Jelcz PR100
| Jelcz PR100 | |
|---|---|
.jpg) Historický autobus PR100 v Varšavě | |
| Typ | PR100 |
| Výrobce | Jelcz |
| Prototyp(y) | 1972 |
| Výroba v letech | 1972–1975 |
| Nástupce | Jelcz PR110 |
| Technické údaje | |
| Délka | 11 230 mm |
| Šířka | 2 500 mm |
| Výška | 2 900 mm |
| Rozvor | 5 800 mm |
| Pohotovostní hmotnost | 8 300 kg |
| Počet dveří | 2 |
| Obsaditelnost | |
| Míst k sezení | 30 |
| Míst k stání | 67 |
| Motory a převodovky | |
| Motor | Berliet V800 |
| Výkon motoru | 125 kW |
| Převodovka | Wilson 60 ME |
| Druh převodovky | poloautomatická (4) |
| Převodovka | Wilson BXSA 108 |
| Druh převodovky | manuální (4) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jelcz PR100 je městský autobus s vysokou podlahou, který byl vyráběn v letech 1972 až 1975 polskou společností Jelczańskie Zakłady Samochodowe na základě licenční smlouvy s francouzským výrobcem Berliet.
Historie
Dne 14. ledna 1972 vydalo prezidium Rady ministrů Polské lidové republiky za účelem modernizace a rozvoje automobilového průmyslu usnesení, podle kterého měla v blízké budoucnosti začít výroba nových velkokapacitních autobusů.[1] Polské výzkumné instituce začaly vyvíjet koncept takového autobusu s využitím dostupných domácích dílů. Podle zadání měl být autobus dlouhý 11 nebo 12 metrů.[2] Po analýze domácích možností bylo rozhodnuto vyrábět vozidlo na základě zahraniční licence. Zvažovalo se i zakoupení licencí z Československa nebo Maďarska, tedy značek Karosa nebo Ikarus, což by v té době bylo politicky neutrální rozhodnutí. Po testování vozidel různých značek v hlavním městě Polska byly navrhované vozy Karosa ŠM 11 a Ikarus zamítnuty.[1]
V červenci 1972 bylo rozhodnuto o zakoupení licence od Západního bloku. Polsko obdrželo nabídky od italského Fiatu, západoněmeckého Deutze, britského Leylandu, španělského Pegasa, francouzského Berlietu a japonského Hino. Po přezkoumání nabídek se jednání omezila na licencování autobusů Leyland National, Leyland Worldmaster, Hino (s nýtovanou karoserií), Pegaso a Berliet PR100.[1] Aby se snížily náklady na hromadnou výrobu a náklady na samotnou výrobu, byla dána přednost použití motoru domácí výroby – SW 680, který od roku 1966 vyráběl WSK Mielec (na základě licence od Leylandu).[1]
Nakonec bylo rozhodnuto podepsat licenční smlouvu se společností Berliet, pravděpodobně kvůli odmítnutí ostatních výrobců přejít na pohonnou jednotku polské výroby a kvůli pokusům o záchranu Berlietu, který řídili francouzští komunisté a který byl v úpadku – tedy z politických důvodů.[3] Japonskou nabídku Polsko odmítlo kvůli nýtované karoserii.[1]
Produkce
Prototyp byl vyroben v roce 1972. Ve stejném roce bylo vyrobeno 20 vozidel s použitím francouzských dílů. V následujících letech sériové výroby se začaly ve větším množství používat domácí díly.[1]
Jelcz PR100 se koncepčně ukázal jako neúspěšný. Měl kapacitu 97 osob a pouhé dvoje dveře ztěžovaly výměnu cestujících. Proto ve Francii začaly práce na modernizaci modelu PR100. Hlavním cílem modernizace bylo přidání třetích dveří a současně prodloužení vozidla. Z tohoto důvodu francouzští designéři provedli změny a v roce 1975 začala výroba delší třídveřové varianty PR110.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f Jelcz-Berliet PR100 / PR110. oldtimery.com [online]. [cit. 2025-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-06. (polsky)
- ↑ Jelcz PR110 #4617. kmkm.waw.pl [online]. [cit. 2025-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-26. (polsky)
- ↑ Encyklopedia: Jelcz PR110. Serwis KOMIS [online]. 2005-02-09 [cit. 2025-08-17]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Ocalić od zapomnienia: Jelcz PR 110 [online]. [cit. 2025-08-17]. Dostupné online. (polsky)