João Carlos Saldanha de Oliveira e Daun
| João Carlos Saldanha de Oliveira e Daun | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Cartista |
| Narození | 17. prosince 1790 Azinhaga |
| Úmrtí | 21. listopadu 1876 (ve věku 85 let) Londýn |
| Choť | Charlotte Elizabeth Mary Smith-Athelston |
| Profese | politik, diplomat a voják |
| Náboženství | katolicismus |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna (1856) rytíř velkokříže Řádu svatého Řehoře Velikého Grand Cross of the Order of Saint James of the Sword Řád Zvěstování komandér Řádu věže a meče … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | João Oliveira e Daun, duque de Saldanha |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
João Carlos Gregório Domingos Vicente Francisco de Saldanha Oliveira e Daun, 1. vévoda ze Saldanha (17. listopadu 1790 Lisabon – 20. listopadu 1876 Londýn) byl portugalský maršál a státník.
Mládí
Saldanha se narodil 17. listopadu 1790 v Azinhaze. Byl vnukem Sebastiãa Josého de Carvalho e Melo, 1. markýze z Pombalu, státního sekretáře krále Josefa I.[1]
Saldanha studoval na univerzitě v Coimbře, bojoval proti Francouzům a v roce 1810 byl zajat. Po propuštění odešel do Brazílie, kde působil ve vojenských a diplomatických službách. Do Portugalska se vrátil po vyhlášení nezávislosti Brazílie.[1]
Liberální války
Vévoda ze Saldanha, jak je běžně znám, byl jednou z nejdominantnějších osobností války a politiky v Portugalsku od revoluce roku 1820 až do své smrti v roce 1876. Hrál důležitou roli v boji mezi bratry Petrem IV. Portugalským (I. Brazilským) a Michalem Portugalským během Liberálních válek.
Saldanha se stal ministrem zahraničí v roce 1825 a byl guvernérem Porta v letech 1826–27. Připojil se k Petrovi proti Michalovi. Bojoval v Belfastadě, obléhání Porta a bitvě u Almoster. V roce 1833 byl odměněn titulem maršála Portugalska a o rok později uzavřel Concession of Evoramonte s poraženým Michalem.
V roce 1835 byl jmenován ministrem války a předsedou rady, ale téhož roku rezignoval. Po revoluci roku 1836, kterou sám podnítil, odešel do exilu, dokud nebyl povolán zpět v roce 1846.[1]
Pozdější život
Po návratu z exilu v roce 1846 byl Saldanha povýšen na vévodu ze Saldanha[2] a sestavil vládu, která padla v roce 1849.[1] V roce 1851 zorganizoval nové povstání a stal se hlavním ministrem jako vůdce koaliční strany složené ze septembristů a nespokojených cartistů. U moci zůstal až do nástupu Petra V. v roce 1856, a pak byl vyslancem v Římě (1862–64 a 1866–69). Stal se předsedou vlády ještě jednou na několik měsíců v roce 1870 (květen–srpen) a v roce 1871 byl vyslán do Londýna jako vyslanec, kde zemřel.[1]
Saldanha byl polyglot (mluvil anglicky, francouzsky a německy s dokonalou plynulostí) a učenec. Napsal O spojení mezi pravými vědami a zjeveným náboženstvím, které bylo publikováno v Berlíně.[3]
Saldanha měl syna, který zemřel v Berlíně v roce 1845.[4]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku João Carlos de Saldanha Oliveira e Daun, 1st Duke of Saldanha na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e Gilman, Peck a Colby 1905, s. 478.
- ↑ Hughes 1847, s. 436.
- ↑ Hughes 1847, s. 437, 438.
- ↑ Hughes 1847, s. 437.
Literatura
- Hughes, Terence McMahon (1847), An Overland Journey To Lisbon at the Close Of 1846; with a Picture of the actual State of Spain and Portugal (In two volumes), vol. II, London: Henry Colburn, pp. 436–438
- Gilman, D. C.; Peck, H. T.; Colby, F. M., eds. (1905). "Saldanha". New International Encyclopedia. Vol. 17 (1st ed.). New York: Dodd, Mead. p. 478.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu João Carlos Saldanha de Oliveira e Daun na Wikimedia Commons
