Jan Braniborsko-Kulmbašský

Jan Braniborsko-Kulmbašský
	braniborsko-kulmbašský markrabě
Narození	1406
Úmrtí	16. listopadu 1464; Baiersdorf
Manželka	Barbora Sasko-Wittenberská
Potomci	Rudolf Braniborský; Barbora Braniborská; Alžběta Braniborská; Dorotea Braniborská
Dynastie	Hohenzollernové
Otec	Fridrich I. Braniborský
Matka	Alžběta Bavorská
Příbuzní	Fridrich II. Braniborský, Albrecht III. Achilles, Fridrich Altmarský, Alžběta Braniborská, Cecílie Braniborská, Markéta Braniborská, Magdaléna Braniborská, Dorothea Braniborská a Žofie z Hohenzollernu (sourozenci); Ludvík III. Gonzaga (zeť); Jan III. Norimberský (strýc); Jan František I. Gonzaga (otec snachy či zetě); Alžběta Dánská (pravnučka); Ludvík IX. Bavorsko-Landshutský (bratranec); Federico I. Gonzaga, Jan František Gonzaga, Dorotea Gonzagová, Barbora Gonzagová, František Gonzaga, Rudolf Gonzaga, Gabriela Gonzagová, Kateřina Secco Gonzagová, Zuzana Gonzagová, Paula Gonzagová, Ludvík Gonzaga a Cecilie Gonzagová (vnoučata)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Braniborsko-Kulmbašský (1406 – 16. listopadu 1464, přezdívaný Alchymista) byl braniborsko-kulmbašský markrabě a po abdikaci svého otce, Fridricha I., vládl jako mírumilovný markrabě Braniborska.

Život

Jan se narodil jako nejstarší syn markraběte Fridricha I. Braniborského a jeho manželky Alžběty Bavorské.

Po svatbě s Barborou Sasko-Wittenberskou, dcerou vévody Rudolfa III., Jan doufal, že získá Sasko-wittenberské vévodství, až vymře tamní linie Askánců. Když se tak v listopadu 1422 stalo, měl císař Zikmund s vévodstvím jiné plány a Jana vyplatil.

Jan se začal podílet na braniborských vládních záležitostech v roce 1424. Fridrich I., frustrovaný spory s feudální šlechtou, odešel v roce 1425 na svůj hrad v Cadolzburgu ve Frankách a udělil 13. ledna 1426 na zemském sněmu v Rathenowě Janovi regentství Braniborska, přičemž kurfiřtskou hodnost si ponechal pro sebe.

Jan byl braniborským obyvatelstvem špatně přijat, protože jeho vláda byla nekompetentní, což vedlo k nepokojům na venkově. Spíše než o vládnutí se Jan zajímal o umělé vytváření zlata pomocí alchymie, čímž získal přezdívku „Alchymista“. V roce 1433 byla pro Jana připravena upravená verze alchymistického pojednání Buch der heiligen Dreifaltigkeit (Kniha Nejsvětější Trojice). Fridrich I. si uvědomil, v jakém nebezpečí se Braniborsko nachází, a 7. června 1437 udělil Janovi franské pozemky v Braniborsku-Kulmbachu, území bohaté na doly, které poskytovaly materiály pro Alchymistovu zálibu. Vláda v Braniborsku přešla na druhorozeného Fridrichova syna Fridricha II.

Po smrti Fridricha I. v roce 1440 Jan zdědil celé Braniborsko-Kulmbašsko včetně hradu Plassenburg v Kulmbachu. V pozdějších letech dovolil svému zeti Kryštofovi Bavorskému spravovat své majetky v Horní Falci, a to až do Kryštofovy smrti v roce 1448. Jan vládl jako braniborsko-kulmbašský markrabě do své abdikace v roce 1457, což mu umožnilo věnovat se studiu alchymie a okolí Frank. Zemřel na hradě Scharfeneck u Baiersdorfu 16. listopadu 1464.