Jaroslav Černý (egyptolog)

PhDr. Jaroslav Černý
Narození	22. srpna 1898 Plzeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	29. května 1970 (ve věku 71 let) Oxford Spojené království Spojené království
Povolání	archeolog, egyptolog, učitel a vysokoškolský učitel
Alma mater	Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Černý (22. srpna 1898 Plzeň^[1] – 29. května 1970 Oxford) byl český egyptolog. Po druhé světové válce žil trvale v Anglii, ale s českými egyptology udržoval kontakt a vědeckou spolupráci. Významně přispěl ke zvýšení mezinárodní prestiže české egyptologie.^[2] Byl vynikajícím odborníkem na hospodářské a sociální poměry v Egyptě v období Nové říše. Prokázal výbornou znalost staroegyptského jazyka při překladech tzv. novoegyptštiny.

Narodil se v rodině poštovního úředníka v Plzni, kde vystudoval gymnázium. Už ve škole se zajímal o Egypt, jeho historii, památky a hieroglyfy. Od roku 1917 na Karlově univerzitě v Praze studoval klasickou filologii a později egyptologii u Františka Lexy. Byl v kontaktu s profesorem Ermanem v Berlíně. Specializoval se na hospodářské a sociální dějiny Egypta a za obhajobu disertační práce na téma Život dělníků thébské nekropole v Nové říši získal v roce 1922 doktorát.^[3] Od roku 1919 vedle studia pracoval jako úředník v Živnostenské bance, aby získal prostředky na obživu. Univerzita měla pouze jedno systemizované místo pro egyptologa a mohl zde působit jen jako soukromý docent. ^[4] V bance byl zaměstnán až do roku 1927, její vedení se k němu chovalo vstřícně a poskytovalo mu neplacenou dovolenou podle potřeby. ^[5]

V roce 1925 mu sponzorský dar a podpora T.G.Masaryka umožnily cestu do Egypta, kde se podílel na archeologickém průzkumu Dér el-Medíny, vesnice umělců a řemeslníků, kteří zdobili hrobky v Údolí králů. V roce 1927 provázel po památkách prezidenta při jeho návštěvě Egypta. Během vykopávek v Dér el-Medíně bylo nalezeno mnoho písemných památek (ostraky), které pomáhal luštit. Jejich znalost mu umožnila získat podrobný přehled o životě obyvatel vesnice a poměrech v období Nové říše.^[4] Vesnice se stala předmětem jeho celoživotního studia. Nejvíce přitom spolupracoval se členy Francouzského ústavu orientální archeologie (IFAO), zejména Bernardem Bruyèrem, s nímž se setkal v Egyptském muzeu v Turíně, kde oba prováděli výzkum staroegyptských erotických papyrů. ^[6]

V roce 1929 získal na Karlově univerzitě postdoktorandskou habilitaci a byl jmenován tajemníkem Orientálního ústavu.^[7]

Od roku 1934 spolupracoval s britským filologem Alanem Hendersonem Gardinerem na ostrakách z různých evropských sbírek a také na hieratických papyrech. Výsledkem jejich dlouholeté spolupráce byla společná revidovaná monografie The Inscriptions of Sinai vydaná v roce 1952. Přátelství obou mužů trvalo až do Gardinerovy smrti v roce 1963.^[8] Účastnil se několika epigrafických misí po celém Egyptě – na Sinaji a v Abydu. Pracoval na katalogu hieratických ostrak ve sbírkách Káhirského muzea. Střídal pobyty v Praze, Egyptě a Anglii.

Druhou světovou válku Černý prožil v Káhiře a Londýně, od roku 1942 jako zaměstnanec československého ministerstva zahraničních věcí.^[9] Ovládal angličtinu, němčinu, francouzštinu, italštinu. V roce 1942 prodělal v Egyptě první nervové zhroucení a více než rok se léčil deprese.^[10]

Po návratu do Československa krátce přednášel v Praze, ale nenašel perspektivní uplatnění ve svém oboru a proto se roku 1946 přihlásil do konkursu na místo profesora egyptologie na University College vLondýně. Dostal přednost před ostatními kandidáty a v květnu 1947 mohl přednést svůj inaugurační projev. V roce 1950 však přišla recidiva nervového zhroucení a pobyt v nemocnici.^[11] V letech 1951–1965 pak působil jako profesor na univerzitě v Oxfordu.^[4] Jeho specializací bylo hieratické písmo, dějiny Nové říše a pozdně egyptská literatura. Hostoval též na univerzitách v USA (Providence 1964–65, Philadelphii 1965–66) a Německu (Tübingen 1967). V šedesátých letech se podílel i na projektech organizovaných UNESCO na záchranu památek před stavbou Asuánské přehrady v Núbii.^[3][4]

Jaroslav Černý se v roce 1951 oženil v Londýně s Marií Sargantovou, rozenou Hlouškovou (1899-1991). Rodačka z Boskovic působila v Londýně od roku 1941 jako neoficiální kulturní atašé exilové vlády. Kromě Gardinera byl druhým britským přítelem Černého mladý egyptolog Eiddon Edwards.^[8]

Komunistický režim ve staré vlasti ho po roce 1948 zbavil občanství, ale Černý trvale podporoval českou egyptologii a její archeologické výzkumy v Egyptě. Jeho přítelem byl Zbyněk Žába, přes dvacet let spolu udržovali pravidelnou korespondenci.^[12] V roce 1967 navštívil Československo na oficiální pozvání Ministerstva školství a kultury a dokonce uvažoval o trvalém návratu, což se však již neuskutečnilo. V závěti odkázal Československému egyptologickému ústavu v Praze svou obsáhlou odbornou knihovnu.^{[4] [13]}

Zemřel nečekaně 29. května 1970 ve věku 71 let v Oxfordu, krátce po svém návratu z Káhiry. Je pohřben na hřbitově Wolvercote v severním Oxfordu.

Ve své době patřil k největším znalcům egyptského jazyka a hieratického písma období Nové říše, významná, i když dnes už v mnoha ohledech překonaná, byla jeho práce o staroegyptském náboženství. Stal se také uznávaným znalcem obyvatelů Dér el-Medíny v období Nove říše, jejichž texty zpracovával a publikoval. Jeho knihovna byla největší soukromou egyptologickou knihovnou, díky rozsáhlým kontaktům s většinou tehdejších egyptologů po celém světě.

• V roce 2003 byla na domě v Plzni, Jagellonské ulici Jaroslavu Černému odhalena pamětní deska.^[14]
• Osudům a osobnosti Jaroslava Černého se věnuje kniha V zahradě Sennedžemově / In the Garden of Sennedjem od Pavla Onderky z roku 2019

• Ancient Egyptian religion, Londýn 1952
• Catalogue des ostraca hiératiques non littéraires de Deir el-Medineh (7 svazků), Káhira 1937–70.
• Ostraca hiératiques ,Káhira 1931-1935 (Katalog Général du Musée égyptien du Caire, 25501-25832).
• Pozdní Ramessidovy dopisy , Brusel 1939.
• Répertoire onomastique de Deir el-Médineh , Káhira 1949 (ve spolupráci s B. Bruyèrem a JJ Clèrem).
• Nápisy ze Sinaje (The Inscriptions of Sinai ), Londýn 1952, 1955 (ve spolupráci s Alanem H. Gardinerem a T. Ericem Peetem).
• Papír a knihy ve starověkém Egyptě , Londýn.
• Starověké egyptské náboženství , Londýn 1952 (1952, 1957).
• Hieratic Ostraca , svazek I. Oxford 1957.
• Egyptské stély v Bankesově sbírce, Oxford 1958.
• Hieratické nápisy z hrobky Tutanchamona , Oxford 1965.
• Komunita dělníků v Thébách v období Ramessovců , Káhira 1973.
• Pozdně egyptská gramatika , Řím 1975 (1978, 1984) (ve spolupráci se Sarah Israelit Groll, s podporou Christophera Eyra).
• Koptský etymologický slovník, Cambridge 1976.
• Papyrus hiératiques de Deir el-Médineh , Tome I. Káhira 1978 (dokončil Georges Posener).

• RŮŽOVÁ, Jiřina. Písař Místa pravdy : biografie egyptologa Jaroslava Černého. Praha: Libri, 2010. 320 s. ISBN 978-80-7277-465-4. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 204. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 11. sešit : Čern–Čž. Praha: Libri, 2009. 104 s. ISBN 978-80-7277-368-8. S. 36. 

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Černý (egyptolog)
• Knihovna Jaroslava Černého web