Jede jede poštovský panáček
| Jede jede poštovský panáček | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Původní název | Jour de fête |
| Země původu |  Francie |
| Jazyk | francouzština |
| Délka | 76 min |
| Žánr | groteska |
| Scénář | Jacques Tati Henri Marquet René Wheeler |
| Režie | Jacques Tati |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Jacques Tati Paul Frankeur Guy Decomble André Pierdel Henri Marquet |
| Kamera | Jacques Sauvageot |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 1949 31. prosince 1949 (Německo) 1950 |
| Jede jede poštovský panáček na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jede jede poštovský panáček (Jour de fête) je francouzská komedie režiséra Jacquesa Tatiho z roku 1949.
Vznik
První celovečerní snímek Jacquesa Tatiho byl inspirován krátkometrážním filmem Škola pošťáků, který napsal a natočil v roce 1947. Scénář k filmu napsal Tati společně s Reném Wheelerem a Henrim Marquetem. Natáčení probíhalo v okolí městečka Sainte-Sévère-sur-Indre, kde Tati strávil několik let během druhé světové války.[1]
Popis
Začínají svátky. Malý chlapec pozoruje, jak do jejich městečka přijíždí pouť. Mezi pozorujícími je také místní pošťák François, který neustále jezdí na bicyklu a je velmi snadno rozptylován vším možným. Všichni jej mají rádi, ale nikdo jej nebere vážně. Na pouti ve stanu zahlédne kus filmu, ve kterém je popisována efektivita doručování u americké pošty. Provozovatelé pouti Françoise opijí a přesvědčí jej, že musí doručovat efektivně podobně jako pošťáci v USA. François se stane posedlým zaváděním novinek do své poštovní praxe, ty ale skončí často nezdarem. Tatiho styl, uvedený v jeho prvním celovečerním filmu, navazuje na němé filmové grotesky plné situačního humoru a rozvíjí také postavu pana Hulota, která se stane pro Tatiho příznačnou.[2]
Uvedení
Film byl původně natáčen na černobílý i barevný materiál. Vzhledem k obavám o rozpočet nakonec Tati dokončil pouze černobílou verzi, která byla následně uvedena do kin. Barevné negativy objevila o mnoho let později Tatiho dcera Sophie Tatischeff a rozhodla se společně s kameramanem Françoisem Edem nedokončenou verzi restaurovat a v roce 1994 ji uvést na festivalu v Cannes.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ "Entretiens avec Jacques Tati. Propos rompus". Cahiers du cinéma. Vol. 303. September 1979. p. 15.
- ↑ The Iconic Jacques Tati. France Today [online]. 2024-06-20 [cit. 2025-08-23]. Dostupné online.
- ↑ JOUR DE FÊTE: 1994 Version. The Criterion Channel [online]. [cit. 2025-08-23]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jede jede poštovský panáček na Wikimedia Commons