Josyf Zisels

Josyf Zisels
Josyf Zisels (2006)
Josyf Zisels (2006)
Narození2. prosince 1946, Taškent
Taškent
VzděláníFakulta fyziky, Černovická univerzita
Alma materČernovická univerzita
Povolánífyzik, aktivista za lidská práva, člen Ukrajinské Helsinské skupiny
OceněníŘád za zásluhy, Řád za odvahu 1. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josyf Samuilovič Zisels (Zissels) (* 2. prosince 1946, Taškent)[1] je ukrajinský veřejný činitel a disident židovského původu, člen Ukrajinské Helsinské skupiny a ukrajinského židovského hnutí, výkonný spolupředseda Vaad[pozn. 1] Ukrajiny, výkonný místopředseda Kongresu národních komunit Ukrajiny, Viceprezident Světového židovského kongresu, žijící v Kyjevě.[2] Je nejvlivnějším členem stotisícové židovské komunity na Ukrajině.[3] Roku 2014 se veřejně zastal Ukrajiny napadené Ruskem a podporuje boj za Ukrajinskou suverenitu.[4]

Život

Narodil se 2. prosince 1946 v Taškentu rodičům evakuovaným během druhé světové války z Besarábie, kteří se pak vrátili do svého rodiště Kišiněva. V roce 1953 zemřela jeho matka Chaja a otec se přestěhoval z Kišiněva do Černovic, kde se roku 1956 oženil s lékařkou Elizabeth Epelbaum. Otec sloužil v rumunské armádě, jezdil na koni a hrál na housle. Zemřel roku 1965, když bylo Josyfovi 19 let. Má mladšího bratra a sestru, kteří emigrovali do Izraele.[5]

Josyf Zisels vyrůstal v liberální atmosféře počátku 60. let a od roku 1962 četl samizdat, se kterým ho seznámil rodinný přítel Mychajlo Goldberg.[5][6] V letech 1964–1965 studoval v Kišiněvě a poté do roku 1969 v Černovicích. Roku 1965 si ho poprvé všimla KGB, když jako student na semináři o psychoanalýze tehdy oficiálně zakázaného S. Freuda pronesl vlastní příspěvek.[7]

Jeho odpor proti sovětskému režimu posílila okupace Československa roku 1968. V roce 1969 ukončil studium teoretické fyziky na fyzikální fakultě Černovické univerzity.[2] V letech 1969–1970 sloužil v námořnictvu SSSR v Kronštadtu[6] a poté pracoval jako technický inženýr v Černovickém rozhlasovém a televizním centru. Odmítl nabídku zaměstnání v laboratoři Univerzity pro svůj odpor k programu vývoje zbraní.[4] Od počátku 70. let spolupracoval s židovským a obecně demokratickým podzemním hnutím v SSSR a na Ukrajině (Igor Pomerancev) a pomáhal židovským rodinám při emigraci do Izraele. Byl třikrát zadržen pohraničníky v pohraničním městě Čop. Na jaře 1972 byl vyloučen z Komsomolu za vystoupení na obranu práva na emigraci.[2] Ovlivnila ho německojazyčná inteligence spojená s Černovicemi (Paul Celan).[4] V letech 1973–1976 aktivně šířil samizdat. Byl zatčen a vyslýchán, když černovická policie našla v bytě jeho přítele Ziselsovu fotokopii knihy Souostroví Gulag.[6]

Roku 1977 dostal oficiální varování o možném důsledku "antisovětských aktivit" a odmítl nabídku KGB k emigraci.[4] Místo toho kontaktoval disidenty v Moskvě, Lvově a Kyjevě (N. Svitlyčna, M. Horbal, Z. Krasivkij, O. Zalyvacha, P. Vins, M. Matusevyč)[5][7] a spolupracoval se samizdatovým periodikem Chronicle of Current Events. Byl členem pracovní komise, která dokumentovala zneužití psychiatrie k politickým účelům, zejména ve speciálním psychiatrickém zařízení v Dněpropetrovsku.[6] V roce 1978 se stal nezveřejněným členem Ukrajinské Helsinské skupiny a spolu se svou ženou pomáhal politickým vězňům. V listopadu a prosinci 1978 byly v jeho bytě provedeny domovní prohlídky a policie zajistila samizdat i kartotéku 80 vězňů v psychiatrických léčebnách. V prosinci 1978 byl umístěn v cele předběžného zadržení. Při přípravě na svůj soud zjistil, že prokurátor si ověřoval jména z jeho seznamu vězňů v psychiatrických léčebnách a u 37 doplnil další informace. Ziselovi se podařilo předat tyto údaje prostřednictvím své ženy, když ho přišla navštívit.[5] V dubnu 1979 byl v Černovicích odsouzen na tři roky do tábora se zvýšenou ostrahou za „pomlouvačné výmysly hanobící sovětský stát a společenský systém“ a odeslán do tábora ve městě Sokyrjany.[6]

Dne 19. října 1984 byl zatčen v Černovicích a opět odsouzen ke třem letům v kolonii se zvýšenou ostrahou (mj. za držení hebrejské učebnice a izraelský časopis "22").[2] Byl vězněn ve Lvově a Nižném Tagilu v Rusku.[8] V roce 1987 odmítl navrhovanou amnestii, protože nechtěl podepsat závazek, že se vzdá politické činnosti. Komunistický režim ho označoval za sionistu a zároveň za ukrajinského buržoazního nacionalistu.[9] Ruské zdroje ho pravidelně uvádějí jako extremistu a dokonce "zastánce Bandery" a nacistu.[10] Sám Zissels uvádí, že během věznění a hovorů s disidenty si plně uvědomil svou ukrajinskou identitu a stal se vlastencem.[7]

Po svém propuštění z vězení založil roku 1987 v utajení v Černovici první židovskou organizaci na Ukrajině.[5] Stal se členem následnické Ukrajinské Helsinské Asociace a byl činný v Lidovém hnutí Ukrajiny (Народний Рух України).[8] V roce 1989 se podílel na vzniku VAAD (Konfederace židovských organizací a obcí) SSSR a stal se jejím spolupředsedou. VAAD se důsledně zastává pravdy a obhajuje práva slabších. Má podporu mezi obyčejnými lidmi, ale stal se terčem útoků ze strany opoziční Rady dalších židovských organizací, kterou ustanovili zastánci vybudování památníku Babí Jar.[11] Památník by měli financovat ruští oligarchové spjatí s Putinem. Židovská tradice navíc zapovídá stavby v místě hromadného pohřebiště.[12] V roce 2002 byl na zakládajícím kongresu Euroasijského židovského kongresu v Moskvě zvolen předsedou generální rady. Je spoluzakladatelem Muzea historie a kultury Židů v Bukovině (2008) a výkonným místopředsedou Kongresu národnostních komunit Ukrajiny (CNCU). Zisels jako ukrajinský vlastenec oponoval stavbě židovského ortodoxního kostela v Moskvě (ortodoxní židovská komunita podporovala prokremelského prezidenta Janukoviče a reprezentovala opoziční pro-prezidentský tábor proti Euromajdanu).[13] Vysloužil si za to nevraživost ze strany publicisty Ilji Levitase a označení "persona non grata" od Rady všeukrajinské židovské organizace,[14] kterou sponzoruje proruský Vadim Rabinovič.[13]

Na Ziselse útočí ruští i zahraniční židovští novináři (Lev Golinkin)[15], ruský rabín Isaac Kogan[16], předseda Ruského židovského kongresu Jurij Kanner[17] britský bulvární deník Daily Mail[18] nebo ruskojazyčný ukrajinský internetový časopis "Strana.ua" se zjevným záměrem zasévat nedůvěru mezi Židy a Ukrajince, protože Zisels obhajuje organizace, které bojovaly za nezávislost Ukrajiny, včetně OUN a UPA.[19] Odmítá zkreslený výklad dějin v podání ruské historiografie nebo nedostatečnou orientaci některých amerických členů Kongresu a odvolává se na mladší generaci historiků jako je Volodymyr Vjatrovyč, který hodnotí válečné události i poválečný vývoj Ukrajiny mnohem objektivněji a v širších souvislostech.[20][21] Tvrdě napadl projev izraelského prezidenta Rivlina v ukrajinském Parlamentu, který podle něj zopakoval ruské historické lži, které se nezakládají na faktech.[22][23] Nabídl že se za slova Rivlina Ukrajincům omluví[24] a později se omluvil i velvyslanci Izraele za slova o "stařecké demenci" prezidenta.[25][26]

Roku 2015 v rozhovoru uvedl, ža v ukrajinské společnosti se hluboce zakořenila korupce a rozkrádání formou jakési "tiché dohody" mezi nemajetnými občany a administrativou a boj s korupcí představuje boj proti tomuto mentálnímu nastavení.[9] V letech 2014–2015 byl členem výběrové komise odpovědné za nominaci kandidátů na funkci ředitele Národního protikorupčního úřadu Ukrajiny. Byl jmenován v rámci kvóty kabinetu ministrů Ukrajiny. 13. března 2017 uspořádal spolu s Volodymyrem Vjatrovyčem konferenci "Shoah in Ukraine" v Paříži.[27]

Sám sebe považuje za ukrajinského Žida, ale Ukrajina je pro něj na prvním místě a nikdy neuvažoval o emigraci do Izraele. Po ruské anexi Krymu a invazi na Ukrajinu vyzval k co nejtvrdším sankcím, které by se dotkly každého obyvatele Ruska. Roku 2014 zakončil rozhovor: "musíte pochopit s kým máte co do činění, jednáte s bandity".[5]

Rodina

Manželka Josyfa Ziselse je fyzik se specializací na optiku a elektroinženýrství. Má s ní syna a tři dcery.[5]

Veřejné funkce

  • 1991–2014 Prezident VAAD (Asociace ukrajinských židovských organizací a spolků) (po r. 2014 výkonný viceprezident VAAD)
  • 1991–2014 Viceprezident Světového židovského kongresu[2]
  • od r. 1991 zakladatel a čestný prezident Sionistické federace Ukrajiny
  • od r. 1991 zástupce Ukrajiny ve Světové sionistické organizaci
  • 1999–2018 Výkonný viceprezident Židovské konfederace Ukrajiny
  • od r. 2002 Výkonný viceprezident Kongresu národních komunit Ukrajiny
  • 2002–2014 Předseda generální rady Euroasijského židovského kongresu
  • od r. 2017 člen Iniciativní skupiny První prosinec (sdružení intelektuálů a veřejných činitelů na ochranu nezávislosti Ukrajiny a podpory svobodné společnosti)[28]

Ocenění

  • 1991 Cena svobody (Price for Freedom, USA)[2]
  • 26. listopadu 2005 Řád za zásluhy[29]
  • 8. listopadu 2006 Řád za odvahu 1. třídy.[30]
  • 2012 Jewish Destiny Award (AJC)
  • 2015 Ocenění „Za slávu města Černovice“
  • 2018 Řád „Za intelektuální odvahu“ (Lvov)
  • 2019 Čestný profesor Izmailské humanitární univerzity
  • 2020 Čestný profesor Národní univerzity Taurida

Reference

  1. ↑ Josyf Zisels / Ukraine, Internationale Literaturkorporation MERIDIAN CZERNOWITZ
  2. ↑ a b c d e f World Jewish Congress: Vice-president Josef Zissels
  3. ↑ David Mikics, The Head of the Jewish Community of Ukraine Speaks Out Against Putin, Tablet 2014
  4. ↑ a b c d Josef Zissels, Ukrainian Jewish Encounter, 2024
  5. ↑ a b c d e f g Ukrainian Jewish Leader Josyf Zissels in Toronto, Voices of Ukraine, 2014
  6. ↑ a b c d e S. Karasik: ZISELS YOSIF SAMUILOVYCH, Disident movement in Ukraine
  7. ↑ a b c Iryna Slavinska, interview with Josef Zissels - On the Path from Soviet Jews to Citizens of Ukraine, UJE 2016
  8. ↑ a b Internet Encyclopedia of Ukraine: Zisels Yosyf
  9. ↑ a b Olga Duchnič, Правозащитник Иосиф Зисельс поставил неутешительный диагноз Украине, Novoje vremja, 2015
  10. ↑ Igor Molotov, Jews join Nazi Azov regiment, Russkaya Planeta, 2015
  11. ↑ ЗИСЕЛЬС НА РАСПУТЬЕ, "Хадашот"- еврейские новости №102
  12. ↑ Controversies around the Babyn Yar Memorial and Russian money: interview with Yosyf Zissels, Ukraine World, 2020
  13. ↑ a b Vladimir (Ze’ev) Khanin, Velvl Chernin, Jews and Jewish Ethno-politics in Independent Ukraine in Times of Peace And in Times of War, BESA Center, 2024
  14. ↑ Šimon Briman, Vesti, 14.8.2003
  15. ↑ Lev Golinkin, You Want To Name Streets After the Murderers of Ukraine’s Jews?, Forward, 2016
  16. ↑ Игорь Молотов, Евреи вступают в нацистский полк «Азов», Русская Планета, 2015
  17. ↑ Ю́рий Ка́ннер, Цена обедни в Париже, Сноб 2017
  18. ↑ Ukrainian Jewish leader accuses 'Daily Mail' of fabricating Holocaust revisionism quote, The jerusalem Post, 2015
  19. ↑ Eduard Dolinsky, Blog: One "but" in the history of the rescue of Jews by nationalists, Oboz.ua, 2016
  20. ↑ Выступление президента Израиля вызвало критическую реакцию в Киеве, News ru, uk, 2016
  21. ↑ В США обвинили Украину в антисемитизме: Вятрович ответил, Общество, 2018
  22. ↑ Славин Алексей, В услужении у подонков, L. Gazeta, 2016
  23. ↑ Валерия Ивашкина , По следам президента Израиля. Как украинские евреи отреагировали на обвинения ОУН в Холокосте, СТРАНА.ua, 2016
  24. ↑ Eduard Dolinsky, Israeli President Licks Anti-Semitic Boil in Ukraine, Strana.ua, 2016
  25. ↑ Co-chairman of the Association of Jewish Organizations Zissels apologized for his comments about the President of Israel, Strana.ua, 2016
  26. ↑ Letter from Joseph Zissels to the Ambassador of Israel in Ukraine, 2016
  27. ↑ The Shoah in Ukraine - new perspectives on the misfortunes of the 20th century, Calenda, 2017
  28. ↑ Ініціатива «Першого грудня», Radio Svoboda, 2013. www.radiosvoboda.org [online]. [cit. 2013-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-21. 
  29. ↑ У К А З ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ: Нагородити орденом "За заслуги" III ступеня
  30. ↑ Про відзначення державними нагородами України засновників та активістів Української Громадської Групи сприяння виконанню Гельсінкських угод, 8.11.2006

Poznámka

  1. ↑ VAAD v hebrejštině znamená radu rabínů

Literatura

  • Josef Zissels: Discover my inmost thoughts, ibidem Press, 2025, ISBN 9783838219752
  • Josef Zissels: Discover my thoughts, 2022
  • Иосиф Зисельс. «Если я только для себя...». Київ: «Дух і Літера», 2000
  • Йосиф Зісельс. «Господи, Ти відкриєш уста мої… Йосип Зісельс у розмовах із Ізою Хрустлінською». Київ: «Дух і Літера», 2017 — 368 s. ISBN 978-966-378-503-5 on line
  • Йосиф Зісельс. «Розсуди мої помисли». Київ: «Дух і Літера», 2021 — 464 s. ISBN 978-966-378-845-6
  • O. Zinkevyč (ed), Ukraïns’kyi pravozakhysnyi rukh: Dokumenty i materiialy kyïvs’koï Ukraïns’koï Hromads’koï hrupy spryiannia vykonanniu hel’sinks’kykh uhod (Baltimore–Toronto 1978)
  • The Persecution of the Ukrainian Helsinki Group. Human Right Commission. Word Congress of Free Ukrainians. Toronto. Canada: 1980.— p. 19
  • O. Zinkevyč (ed.), The Ukrainian Helsinki Group. 1978–1982, 998 s., V. Symonenko Smoloskyp Publishers, Toronto 1983
  • Алексеева Л. История инакомыслия в СССР.— Вильнюс-Москва: Весть, 1992, s. 269-296 on line
  • Г.Касьянов. Незгодні: українська інтелігенція в русі опору 1960-80-х років.— К.: Либідь, 1995.— s. 165-174
  • The Ukrainian Helsinki Group. On the 20th anniversary of its creation, Kyiv: URP, 1996, p. 13
  • Русначенко А. Національно-визвольний рух в Україні.— К.: Видавництво ім. О.Теліги.— 1998.— s. 209-225 on line

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.