Juliusz Słowacki

Juliusz Słowacki
Narození4. září 1809
Kremenec
Úmrtí3. dubna 1849 (ve věku 39 let)
Paříž
Příčina úmrtítuberkulóza
Místo pohřbeníCimetière de Montmartre - Division 7
Katedrála na Wawelu
Povoláníbásník, diplomat, překladatel, dramatik, spisovatel a filozof
NárodnostPoláci
Alma materVilniuská univerzita
Tématakrásná literatura
Významná dílaKordian
Balladyna
RodičeEuzebiusz Słowacki a Salomea Slowacka
VlivyAndrzej Towiański
Adam Mickiewicz
Jakub Wujek
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juliusz Słowacki (4. září 1809, Kremenec – 3. dubna 1849, Paříž)[1] byl polský dramatik, básník, spisovatel, překladatel a filosof a jeden z nejznámějších autorů z doby romantismu.

Je rovněž považován za otce moderního polského dramatu. Jeho díla často obsahují prvky z polských dějin, slovanského náboženství, mystiky a orientalismu. Ve svých dílech často používal neologismy a také ironii. Psal především dramata, ale také i lyrickou poezii. Mezi nejznámější díla která napsal patří dramata Kordian a Balladyna a básně Beniowski, Testament mój a Anhelli.

Mládí strávil ve městě Kremenec, které se dnes nachází na území Ukrajiny, a ve Vilniusu. Během svého života krátce pracoval pro vládu Polského království. V průběhu listopadového povstání v roce 1830 pracoval jako kurýr polské Národní vlády (Rząd Narodowy). Když povstání skončilo, byl nucen emigrovat. Krátce žil v Paříži ve Francii a později v Ženevě ve Švýcarsku. Cestoval také po Itálii, Řecku a navštívil i země Blízkého východu. Nakonec se vrátil do Paříže, kde také zemřel ve 39 letech na tuberkulózu. Byl pohřben na hřbitově v pařížském Montmartru. Několik škol a ulic v Polsku je na jeho památku po něm pojmenováno.

Životopis

Mládí

Narodil se 4. září roku 1809 v Kremenci (polsky Krzemieniec) ve Volyni. Město bylo dříve součásti Polsko-litevské unie a poté Ruského impéria. V současnosti se město nachází na území Ukrajiny.

Salomea Słowacka

Jeho otcem byl polský šlechtic Euzebiusz Słowacki, který vyučoval rétoriku, poezii, polský jazyk a dějiny literatury na lyceu v Kremenci.[2] Od roku 1811 působil v Katedře rétoriky a poezie na Vilniuské univerzitě.[3][4][5] Euzebiusz Słowacki zemřel roku 1814. O Juliusze se po smrti Euzebiusze starala jeho matka Salomea Słowacka (rozená Januszewska).[3][4] Roku 1818 se provdala za profesora medicíny Augusta Bécua.[6][4] Słowacka vedla literární salon, kde se v roce 1822 Juliusz setkal s polským spisovatelem Adamem Mickiewiczem.[7][4] O dva roky později, roku 1824, byl Adam Mickiewicz ruskými úřady zatčen a vyhnán do exilu, kvůli členství v tajném polském studentském spolku s názvem Filomaté. Słowacki se s ním pravděpodobně setkal ve Vilniusu, den předtím než byl zatčen.[7]

Słowacki studoval na lyceu v Kremenci a na přípravném gymnáziu Vilniuské univerzity.[3] Mezi lety 1825 a 1828 studoval práva na univerzitě ve Vilniusu. Právě z tohoto období pocházejí jeho nejstarší dochované básně. Nicméně, předpokládá se že některé básně napsal dříve, ty se však nedochovaly.[8] Roku 1829 se přestěhoval do Varšavy, kde pracoval na ministerstvu financí (Komisja Rządowa Przychodów i Skarbu)[4] Počátkem roku 1830 zahájil svou literární kariéru románem Hugo, který byl publikován v periodiku Melitele.[4] Poté publikoval několik básní s vlasteneckými a náboženskými tématy.

V lednu 1831 se připojil k diplomatickému personálu revoluční polské Národní vlády vedené polským šlechticem a politikem Adamem Jerzym Czartoryským.[4] Zpočátku pracoval jako písař.[9] Dne 8. března 1831 byl vyslán do Drážďan.[4] V Drážďanech byl Słowacki vřele přijat místní polskou komunitou.[9] V červenci v roce 1831 se dobrovolně přihlásil k doručování zpráv polské Národní vlády jejím zástupcům v Londýně a Paříži, kde se dozvěděl o pádu povstání.[3] Podrobnosti o jaké dopisy nesl a komu nejsou známy.[9]

Mladý Juliusz Słowacki

Emigrace

Stejně jako mnoho jeho krajanů se i Juliusz Słowacki rozhodl zůstat ve Francii. Roku 1832 vydal své první básnické sbírky a první dvě dramata.[3][4] Zanedlouho se také opět setkal s Adamem Mickiewiczem.[4] Słowackého básně, napsané ve 20. letech 19. století, ale nebyly mezi polskými krajany v Paříži příliš populární, neboť nedokázaly zachytit náladu lidu žijícího během dělení Polska.[10] Słowackého rozzlobil i Mickiewicz, který nejenže byl jakožto spisovatel více oblíbený, ale navíc ve třetí části romantického dramatu Dziady z roku 1832 obsadil Słowackého nevlastního otce, Augusta Bécua, do role padoucha.[9] V dopise pro jeho matku tehdy Słowacki napsal, že ihned po přečtení dramatu Dziady byl připraven vyzvat Mickiewicze na souboj. K souboji mezi Słowackim a Mickiewiczem sice nakonec nedošlo, nicméně Słowacki ho od té doby vnímal jako hlavního rivala.[9][11] O několik dní později se Słowacki rozhodl kvůli neoblíbenosti místní polské komunity a ostré kritiky ze strany Mickiewicze odjet z Paříže do Ženevy ve Švýcarsku.[12] Francouzské úřady mu následně odepřely právo vrátit se do Francie.[10]

Mezi lety 1833 a 1836 žil ve Švýcarsku.[4] Roku 1833 byl vydán třetí svazek jeho básní, obsahující díla z období povstání. Ten narozdíl od ostatních byl více nacionalistický a ve Słowackého vlasti získal větší uznání. [13] Zanedlouho také napsal několik děl s romantickými tématy, například W Szwajcarii, Rozłączenie, Stokrótki a Chmury.[14][10]

V roce 1834 vydal romantické drama o sebezkoumání polského lidu po neúspěšném listopadovém povstání s názvem Kordian. Toto drama je považováno za jedno z jeho nejlepších děl.[14][10]

Roku 1836 se rozhodl opustit Švýcarsko a vydal se do Itálie.[4] V Římě se setkal a spřátelil s polským básníkem Zygmuntem Krasińským, který je považován za prvního seriózního literárního kritika Słowackého díla.[15] Słowacki věnoval Krasińskému několik svých děl, včetně drama Balladyna. Poté, co Słowacki odešel z Říma, se vydal do Neapole a později do Sorrenta.[3] V srpnu následně odjel do Řecka, kde navštívil Korfu, Argos, Athény a ostrov Syros a poté do Egypta, kde poznal Alexandrii, Káhiru a město Al-Aríš. Následně jeho cesta směřovala na Blízký východ, včetně Svaté země (Jeruzalém, Betlém, Jericho a Nazaret) a sousedních území (Damašek a Bejrút).[4] Tuto dlouhou cestu Słowacki popsal ve své básni Podróż do Ziemi Świętej z Neapolu. Mezi jeho další díla, která napsal v tomto období patří báseň Ojciec zadżumionych, Grób Agamemnona, Rozmowa z piramidami, Anhelli a Listy poetyckie z Egypta.[4][13] V červnu roku 1837 se vrátil do Itálie, kde se krátce usadil ve Florencii. V prosinci roku 1838 se přestěhoval zpět do Paříže.[12]

Roku 1840 byl Adam Mickiewicz zvolen profesorem slovanské literatury na Collège de France v Paříži. To byla to jedna z událostí, které upevnily jeho postavení nad Słowackim v polské komunitě.[4] V roce 1841 Słowacki krátce navštívil Frankfurt nad Mohanem, pak se ale opět vrátil do Paříže.[16] V letech 1840 a 1841 napsal dvě významná dramata: Mazepa, což bylo jediné z jeho dramat, které bylo uvedeno na jeviště za jeho života, a Fantazy, které bylo vydáno posmrtně a kritici jej velmi dobře přijali.[12] Během několika následujících let Słowacki napsal a vydal mnoho děl, včetně básně Testamentu mój, v nichž popsal, že věří, že jeho díla budou populární i po jeho smrti.[12]

Mezi lety 1841 a 1846 vydal dílo Beniowski, které někteří odborníci považují za jeho nejlepší lyrickou poezii.[10][12][17] Roku 1842 se připojil k nábožensko-filozofické skupině Koło Sprawy Bożej (Kruh Boží věci), vedené Andrzejem Towiańským, kterou ovšem o rok později, v roce 1843, opustil. Do této skupiny patřil mimo jiné i Adam Mickiewicz.[4]

V létě v letech 1843 a 1844 podnikl Słowacki cestu do francouzké obce Pornic.[3][4] Právě tam roku 1844 napsal dílo Genezis z Ducha[4] (vydáno v českém jazyce jako Genese z Ducha).

Poslední roky života

Koncem 40. let 19. století se Słowacki připojil ke skupině podobně smýšlejících mladých exulantů, odhodlaných vrátit se do Polska a získat jeho nezávislost.[10] Jedním z jeho přátel byl slavný polský klavírista a skladatel Fryderyk Chopin. Mezi další patřili nadšenci do jeho díla, jako například polský římskokatolický arcibiskup a světec Zygmunt Szczęsny Feliński, Józef Alojzy Reitzenheim a nebo Józef Komierowski.[4] I přesto, že jeho zdravotní stav se zhoršil, když se Słowacki dozvěděl o událostech během revolucí v roce 1848, rozhodl se vyrazit s několika svými přáteli do Poznaně, která tehdy byla pod kontrolou Pruska, v naději, že se zúčastní Velkopolského povstání v roce 1848.[3][4] Dne 27. dubna Słowacki promluvil k Národnímu výboru (Komitet Narodowy) v Poznani[18], kde řekl:

Słowackého hrobka, katedrála na Wavelu, Krakov
„ Říkám vám, že nastal nový věk, věk svaté anarchie. “

Povstání však bylo potlačeno a Słowacki byl zatčen pruskou policií a poslán zpět do Paříže.[3] Cestou do Paříže projel Vratislaví, kde se v polovině června znovu setkal se svou matkou, kterou téměř dvacet let neviděl.[3] Do Paříže se vrátil v červenci roku 1848.[3] Jeho poslední dramata, která napsal jsou Zawisza Czarny a Samuel Zborowski, kde se pokusil vysvětlit dějiny Polska.[10] V březnu 1849 ho třikrát navštívil další polský spisovatel a básník jménem Cyprian Norwid.[4][10] Zdraví Słowackého se však stále zhoršovalo. Až do své smrti psal Słowacki poezii. Den před smrtí nadiktoval pasáže ze svého posledního díla Król-Duch (v českém jazyce vyšlo jako Král-Duch).[4] Tato symbolická báseň proplétající polské dějiny s jeho soudobým politickým a literárním myšlením, nebyla nikdy dokončena.[10][4]

Słowacki zemřel v Paříži dnew 3. dubna roku 1849[19] na tuberkulózu v pouhých 39 letech. Dne 5. dubna byl pohřben na hřbitově Montmartre v Paříži.[3] Během svého života se nikdy se neoženil.[4] Jeho pohřbu se zúčastnilo zřejmě jen 30 lidí.[3]

Słowackého náhrobek na Montmartru navrhl jeho přítel a vykonavatel poslední vůle, francouzský malíř Charles Pétiniaud-Dubos, jeho náhrobek se však nedochoval, a tak byl v roce 1851 na jeho místě umístěn nový, podobný náhrobek, tentokrát od polského sochaře Władysława Oleszczyńského.[3] Roku 1927 byly Słowackého ostatky přemístěny do katedrály na Wawelu v polském Krakově, ale na Montmartru stále zůstál jeho prázdný hrob.[20]

Dílo

Juliusz Słowacki byl plodný spisovatel jeho díla byla vydána v 17 svazcích.[4] Celkem za svůj život napsal 25 dramat a 253 básnických děl.[21] Psal především dramata, lyrické básně, literární kritiku, dopisy, deníky a paměti. Byl také překladatelem.[4]

Ačkoli většina jeho děl byla v polštině, pokusil se napsat několik děl ve francouzštině, například Le roi de Landawa, Beatrix Cenci.[4] Mnoho jeho děl bylo vydáno až posmrtně a často pod libovolnými názvy, protože Słowacki tato díla nikdy sám nepojmenoval.[4] Během života zanechal také poznámky k dílům, která nikdy nezačal ani nedokončil.[4][21] Słowacki je také považován za otce moderního polského dramatu.[21][22]

Celkově byla Słowackého raná tvorba ovlivněna Byronem a Shakespearem a zahrnovala díla, která měla často historický charakter a nebo exotická, orientální místa (jako v básni Arab).[10][23] Jeho díla nabyla vlastenečtějšího tónu po neúspěšném listopadovém povstání v letech 1830–1831.[10] Słowackého poslední díla jsou plná mystických a filozofických témat.[4] Ve 40. letech 19. století si vytvořil vlastní filozofii, přičemž díla jako Król-Duch a Genesis z Ducha představují výklad jeho filozofických myšlenek.[10][12] Jak poznamenává Jarosław Ławski, jeho filozofická díla mohou překračovat jasné hranice jednoduchých literárních žánrů.[10][4]

Słowackého díla, která jsou zasazená do období romantismu v Polsku, obsahují bohatou a nápaditou slovní zásobu, včetně mnoha neologismů.[14][21] Využívají fantazii, mystiku a symboliku a zaměřují se na témata související s polskými dějinami, podstatou polského vlastenectví a vztahem k vesmíru.[21] Ławski označuje Słowackého jako takzvaného „kreacionistou“ ve smyslu autora, který vytváří nové významy a slova, neboť mnoho jeho postav nese jména, která si sám vymyslel, například Kordian.[24][4] Za druhé poznamenává, že Słowacki se nejen inspiroval díly jiných básníků, spisovatelů, učenců a filozofů, ale že jeho texty byly často mistrovskou, ironicko-groteskní polemikou s jinými tvůrci.[4][25] Například Słowackého velmi ovlinilo dílo Maria (1825) od Antoniho Malczewského.[4] Podobně ho i ovlinil Shakespearův Hamlet.[25]

Odkaz

Adam Mickiewicz

Po své smrti si Słowacki získal pověst národního proroka.[4] V současnosti je považován za jednoho z nejznámějších autorů polské literatury.[4] Společně s Adamem Mickiewiczem a Zygmuntem Krasińskim patří mezi takzvané „tři bardy“ (trzej wieszcze) polské literatury.[26]

Słowacki nebyl v Paříži ani mezi svými současníky příliš populární osobností.[4][10] Jeho neoblíbenost mezi ostatními polskými emigranty lze připsat jeho neochotě přizpůsobit se tehdejšímu vkusu a také zejména jeho odmítání utěšovat své krajany, otřesené ztrátou polské státnosti v důsledku dělení Polska a neúspěchem listopadového povstání. Jeho ironický a někdy až pesimistický postoj nebyl nikdy jeho současníky oceněn.[4] Napsal mnoho dramat, která lze považovat za jeho oblíbený žánr, přesto ovšem jakožto dramatik nikdy neviděl žádné ze svých děl v divadelním zpracování. Pouze dílo Mazepa bylo uvedeno za jeho života, ale sám se jevištní adaptace nezúčastnil.[4][12] Jeho díla, psaná v polštině, plná slovanských mýtů, filozofie a symbolů, se obtížně překládala do jiných jazyků.[4][10]

Zygmunt Krasiński

Zatímco Mickiewicz v díle Konrád Wallenrod naznačoval, že osud Polska je v rukou Boha, Słowacki ve svém díle Kordian se tázal, zda jeho země není spíše hračkou Satana.[4][17][27] V díle Anhelli Słowacki popisuje tragický osud polských exulantů na Sibiři a ukazuje pochmurnou vizi osudu Polska. Stejné téma použil Mickiewicz v díle Knihy polského národa a polské pouti jako výzvu pro Poláky, aby šířili naději a spiritualitu po celé Evropě.[10][17] Zatímco přátelé Słowackého hovořili o jeho smyslu pro humor, vytrvalosti a inspiraci, ostatní ho označovali jako „nemocného muže slabé povahy“, který j egocentrický a zahořklý, kvůli neúspěšnému soupeření s Mickiewiczem. Sám Mickiewicz psal o Słowackého díle jako o „krásném kostele, ale bez Boha uvnitř.“[4]

Po své smrti se stal Słowacki v Polsku kultovní ikonou, zejména v Krakově.[3] Jeho díla, z nichž mnohá byla poprvé vydána posmrtně, si u nové generace našla řadu příznivců. Jako básník éry romantismu se těšil stále větší oblibě mezi pozitivisty a autory období Mladého Polska na konci 19. a začátku 20. století.[21][4] Jeho díla zpopularizovali i další spisovatelé, jako byli Adam Asnyk a Michał Bałucki, a jeho dramata se uváděla v divadlech.[3] Stal se významnou literární osobností nové generace polských spisovatelů.[3] Získal si i respekt v zahraničí.

Roku 1927, asi osm let poté, co Polsko znovu získalo nezávislost, polská vláda zařídila převoz Słowatského ostatků z Paříže do katedrály na Wavelu v Krakově.[3][28] Juliusz Słowacki byl pohřben vedle Adama Mickiewicze.[28] Słowackiho pohřeb v katedrále na Wawelu byl svým způsobem kontroverzní, protože mnoho jeho děl bylo polskými představiteli katolické církve považováno za kacířské.[3][29] Trvalo téměř dvě desetiletí než byl získán souhlas církve s pohřbením Słowackého v katedrále na Wawelu.[3][29][28] Na ceremoniálu v roce 1927 polský maršál, politik a podporovatel Słowackého Józef Piłsudski přikázal:

„ W imieniu Rządu Rzeczypospolitej polecam Panom odnieść trumnę Juliusza Słowackiego do krypty królewskiej, bo królom był równy. Jménem vlády Polské republiky vám doporučuji, abyste přenesli rakev Juliusze Słowackého do královské hrobky, protože „byl rovný králům“. “


Mezi nejvýznamnější památky nesoucí jméno Słowackého patří Divadlo Juliusze Slowackého v Krakově a Muzeum Julisze Slowackého v Kremenci na Ukrajině, které bylo otevřeno roku 2004 v bývalém panském sídle jeho rodiny.[30]

Vybraná díla

Do českého jazyka díla Juliusze Słowackého překládal Otokar Mokrý.[31]

Socha Juliusze Słowackého ve městě Lublin

Drama

  • Balladyna (1834, publikováno 1839)
  • Fantazie (1841, publikováno 1866)
  • Horsztyński (1835, publikováno 1866)
  • Kordian (1833, publikováno 1834)
  • Ksiądz Marek (1843)
  • Książę niezłomny (1843, publikováno1844)
  • Lilla Weneda (1839, publikováno 1840)
  • Marie Stuartovna (1830)
  • Mazepa (1839, publikováno 1840)
  • Sen srebny Salomei (1843, publikováno1844)
  • Samuel Zborowski (1845)
Słowackiho památník ve Vratislavi

Poezie

  • Anhelli (1838)
  • Arab (1830)
  • Lambro, powstańca grecki (Lambro, povstalec řecký, 1833)
  • Beniowski (1841–1846)
  • Genezis z Ducha (Genese z Ducha, 1844)
  • Godzina mysli (1832–1833)
  • Hugo. Powieść krzyżacka (1830)
  • Król-Duch (Král Duch, části publikovány roku 1847, celá sbírka roku 1925)
  • Ojciec zadżumionych ( 1838)
  • Podróż do ziemi świętej (1866)
  • Testament mój (1839–1840)
  • W Szwajcarii (1835, vydáno 1839)
  • Wacław (1838)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juliusz Słowacki na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Słowacki Juliusz, Encyklopedia PWN: źródło wiarygodnej i rzetelnej wiedzy. encyklopedia.pwn.pl [online]. [cit. 2025-09-03]. Dostupné online. (polsky) 
  2. ↑ MAKOWSKI, Stanisław; SUDOLSKI, Zbigniew. W kręgu rodziny i przyjaciół Słowackiego: szkice i materiały. [s.l.]: Państw. Instytut Wydawn 406 s. Dostupné online. (polsky) Google-Books-ID: qOJIAAAAIAAJ. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t ZIEJKA, Franciszek. Z MONTMARTRE NA WAWEL: W 200. rocznicę urodzin i 160. rocznicę śmierci Juliusza Słowackiego [online]. Jagiellonian University, October 2009 [cit. 2025-09-03]. Dostupné v archivu. (polsky) 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ŁAWSKI, Jarosław. Juliusz Słowacki: The life [online]. National Digital Library of Biblioteka Narodowa (Polish National Library). Dostupné online. (polsky) 
  5. ↑ GACOWA, Halina. Juliusz Słowacki. Wrocław: Ossolineum 556 s. (Bibliografia literatury polskiej / redaktor naczelny Kazimierz Budzyk. Institut Badań Literackich, Polskiej Akademii Nauk). ISBN 978-83-04-04555-2. (polsky) 
  6. ↑ ZIEJKA, Franciszek. Z MONTMARTRE NA WAWEL: W 200. rocznicę urodzin i 160. rocznicę śmierci Juliusza Słowackiego [online]. Jagiellonian University, October 2009. Dostupné online. (polsky) 
  7. ↑ a b HERTZ, Paweł. Portret Słowackiego. [s.l.]: Państwowy Instytut Wydawniczy 280 s. Dostupné online. (polsky) Google-Books-ID: rYR0AAAAIAAJ. 
  8. ↑ Juliusz Słowacki - ciekawostki (artykuł sponsorowany) - Oblicz.com.pl [online]. 2023-07-25 [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. (polsky) 
  9. ↑ a b c d e KOWALCZYKOWA, Alina. Juliusz Słowacki. Wrocław: Wydawn. Dolnoślaskie 251 s. (A to Polska właśnie). ISBN 978-83-7384-009-6. (polsky) 
  10. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Juliusz Slowacki, biographical note by Michal Kosmulski, Maria Stuart, Jan Bielecki, Mickiewicz, Towianski, Norwid, messianism. slowacki.chez.com [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. (polsky) 
  11. ↑ New Page 1. www.magwil.lt [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-21. (polsky) 
  12. ↑ a b c d e f g Encyclopedia of the romantic era, 1760-1850. Příprava vydání Christopher John Murray. New York: Fitzroy Dearborn 2 s. ISBN 978-1-57958-361-3, ISBN 978-1-57958-423-8. (anglicky) 
  13. ↑ a b Juliusz Slowacki, biographical note by Michal Kosmulski, Maria Stuart, Jan Bielecki, Mickiewicz, Towianski, Norwid, messianism. slowacki.chez.com [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b c WARNER, Charles Dudley; MABIE, Hamilton Wright; RUNKLE, Lucia Isabella Gilbert. Library of the World's Best Literature, Ancient and Modern. [s.l.]: J. A. Hill 668 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: SuYpAQAAIAAJ. 
  15. ↑ Stanisław Makowski (1985), "Juliusz Słowacki", Literatura polska. Przewodnik encyklopedyczny, t. 2, Warszawa, p. 376. polsky
  16. ↑ FRANCISZEK ZIEJKA. Z MONTMARTRE NA WAWEL: W 200. rocznicę urodzin i 160. rocznicę śmierci Juliusza Słowackiego [online]. Jagiellonian University, October 2009. Dostupné online. (polsky) 
  17. ↑ a b c Juliusz Slowacki, biographical note by M. J. Mikos. slowacki.chez.com [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ SAWRYMOWICZ, Eugeniusz. Kalendarz życia i twórczości Juliusza Słowackiego. [s.l.]: Zakład Narodowy im. Ossolińskich Dostupné online. (polsky) 
  19. ↑ 165 lat temu w Paryżu zmarł Juliusz Słowacki. dzieje.pl [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. (polsky) 
  20. ↑ TROSZYŃSKI, Marek. Wiedza i Życie. archiwum.wiz.pl [online]. [cit. 2025-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-29. (polsky) 
  21. ↑ a b c d e f MacGraw-Hill encyclopedia of world drama. 5: T - Z. Index. 2. ed. vyd. London: MacGraw-Hill ISBN 978-0-07-079169-5. (anglicky) 
  22. ↑ Julian Krzyżanowski (1972), Dzieje literatury polskiej, PWN, p. 278. polsky
  23. ↑ Juliusz Slowacki, biographical note by M. J. Mikos. slowacki.chez.com [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. 
  24. ↑ European romanticism. Příprava vydání István Sőter, Emy Róna. Budapest: Akad. Kiadó 540 s. ISBN 978-963-05-1222-0. 
  25. ↑ a b KING, Kimball. Western drama through the ages: a student reference guide. Westport (Conn.): Greenwood press ISBN 978-0-313-32935-7, ISBN 978-0-313-32936-4. (anglicky) 
  26. ↑ WEBMASTER@PWN.PL. Encyklopedia PWN - Sprawdzić możesz wszędzie, zweryfikuj wiedzę w serwisie PWN - wieszcz. encyklopedia.pwn.pl [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-03. (polsky) 
  27. ↑ Gazeta.pl - Polska i świat - wiadomości | informacje | wydarzenia. www.gazeta.pl [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. (polsky) 
  28. ↑ a b c Wielkie spory o narodowy panteon. Portal i.pl. 2010-04-13. Dostupné online [cit. 2025-09-02]. (polsky) 
  29. ↑ a b Słowacki. Heretyk królom równy. Focus.pl [online]. 2023-02-16 [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. (polsky) 
  30. ↑ Wyborcza.pl. wyborcza.pl [online]. [cit. 2025-09-02]. Dostupné online. (polsky) 
  31. ↑ S.R.O. PragueBest; NKČR. Otakar Mokrý, notář a básník. www.nkcr.cz [online]. 2015-02-24 [cit. 2025-09-02. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.