Fővárosi Lapok a Pesti Napló.[1][3]
Jurij byl také členem Spolku sv. Vasilije Velikého a spoluzakladatelem rusínského týdeníku Svět. Poté co odešel v roce 1867 z Užhorodu se rozhodl v Budapešti založit nové rusínské noviny Otčina (rusínsky Отечество), které neuspěly.[2][3]
Lingvistika
Již v roce 1875 publikoval díla o řecké poezii a v roce 1877 vydal první gramatiku romštiny v Maďarsku a to Cigány nyelvtan.[1][2][3]
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Юрий Игнатков na rusínské Wikipedii a Юрій Ігнатко na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ a b c d e POP, Ivan Ivanovič. Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1.
- ↑ a b c d BABOTA, Ljubyca. Krajeznavčyj slovnyk rusyniv-ukrïnciv: prjašivščyna. Příprava vydání Fedir M. Kovač, Fedir M. Kovač, Sojuz Rusyniv-Ukraïnciv Slovac'koï Respubliky. 1. vyd. vyd. Prjašiv: Sojuz Rusyniv-Ukraïnciv Slovacʹkoï Respubliky 496 s. (Rusyny-Ukraïnci prjašivščyny). ISBN 978-80-85137-15-6.
- ↑ a b c d e f POP, Ivan Ivanovič; MAGOCSI, Paul Robert. Encyclopedia of Rusyn history and culture. Příprava vydání Paul R. Magocsi, I. I. Pop. Toronto: University of Toronto Press 520 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0. OCLC ocm49047693 (anglicky)
Literatura
- BABOTA, Ljubyca. Krajeznavčyj slovnyk rusyniv-ukrïnciv: prjašivščyna. Příprava vydání Fedir M. Kovač, Fedir M. Kovač, Sojuz Rusyniv-Ukraïnciv Slovac'koï Respubliky. 1. vyd. vyd. Prjašiv: Sojuz Rusyniv-Ukraïnciv Slovacʹkoï Respubliky 496 s. (Rusyny-Ukraïnci prjašivščyny). ISBN 978-80-85137-15-6.
- POP, Ivan Ivanovič; MAGOCSI, Paul Robert. Encyclopedia of Rusyn history and culture. Příprava vydání Paul R. Magocsi, I. I. Pop. Toronto: University of Toronto Press 520 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0. OCLC ocm49047693 (anglicky)
- POP, Ivan Ivanovič; ALMAŠIJ, Mychajlo. Encyklopedie Podkarpatské Rusi. 1. vyd. Užhorod: Vydavatelství Valerije Paďaka, 2001. 429 s. ISBN 978-966-7838-23-2.
- POP, Ivan Ivanovič. Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1.