Johann von Hinke

Johann von Hinke
Velitel námořní základny v Pule
Ve funkci: 1898 – 1901
Předchůdce	Maximilian von Pitner
Nástupce	Franz Minutillo
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	admirál (1901), viceadmirál (1898), komodor (1889), kontradmirál (1889), kapitán řadové lodi (1884), fregatní kapitán (1879), korvetní kapitán (1874)
Narození	3. června 1837 Verona
Úmrtí	24. března 1904 (ve věku 66 let) Vídeň
Profese	admirál
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád, Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann von Hinke (německy Johann Evangelist Gustav Edler von Hinke) (3. června 1837 Verona – 24. dubna 1904 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1853 a jako nižší důstojník se vyznamenal v několika námořních válkách. Absolvoval cestu kolem světa a v roce 1895 byl povýšen do šlechtického stavu. Svou kariéru završil jako velitel námořní základny v Pule (1898–1901) a v roce 1901 byl penzionován v hodnosti admirála.

Byl synem státního úředníka Antona Hinkeho. V letech 1850–1853 studoval na C. k. námořní akademii v Terstu a v roce 1853 vstoupil jako kadet k námořnictvu. Vystřídal službu na různých lodích a v roce 1856 získal hodnost praporčíka, téhož roku na fregatě Radetzky absolvoval cestu do Anglie. V roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií a v roce 1861 byl povýšen na poručíka.^[1] Byl velitelem menších plavidel typu dělových člunů, kromě služby na moři vykonával také povinnosti v přístavech Benátky, Terst nebo Pula. Jako první důstojník na dělovém člunu Dalmat se zúčastnil dánsko-německé války (1864) a během války s Itálií vynikl v bitvě u Visu (1866). Na korvetě Fasana absolvoval v letech 1871–1873 cestu na Dálný východ, po návratu byl přidělen k arzenálu v Pule a v roce 1874 byl povýšen na korvetního kapitána.^[2]

K datu 1. listopadu 1879 byl povýšen do hodnosti fregatního kapitána^[3] a v letech 1879–1881 byl vojenským referentem námořní základny v Pule.^[4] Mezitím se na výcvikových lodích Adria a Minerva věnoval přípravě kadetů námořnictva. V roce 1884 získal hodnost kapitána řadové lodi (Linien-Schiffs-Capitän)^[5] a v letech 1886–1889 byl přednostou obchodního oddělení v námořní sekci na ministerstvu války ve Vídni.^[6][7] V roce 1889 v hodnosti komodora převzal velení obrněné lodi SMS Erzherzog Albrecht spolu s velením 1. námořní divize.^[8][9]

Dne 1. listopadu 1889 byl povýšen do hodnosti kontradmirála^[10][11] a s vlajkovou lodí SMS Kronprinz Erzherzog Rudolf se v roce 1890 vydal do Baltského moře, kde se na pozvání císaře Viléma II. zúčastnil manévrů německého císařského námořnictva. Po manévrech zakotvil v přístavech v Dánsku a Švédsku, na zpáteční cestě navštívil Londýn, kde byl přijat královnou Viktorií, poslední zastávky byly ve Francii a Itálii. V letech 1891–1894 zastával funkci vojenského velitele námořní základny v Pule,^[12] poté byl velitelem eskadry.^[13] V této funkci se v letech 1897–1898 zúčastnil mezinárodní blokády Kréty^[14] a 1. května 1898 dosáhl hodnosti viceadmirála.^[15] Nakonec byl v letech 1898–1901 vrchním velitelem válečného přístavu v Pule s nárokem na oslovení Excelence.^[16][17] Ke dni 1. listopadu 1901 byl penzionován s titulární hodností admirála.^[18][19]

Poslední roky života strávil v Ronchi dei Legionari poblíž Terstu, kde zakoupil vilu. Zemřel náhle při návštěvě Vídně 24. března 1904 ve věku 66 let a k pohřbení bylo jeho tělo převezeno do Ronchi dei Legionari.

V roce 1895 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem Edler von. Během služby u námořnictva získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí, velkou část z nich obdržel během cesty po Evropě v letech 1890–1891 spojené s manévry německého námořnictva.^[20]

• Válečná pamětní medaile (1864)
• Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1866)
• Válečná medaile (1873)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1878)
• Řád železné koruny III. třídy (1889)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1893)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1897)
• Řád železné koruny II. třídy (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• velkokříž Řádu Františka Josefa (1901)

• důstojnický kříž Řádu Spasitele (1867, Řecko)
• rytíř I. třídy Řádu slávy (1871, Tunisko)
• Řád Medžidie III. třídy (1875, Osmanská říše)
• Řád bílého slona I. třídy (1875, Siamské království)
• Řád knížete Danila I. I. třídy (1880, Černá Hora)
• Řád červené orlice II. třídy (1891, Německo)
• komandér Řádu meče (1891, Švédsko)
• komandér Danebrožského řádu (1891, Dánsko)
• velkokříž Řádu avizských rytířů (1891, Portugalsko)
• velkodůstojník Řádu rumunské koruny (1896, Rumunsko)
• Řád svaté Anny I. třídy (1899, Rusko)
• velkokříž Řádu italské koruny (1899, Itálie)
• Řád pruské koruny I. třídy (1899, Německo)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 422–427 (heslo Johann von Hinke) ISBN 3-7648-2511-1

• Johann von Hinke in: Österreichisches Biographisches Lexikon