Johannes Robert Becher

Johannes Robert Becher
Johannes Robert Becher (4. srpna 1951)
Rodné jméno	Johannes Robert Becher
Narození	22. května 1891 Mnichov
Úmrtí	11. října 1958 (ve věku 67 let) Východní Berlín
Místo pohřbení	Dorotheenstadtský hřbitov
Povolání	básník, politik, romanopisec, spisovatel, odbojář, autor písní a dramaturg
Alma mater	Vilémovo gymnázium v Mnichově
Ocenění	čestný doktor Humboldtovy univerzity (1951) Mezinárodní Stalinova cena za mír mezi národy Stříbrný vlastenecký záslužný řád Národní cena Německé demokratické republiky
Politická příslušnost	Jednotná socialistická strana Německa Komunistická strana Německa Nezávislá sociálnědemokratická strana Německa
Manžel(ka)	Lilly Becher Käthe Becher
Rodiče	Heinrich Becher[1]
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johannes Robert Becher (známý jako Johannes R. Becher, 22. května 1891, Mnichov – 11. října 1958, Berlín) byl německý básník a komunistický politik, zprvu příslušející k expresionismu, později k modernismu a ještě později k socialistickému realismu.

Byl synem soudce, v roce 1910 se s přítelkyní pokusil spáchat sebevraždu, přičemž přítelkyně zemřela a Becher přežil, ale kvůli zranění byl později uznán neschopným vojenské služby. Od roku 1911 studoval medicínu a filozofii, na studiích ale začal psát (první díla publikoval v roce 1913) a krátce poté universitu opustil. Byl členem mnoha komunistických organizací, ve kterých se velmi angažoval. Jeho díla spadají do expresionistické poetiky, od které se ale později distancoval a přiklonil se k modernismu a později k socialistickému realismu.

V roce 1925 publikoval protiválečný román (CHCI=CH)3As (Levisite) oder Der einzig gerechte Krieg (česky jako Spravedlivá válka), který sám označil za „literární velezradu“ (literarischen Hochverrats). Po požáru Říšského sněmu se jako komunista stal nepohodlným, v roce 1933 proto uprchl do Československa, žil v Brně a Praze, později v Curychu a Paříži.

Nakonec v roce 1935 odjel do Sovětského svazu, kde se stal šéfredaktorem časopisu německé komunistické emigrace Internationale Literatur-Deutsche Blätter. Při stalinských čistkách ve třicátých letech byl pro spojení s Trockým zatčen, bylo mu zakázáno opustit Sovětský svaz. V roce 1941 byl vyhoštěn do Taškentu, několikrát se pokusil o sebevraždu. Studoval literaturu osmnáctého a devatenáctého století. Po válce byl vrácen do NDR.

V roce 1949 napsal text k písni Auferstanden aus Ruinen, která se stala státní hymnou NDR. Byl oceňovaným básníkem, v roce 1953 obdržel Stalinovu cenu, v roce 1955 byl v Lipsku na jeho počest vybudován Literární institut Johannesa R. Bechera. V letech 1954–1958 byl ministrem kultury, v roce 1958 zemřel na rakovinu.

Becher patřil k nejplodnějším německým básníkům a nejradikálnějším členům expresionistické generace a zároveň k zakladatelům německé komunistické poesie. V češtině vyšlo několik překladů z Becherovy tvorby: Bílý zázrak (1973, přeložil J. B. Michl, výbor orientovaný na pacifistické a politické verše), Loučení (1974, autobiografický román, překlad Věra Saudková), Má dobo, čase můj (1956, přeložil Ludvík Kundera, výbor z básní, především básně protinacistické a básně z emigrace, oslavující německou přírodu a lid), Spravedlivá válka (1927, přeložil Stanislav Kostka Neumann, protiválečný román) a jiné. Becherovy expresionistické básně jsou také podstatnou součástí Kunderovy antologie německého expresionismu Haló, je tady vichr – vichřice! (1969).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes R. Becher na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Johannes Robert Becher na Wikimedia Commons
• Osoba Johannes R. Becher ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Johannes Robert Becher