Josef Hrejsemnou

Josef Hrejsemnou
Narození28. května 1928
Zlín
Úmrtí2. března 2010 (ve věku 81 let)
Havířov
Povoláníarchitekt, urbanista, středoškolský učitel a místní politik
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Hrejsemnou (28. května 1928, Zlín[1] – 2. března 2010, Havířov) byl český architekt. Proslavil se zejména návrhem vlakového nádraží v Havířově a v blízké slovenské Čadci s dominujícími skleněnými plochami.

Život

Nádraží v Havířově postavené podle návrhu architekta Josefa Hrejsemnou

Josef Hrejsemnou se narodil v roce 1928 ve Zlíně do dělnické rodiny otce Ondřeje (1901–1979) a matky Marie (1903–1978).[2] V letech 1951–1957 studoval architekturu v Leningradu u sovětského architekta Igora Ivanoviče Fomina (syna významného ruského architekta Ivana Alexandroviče Fomina)[3] na Institutu I. E. Repina.[zdroj?]

Po návratu ze Sovětského svazu byl zaměstnán jako projektant ve Stavoprojektu Ostrava (1957–1964) a následně v Potravinoprojektu, kde byl vedoucím střediska. V letech 1969–1989 pracoval pro Pozemní stavby Olomouc na havířovském pracovišti. Po odchodu do penze v roce 1989 vyučoval až do roku 1996 na Střední průmyslové škole stavební v Havířově, v roce 1993 získal od České komory architektů osvědčení o autorizaci. S manželkou Štefanií, také architektkou, vychovával syny Vladimíra a Jaroslava a dceru Gabrielu. Ve volném čase se věnoval kresbě, malbě a řezbářství, z architektů si vážil Gočára, Krohy a Pragera.[2] Zemřel v Havířově v roce 2010.[3]

Dílo

Během studií měl Josef Hrejsemnou možnost sledovat tehdejší proměnu sovětské architektury, jež se projevovala odklonem od stalinského socialistického realismu, novou orientací na západní architekturu a také inspirací meziválečnou avantgardou. Na tvorbu architekta Hrejsemnou snad mohla mít vliv i prvorepubliková architektura jeho rodiště, baťovského Zlína.[3]

V letech 1965–1969 bylo podle jeho návrhu z roku 1959 postaveno havířovské nádraží, které je považováno za ukázkový příklad tzv. bruselského stylu.[4][5] Jednalo se o jeho první samostatnou práci.[2]

V Havířově se také podílel (spolu se Zdeňkem Špačkem a M. Didwiczem) na přesném rozmístění soch vůdců a neonových tabulí s agitačními hesly Za socialismus – za mír nebo Dnešní prací budujeme zítřek atd. Neony, vitríny a tabule byly po změně politického režimu odstraněny.[zdroj?]

Pro Havířov vyprojektoval řadu realizovaných mateřských a učňovských škol, jeslí či gymnázium. Je také autorem projektu zimního stadionu,[2] který bývá řazen mezi příklady brutalistické architektury.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Josef Hrejsemnou [online]. Osobnosti kultury [cit. 2014-07-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d TŘEŠTÍK, Michael. Kdo je kdo: Architektura. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2000. 3018 s. ISBN 80-902586-2-X. S. 88–89. 
  3. ↑ a b c STRAKOŠ, Martin. architekt Josef Hrejsemnou [online]. Občanské sdružení Důl architektury, leden 2012 [cit. 2014-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-03. 
  4. ↑ Příliš senzační Brusel. Havířovské nádraží se už nehodí [online]. Česká televize, 11. 3. 2014 [cit. 2014-07-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ KAROUS, Pavel. Za havířovské nádraží! [online]. Vetřelci a volavky. Dostupné online. 
  6. ↑ PINTÉR, Josef. Víceúčelová hala patří do stylu brutalismu. Karvinský a havířovský deník [online]. 2011-03-30 [cit. 2025-08-31]. Dostupné online. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.