Jinolice
| Jinolice | |
|---|---|
![]() Pohled z vrcholu Brada | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Jičín |
| Obec s rozšířenou působností | Jičín (správní obvod) |
| Okres | Jičín |
| Kraj | Královéhradecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát | |
| Zeměpisné souřadnice | 50°28′44″ s. š., 15°19′47″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 196 (2025)[1] |
| Rozloha | 2,15 km²[2] |
| Katastrální území | Jinolice |
| Nadmořská výška | 325 m n. m. |
| PSČ | 506 01 |
| Počet domů | 72 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Jinolice 39 506 01 Jičín 1 jinolice@tiscali.cz |
| Starosta | Stanislav Kozák |
| Oficiální web: www | |
![]() Jinolice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 549151 |
| Kód části obce | 124567 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jinolice jsou[pozn. 1] obec v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji. Žije v ní 196[1] obyvatel. Nachází se pět kilometrů od Jičína a 55 kilometrů od Hradce Králové.
Název
Jméno obce Jinolice se používá jako podstatné jméno ženského rodu, ale také jako pomnožné, druhý pád – Jinolice nebo Jinolic. Ve třetím pádu lze používat Jinolici, Jinolicím nebo Jinolicům.
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1377. V Soudní knize města Jičína byl zmíněn Oda z Nynolycz jako svědek splácení dluhů. Obec patřila k Velišskému panství. Od roku 1487 byla majetkem Trčků z Lípy. V roce 1533 se panství rozdělilo a Mikuláš Trčka mladší získal hrad Veliš s poplužním dvorem, město Jičín a dalších šedesát vsí, například Blata nebo Ninonice (Jinolice). Roku 1606 prodal Jan Rudolf Trčka z Lípy Velišské panství Jindřichu Matyášovi z Thurnu, poté co připojil Jičín a okolí ke svému Kumburskému panství. V roce 1607 získal Jindřich Matyáš z Thurnu také zámek Veliš, dvory, mlýny a vesnice mezi Kostelcem a Vescem, mezi které patřily i Jinolice.
Po bitvě na Bílé hoře bylo prodáno Thurnovo panství roku 1622 Albrechtu z Valdštejna. V druhé polovině 18. století podle tereziánského katastru byla majitelkou panství hraběnka Anna Josefa Schlicková. V té době v obci převládalo přadláctví a dobytkářství.
Na mapách po prvním vojenském mapování Jičínska z let 1763 – 1767 je obec pojmenována „Jinolitz“ a část obce ohraničená lesem „Mali Jinolitz“. Bylo zde evidováno šest sedláků, třicet sedm zahradníků a domkářů a také dvanáct koní. Dokument Popis Království českého od Františka Palackého z roku 1848 uvádí dvě označení obce – Ninolice i Jinolitze. Žilo zde 266 obyvatel ve 37 domech. Při druhém vojenském mapování dostala obec název Jinolitz a Klein Jinolitz. V Retrospektivním lexikonu obcí ČSSR (1850 – 1970) je uvedeno k roku 1869 pro Jinolice 293 obyvatel a 39 domů. Následně počet obyvatel klesal. V roce 1930 zde žilo 235 obyvatel, ale počet domů byl v roce 1900 čtyřicet čtyři a v roce 1930 zde stálo padesát domů. Mezi lety 1850 – 1950 patřila obec pod správu jičínského okresu. Jméno obce Jinolice a Malé Jinolice se objevilo během třetího vojenského mapování v roce 1877. Bitva u Jičína roku 1866 zasáhla okolní obce a tedy i Jinolice.[6]
Počátek dvacátého století
V roce 1899 obecní zastupitelstvo obce řešilo stavbu železniční zastávky. Dne 18. října 1903 byla zprovozněna místní dráha vedoucí z Jičína do Turnova. Od roku 1902 v obci působil obecní posel a od roku 1904 byla zavedena funkce „hlídač pro polní pych“, služba byla vykonávána zdarma. Od roku 1912 se obecní zastupitelstvo snažilo vystavět silnici z Jinolic. Ještě v březnu 1919 nebyly práce na budování silnice dokončeny.
Škola
První zprávy o jinolické škole se nedochovaly. Od roku 1868 se děti učily v dřevěném domě čp. 39 a později v hostinci. Učily se zde i děti z Podůlší. V roce 1886 byla rozšířena škola na dvoutřídní. Učilo se zde sto padesát dětí. V roce 1867 byla postavena nová zděná školní budova. Počátkem 20. století počet dětí klesal, v roce 1910 – 77 dětí, v roce 1914 se učilo ve škole 74 dětí. Od roku 1927 byla přiškolena obec Brada.
Živnosti a spolky
Stav a počet živnostníků se dochoval v Adresářích z let 1900, 1907, 1912 a 1927. První koncese byla zřízena roku 1899 (výčep piva) Karlu Čapkovi. Od roku 1907 byl evidován také jako výrobce lihovin. V roce 1903 začal provozovat hostinec i Alois Hlavatý, který provozoval ještě obchod se smíšeným zbožím. V domě čp.1 byl hostinec provozovaný již přes sto let a přecházel na další generaci. V obci žili i další živnostníci například tři obuvníci, tři truhláři, kolář, kovář, také mlynář a další.
V roce 1904 byla pořízena hasičská stříkačka a v roce 1907 byl zřízen Sbor dobrovolných hasičů, který měl zpočátku šestnáct členů.
Dne 6. ledna 1929 vznikl v obci ochotnický spolek „Vojan“. Téměř každý rok pořádal spolek ples, silvestrovskou veselici a nastudoval nejméně jednu divadelní hru. Také hasiči pořádali svůj ples.
Poválečné období
Od roku 1922 začala obec provozovat vlastní knihovnu. O rok později byl vybudován v obci hřbitov. V roce 1930 obec čítala padesát tři zemědělských usedlostí. Od roku 1925 byla řešena elektrifikace. V roce 1941 bylo založeno „Družstvo pro rozvod elektrické energie“. Od března 1953 družstvo ukončilo činnost a hotovost i vkladní knížky převzalo místní JZD.
V budově obecné školy byla v roce 1949 zřízena oddací síň a matriční úřad. Základní škola zde byla zrušena v roce 1972 a o rok později zde byla otevřena mateřská škola. Jednotné zemědělské družstvo bylo v obci poprvé založeno roku 1952 a podruhé v roce 1957. Při založení mělo 49 členů. V roce 1960 vzniklo JZD Nový zítřek v Podůlší.
Přírodní poměry
Obec patří geomorfologicky do oblasti „Libuňská brázda“. Intravilán obce je zarostlý stromy a keři. Západně od obce se nachází tři rybníky (Vražda, Němeček a Oborský). V roce 1990 byl rybník Vražda a Oborská luka vyhlášena Přírodní památkou.
Obyvatelstvo
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 293 | 284 | 284 | 254 | 223 | 229 | 235 | 180 | 179 | 179 | 165 | 161 | 170 | 184 | 190 |
| Počet domů | 39 | 38 | 40 | 44 | 46 | 47 | 50 | 58 | 56 | 53 | 50 | 62 | 71 | 75 | 72 |
Obecní správa
Mezi lety 1850–1960 byly Jinolice obcí v okrese Jičín. V letech 1960–1990 patřily jako část obce k Podůlší a od 24. listopadu 1990 jsou opět samostatnou obcí.[9]
Pamětihodnosti a lidová architektura
Ke stému výročí zrušení roboty byla v roce 1948 postavena zvonička. Opravena byla během roku 2007. Hřbitov byl postaven mezi Jinolicemi a osadou Malé Jinolice. Márnici obec postavila v roce 1957.[10] V katastrálním území Jinolic stojí čtyři pomníky, připomínající bitvu u Jičína roku 1866. Pomník na návsi s litinovým křížem připomíná padlé rakouské a pruské vojáky.
V obci se zachovalo několik roubených chalup. Roubené stavby s bohatě zdobenými lomenicemi se stavěly v průběhu poslední třetiny 18. století a během 19. století. Zdobnost lomenice určovala postavení majitele v obci. Vedle honosných lomenic se stavěly i prosté bedněné štíty. Většina chalup zanikla na počátku druhé poloviny 20. století. Pro celou oblast Českého ráje byla typická pískovcová obloučková „korunka“ zděného komína. Paralelně s obytným stavením stávaly stodoly a špýchary. Typické pro tuto oblast byly také sušírny ovoce.[11]
-
Roubená stavba čp. 24 -
Jinolice čp. 26 -
Roubená stavba čp. 36 s bedněným štítem
Galerie
-
Pomník obětí války 1866 -
Obecní úřad -
Dům čp. 82 -
Křížek
Odkazy
Poznámky
- ↑ V úzu se používají jak tvary množného, tak jednotného čísla. RÚIAN obsahuje obě varianty,[4] Internetová jazyková příručka konstatuje, že obě varianty jsou přípustné.[5]
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Český úřad zeměměřický a katastrální. Obec Jinolice v RÚIAN [online]. [cit. 2022-09-06]. Dostupné online.
- ↑ Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2025. Heslo Jinolice.
- ↑ FAJSTAUEROVÁ, Hana. Dějiny obce Jinolice. Muzejní noviny. Regionální muzeum a galerie v Jičíně, 2010, čís. 31, s. 1 – 8. Dostupné online [cit. 28.4.2023].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 213.
- ↑ KYSELO, Josef. Jinolické zajímavosti. Muzejní noviny. Regionální muzeum a galerie v Jičíně, 2010, čís. 31, s. 8–9. Dostupné online [cit. 28.4.2023].
- ↑ MACHÁČKOVÁ, Hana. Lidová architektura v Jinolici. Muzejní noviny. Regionální muzeum a galerie v Jičíně, 2010, čís. 31, s. 11 – 13. Dostupné online [cit. 29.4.2023].
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jinolice na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Jinolice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- Jinolice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

