José María Gil-Robles
| José María Gil-Robles | |
|---|---|
 Oficiální portrét (1997) | |
| 23. Předseda Evropského parlamentu | |
| Ve funkci: 14. ledna 1997 – 20. července 1999 | |
| Předchůdce | Klaus Hänsch |
| Nástupce | Nicole Fontaine |
| Poslanec Evropského parlamentu | |
| Ve funkci: 25. července 1989 – 19. července 2004 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Lidová strana |
| Rodné jméno | José María Gil-Robles y Gil-Delgado |
| Narození | 17. června 1935 Madrid, Španělsko |
| Úmrtí | 13. února 2023 (ve věku 87 let) Madrid, Španělsko |
| Rodiče | José María Gil-Robles y Quiñones (otec) |
| Alma mater | Univerzita v Salamance |
| Profese | politik, advokát, právník a vysokoškolský učitel |
| Ocenění | medaile Roberta Schumana (1995) velkokříž Řádu Isabely Katolické (2000) medaile Giuseppe Motty (2011) velkokříž Řádu za občanské zásluhy čestný doktor Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě |
| Commons | José María Gil-Robles y Gil-Delgado |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
José María Gil-Robles y Gil-Delgado (17. června 1935 Madrid – 13. února 2023) byl španělský soudce a politik. V letech 1997 až 1999 zastával funkci 23. předsedy Evropského parlamentu. Byl členem Lidové strany, za kterou byl v období 1989 až 2004 poslancem Evropského parlamentu.
Mládí
Robles se narodil 17. června 1935 v Madridu, během existence Druhé Španělské republiky. Byl synem José Maríi Gil-Roblese y Quiñonese, vůdce strany CEDA a významné politické postavy období před vypuknutím španělské občanské války, a Carmen Gil-Delgado Armadové. Byl vnukem karlistického teoretika Enriqueho Gila Roblese a bratrem Álvara Gil-Roblese, který v letech 1988–1993 působil jako druhý ombudsman Španělska.[1][2]
V důsledku občanské války odešla rodina do exilu v Estorilu v Portugalsku. V roce 1953 se Gil-Robles vrátil zpět do Španělska, aby studoval právo na Univerzitě v Deustu, kterou absolvoval s vyznamenáním a kde získal ocenění za vynikající studijní výsledky.[1][2] V roce 1959 se stal advokátem u frankistických soudů, přičemž tuto funkci zastával jak během španělské transformace k demokracii, tak i v demokratickém Kongresu poslanců. Působil rovněž jako redaktor časopisu Boletín de Legislación extranjera (Bulletin zahraniční legislativy) a v letech 1959–1964 byl profesorem politického práva na madridské univerzitě Complutense.[1]
V období 1959–1997 a znovu od roku 1999 vykonával právnickou praxi a od roku 1974 publikoval řadu právnických prací zaměřených na obnovu demokracie, parlamentní právo a veřejné právo. V roce 2004 mu byla udělena Jean Monnetova katedra na Univerzitě Complutense v Madridu.[1]
Politická kariéra
V roce 1989, krátce po znovuzaložení Lidové strany, požádal Roblese další člen strany Marcelino Oreja, aby jej doprovázel na kandidátce ve volbách do Evropského parlamentu konaných téhož roku. Robles byl ve volbách v červenci zvolen poslancem, načež zasedal v Evropské lidové straně, jíž byl v letech 1990–1992 místopředsedou.
V roce 1994 byl po svém znovuzvolení poslancem Evropského parlamentu jmenován jeho místopředsedou, tuto funkci vykonával do roku 1997. V lednu téhož roku byl zvolen předsedou Evropského parlamentu, když při hlasování získal výraznou většinu 338 hlasů. Ve funkci setrval až do roku 1999 a sehrál během ní významnou úlohu při vyjednávání Amsterodamské smlouvy z roku 1997, která rozšířila pravomoci Evropského parlamentu. Do jeho mandátu spadalo také zahájení přístupových jednání o rozšíření Evropské unie a schválení programu Agenda 2000.[2] Musel rovněž čelit institucionální krizi po rezignaci Santerovy komise.[3]
Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 1999 byl Robles znovu zvolen poslancem, 20. července jej ve funkci předsedy parlamentu vystřídala Nicole Fontaineová. V roce 2004 již do Evropského parlamentu znovu nekandidoval.
V letech 2009–2014 působil jako prezident Nadace Jeana Monneta.
Osobní život a smrt
Byl ženatý s Magdalenou Casanuevovou, se kterou měl čtyři děti.
Zemřel dne 13. února 2023, ve věku 87 let.[4]
Ocenění
- Medaile Roberta Schumanna (1995)
Velkokříž Řádu Isabely Katolické (2000)[5]
Velkokříž Řádu za občanské zásluhy (Španělsko)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku José María Gil-Robles na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Muere José María Gil-Robles y Gil-Delgado, expresidente del Parlamento Europeo, a los 87 años. Diario ABC [online]. 2023-02-13 [cit. 2025-08-26]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b c VIGO, Íñigo Méndez de. Demócrata y europeísta. El Debate [online]. 2023-02-15 [cit. 2025-08-26]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ CRESPO, Enrique Barón. José Maria Gil-Robles y Gil-Delgado, demócrata español y europeo. El País [online]. 2023-02-14 [cit. 2025-08-26]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ PAÍS, El. Muere el expresidente del Parlamento Europeo José María Gil-Robles. El País [online]. 2023-02-13 [cit. 2025-08-26]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ BOE-A-2000-6798 Real Decreto 485/2000, de 7 de abril, por el que se concede la Gran Cruz de la Orden de Isabel la Católica a don José María Gil-Robles y Gil-Delgado.. www.boe.es [online]. [cit. 2025-08-26]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu José María Gil-Robles y Gil-Delgado na Wikimedia Commons - Profil na stránkách Evropského parlamentu
- Nadace Jeana Monneta
