Jiří Skála (umělec)

Jiří Skála
Narození	4. srpna 1976 (49 let) Klatovy nebo Sušice
Vzdělání	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	pedagog Akademie výtvarných umění v Praze (2010–2023), pedagog Fakulty výtvarných umění v Brně (od 2023)
Ocenění	Cena Jindřicha Chalupeckého (2009)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Skála (* 4. srpen 1976 Sušice) je český výtvarný umělec a pedagog.^[1]  

Jiří Skála vyrůstal ve vsi Čínov u Klatov. Po vystudování oboru mechanik pro stroje a zařízení v Klatovech se v průběhu let 1998–2004 vzdělával na pražské Akademii výtvarných umění v ateliérech vedených Jiřím Davidem a Vladimírem Skreplem. V letech 2002–2003 absolvoval studijní pobyt v Centru pro současné umění Palais de Tokyo v Paříži.^[2]

Již v roce 2000 spolu s kurátorem Vítem Havránkem a vizuálním umělcem Tomášem Vaňkem založili kolektiv PAS – Produkce aktivit současnosti, který zajišťoval uskutečňování negalerijních projektů současného umění. Jeho největší realizací bylo zprostředkování stálé výtvarné výzdoby pro novostavbu Národní technické knihovny v Dejvicích (2009).^[3] Společně s výtvarným umělcem Jiřím Frantou založili a mezi roky 2004–2011 vedli výstavní prostor etc. galerie v Praze.^[4] V letech 2004 a 2008 byl Skála vybrán do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého.^[5] Napotřetí, v roce 2009 toto prestižní ocenění pro mladé výtvarné umělce a umělkyně získal.^[6][7]

Veřejně se Skála poprvé prezentoval v roce 2000 na několika kolektivních výstavách v pražských negalerijních prostorách a na kolektivní výstavě Několik mladých umělců v brněnské Galerii Na bidýlku, kterou kurátorsky připravil vizuální umělec Jiří Kovanda.^[1] První samostatnou výstavu měl spolu se spolužákem Markem Therem o rok později v pražské Galerii Jelení.^[8] Následovaly výstavy v řadě českých galerií a muzeí umění, ale rovněž v Českém centru v New Yorku, v SubUrban Video Lounge v Rotterdamu nebo ve varšavské Foksal Gallery.^[2][1]

Jeho práce byly zařazeny na řadu kolektivních přehlídek, ze zahraničních lze jmenovat alespoň výstavy Les amis des mes amis sont mes amis v pařížské Galerii Jocelyn Wolff (2011) nebo putovní výstavu Orient (2018-2019). V letech 2005 a 2008 byl pozván na 5. a 6. Bienále mladých umělců Zvon pořádaná Galerií hlavního města Prahy. Zúčastnil se 1 Tirana Biennale (2001), 2. a 3. Prague Biennale (2005, 2007), Moskevského bienále současného umění (2009), evropského bienále mladého umění Manifesta 11 v Curychu (2016) a pražského bienále Ve věci umění (2020).^[1][9] V uměleckém kontextu od poloviny 10. let často užívá hovorovou formu křestního jména Jirka. Zastupuje ho pražská galerie hunt kastner.^[10]

Jako editor vypravil monografickou knihu I´m History o fotografické tvorbě Václava Stratila (2005).^[11] Vlastní umělecké projekty shrnul v tištěných autorských publikacích Jedna skupina předmětů (2010) a Litanie prekariátu (2019).^[12][13] Spolu se socioložkou Johanou Chylíkovou stál za vznikem knihy Hranice příležitostí, kterou představili výsledek kvalitativního výzkumu ekonomických, sociálních a kulturních nerovností mezi studujícími výtvarného umění v České republice (2022).^[14] Skálovy texty vyšly také v českých časopisech A2, Fotograf a Revue Prostor, v rumunském uměleckém časopisu Idea nebo v rakouském výtvarném časopisu Springerin.^[15]

V letech 2010–2023 působil jako asistent v Ateliéru intermedia 3 na pražské AVU.^[16] Od roku 2023 je spoluvedoucím v Ateliéru environmentu na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.^[17] S rodinou žije v Praze. Jeho partnerkou je vizuální umělkyně a fotografka Bára Mrázková.^[zdroj?]

Dílo Jiřího Skály vyrůstá z vlny umění mladé generace, která na přelomu 20. století obnovila zájem o přístupy konceptuálního umění (J. Mančuška, Z. Baladrán, T. Svoboda, J. Nálevka ad.).^[18] Konkrétně u Skály se tento zájem projevil v jeho přístupu k textu, který se stal nedílnou součástí jeho výstavních projektů a performancí. Videa nebo fotografie jsou na jeho výstavách záměrně konfrontována s rozsáhlejšími literárními útvary – esejistickými a teoretickými úvahami či beletristickými povídkami. Obrazová složka výstavy může dokonce pouze dokumentárně dokládat téma, o kterém Skála pojednává v textu.^[19]

Skálova tvorba je vždy pokusem o orientaci a kritické uvažování o obecných společenských, kulturních a ekonomických podmínkách současnosti, případně nedávné minulosti. Tematicky se pohybuje kolem problematiky honorované a nehonorované práce, volného času a proměn těchto fenoménů v čase. Po roce 2022 posunul těžiště své umělecké práce k roli kulturního a sociálního kapitálu, k důsledkům jejich nedostatku a k dehumanizaci společenských tříd, které je postrádají.^{[20] [21]}

Již Skálova raná tvorba ukazuje na postupné objevování základních témat a přístupů, jež rozvinul později. Zájem o fenomén „práce“ lze zpětně spatřovat např. v jeho asistovaných ready-made objektech z dob studií na AVU, v nichž využil pracovní nástroje (lopata, kolečko), nebo ve videu Lokální stigma (2004), v němž sledoval čtveřici malířů natírajících plátno bílým šepsem jako záznam odlišných pracovních postupů při tohoto jednoduchém přípravném úkonu.^[22] Uvažování o širších společensko-politických souvislostech práce naznačil billboardem s fotografií budovy Domu odborových svazů umístěným na parkovišti obchodního domu Hypernova v Průhonicích (2004).^[5]

S navazováním na konceptuální východiska souviselo posilování role performance a textu. Performativní rozměr měly již dvě verze jeho galerijní akce Výměna rukopisu (2006) v New Yorku a Brně.^[23] Konkrétně v první z nich se spolu s newyorskou hudebnicí Christinou Courtin po 36 dní mlčky učili rukopis druhé osoby dle navzájem si poskytnutých vzorů. Průběh akce vytvářel otázky okolo témat osobní identity a jejího vzdání se ve prospěch druhého.^[24] Pro Skálu byl ovšem také neobvyklou formou mezilidské komunikace.^[6]  

Ve smyslu přístupu k umělecké tvorbě byl pro Skálu přelomovým soubor Dvě skupiny předmětů (2007), který sestával z fotografií obráběcích strojů z továrny Škoda Klatovy, která před ukončením činnosti v roce 2005 řešila odprodejem strojů do soukromého vlastnictví své ekonomické problémy. Autory fotografií byli jejich noví majitelé, zaměstnanci továrny. Shromážděné fotografie Skála tehdy poprvé doprovodil esejem coby nedílnou součástí souboru.^{[25][26] [27]}

Text ve Skálově díle mívá podobu esejů či povídek, v konkrétních případech je psán přímo pro různé formy veřejného předčítání. Například pro výstavu finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 2008 se Skála spojil s vizuálním umělcem Zbyňkem Baladránem k vytvoření prostorové instalace s projekcemi fragmentů fiktivního vyprávění, jež volně inspiroval tzv. „čestný soud“ se zakladateli sídlištní výstavby, uspořádaný na začátku 80. let 20. století architekty střední generace ve snaze reflektovat myšlenku sociálního bydlení.^[28] Aby bylo možné text přečíst celý, museli návštěvníci do galerie přijít čtyřikrát. Autoři o instalaci mluvili jako o „experimentálním románu“.^[29]

Problematika vztahu k výrobním prostředkům, kterou Skála zkoumal ve Dvou skupinách předmětů, předurčila rozrůstající se spektrum témat souvisejících s fenoménem práce, volného času, výroby a spotřeby. Výstavou Třetí skupina předmětů a konfrontační čtení (2012) obrátil pozornost k důsledkům rozšíření počítačů a mobilních telefonů. Ty jsou zároveň pracovními nástroji i spotřebním zbožím, což proměnilo dřívější jasné oddělení pracovního a volného času. Dopady této proměny příkladoval na kabelce Birkin či na internetových žánrech unboxing a ASMR.^[30]

Sféry volného času a práce v jejích honorovaných a nehonorovaných podobách dále prozkoumával kvůli výstavě Hřiště: dokumenty volného času, nehonorovaná práce, rekreace a lenosti (2016). Stovky amatérských fotografií stažených z online serverů v nich roztřídil do kategorií odpovídajících zvoleným okruhům. Na výstavě prezentoval rovněž externí disk, na kterém do kategorií honorovaná práce, lenost, nehonorovaná práce, prokrastinace, rekreace, spánek a volný čas roztřídil veškerá digitální data z vlastních technologických zařízení.^[31]

Výstavu Jabberwocky ve varšavské Foksal Gallery rámovalo téma emancipace. Vystavená pozdní díla tkalce Bohdana Mrázka, která vytvořil již bez vazby na průmyslovou výrobu, v nich Skála doprovodil performancí několika osob „spících“ na podlaze. Spánek Skála považoval za „jedinou možnou funkční emancipační techniku“ odpojení se od technologické civilizace.^[32]

V 2. polovině 10. let začal intenzivněji fotografovat a vystavovat vlastní analogové fotografie. Na fotografické výstavě Žánry každodennosti (2017) v Entrance Gallery tematizoval jak nezřetelnou hranici mezi pracovním a volným časem, tak na vlastním příkladu prezentovaný ideologický tlak na setrvání v pracovním režimu.^[33] Kvůli výstavě Ve stínu lva (2018) v pražské Fotograf Gallery pro změnu fotograficky zdokumentoval tištěné materiály z různých historických období, aby z nich vyplynuly hlavní rysy našich kolektivních představ o trávení volného času.^[34][35]

Na samostatných výstavách v letech 2022–2025 věnoval Skála bližší pozornost tématu kulturního a sociálního kapitálu coby podmínky společenského úspěchu. Prostřednictvím povídek a anonymizovaných fotografických portrétů alegoricky komentoval dehumanizaci manuálně pracujících na úroveň „nemrtvých“ zombies, a zároveň akcentoval motiv touhy po překonání nedostatku kulturního kapitálu (Aspirace cizích těles, 2022).^[36] Také v souboru upravených fotografií z internetu #selfienation (2021-2024) se věnoval tématu společenských aspirací, tentokrát obsažený ve fenoménu selfie fotografií. ^[37]

Výstavou Metabolická trhlina, na které roku 2023 spolupracoval s umělcem a analytikem politické ekonomie potravinových systémů Tomášem Uhnákem, sledovali chybění důležitého článku v současné zemědělské produkci a v koloběhu živin v přírodě – nevyužívání lidských exkrementů.^[38]

V roce 2024 se Skála navrátil k tématu práce, když pro výstavu Work in Process v pražské Fotograf Gallery vytvořil fotograficko-textovou montáž bez názvu (něco, čemu bychom rádi dali název, ale neustále se nám to nedaří). Za využití Marxova dělení na konkrétní a abstraktní práci se v ní zaměřil na pocity odcizení u pracovnictva této neziskové kulturní instituce.^[39]

2001 Microfiltration. Galerie Jelení (s Markem Therem)^[40]

2002 Hygiena. Galerie Display, Praha

2004 Lokální stigma. Centrum současného umění Futura, Praha

2005 Pacifik nemá paměť. Galerie Eskort, Brno

2006 Výměna rukopisu. Art in General, New York / Moravská galerie v Brně, Pražákův palác, Brno (galerijní performance)

2007 Dvě skupiny předmětů. hunt kastner, Praha

2010 Zprávy ve stavu ohrožení. České centrum New York

2012 Třetí skupina předmětů a konfrontační čtení. hunt kastner, Praha (výstava a série performancí)^[30]

2013 Průvodce. Topičův salon, Praha (série performancí, spolu s Alešem Čermákem)  

2013 Aleš Čermák, Jiří Skála. Galerie Jelení, Praha^[41]

2013 Monument of Coercion. SubUrban Video Lounge, Rotterdam

2014 Jabberwocky. Foksal Gallery, Varšava (s Bohdanem Mrázkem)^[32]

2015 Jirko, pracuj! Galerie Měsíc ve dne, České Budějovice

2016 Jirko, neprokrastinuj! Galerie Luxfer, Česká Skalice

2016 Jirko, neprokrastinuj! Galerie Luxfer, Česká Skalice

2016 Hřiště: dokumenty volného času, nehonorovaná práce, rekreace a lenosti. etc. galerie, Praha (s hostem Tomášem Uhnákem)^[42]

2017 Žánry každodennosti. Entrance Gallery, Praha^[33]

2018 Ve stínu lva. Fotograf Gallery, Praha

2022 Aspirace cizích těles. hunt kastner, Praha^[36]

2023 Metabolická trhlina. Galerie VI PER, Praha (s Tomášem Uhnákem)^[38]

2024 Aspirace jako past, aspirace jako ctnost. Galerie Dukla, Ostrava ^[43]

2024 Ztracení a nalezení. Ateliér Josefa Sudka, Praha ^[37]

2025 Děkujeme, že nám vládnete. Artwall, Praha ^[21]

Skála, Jiří (ed.): Václav Stratil. I´m History. tranzit.cz, Praha, 2005. ISBN 80-903452-3-9

Skála, Jiří: Jedna skupina předmětů / One Family of Objects. tranzit.cz, Praha, 2010. ISBN 978-3-03764-113-2

Skála, Jiří: Litanie prekariátu. Akademie výtvarných umění v Praze, Praha, 2019. ISBN 978-80-87108-86-4

Skála, Jiří – Chylíková, Johana: Hranice příležitostí. Akademie výtvarných umění v Praze, Praha, 2022. ISBN 978-80-88366-27-0

Jiří Skála je svými díly zastoupen ve sbírkách domácích veřejných institucí (Moravská galerie v Brně, Galerie moderního umění v Hradci Králové), ve sbírce Frac Lorraine ve francouzských Metách a v soukromých českých sbírkách Magnus Art a Sbírka Marek.^{[44][45][46][47]}

• Osobní web J. Skály
• Profil J. Skály v databázi Artlist
• Portfolio J. Skály na webu galerie hunt kastner
• Rozhovor s J. Skálou (Novinky.cz, 2009)
• Rozhovor s J. Skálou (Lidovky.cz, 2009)
• Recenze výstavy J. Skály v Galerii Václava Špály (Flash Art, 2010)
• Videoprofil J. Skály (Artyčok.tv, 2013)
• Rozhovor s J. Skálou k výstavě Jirko, pracuj! (2015)
• Recenze knihy Litanie prekariátu (Artalk, 2019)
• Rozhovor s J. Skálou (Art Antiques, 2022)
• Rozhovor s J. Skálou a J. Chylíkovou o knize Hranice příležitostí (Artalk, 2023)