Ippolito II. d'Este
| Ippolito II. d'Este | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. srpna 1509 Ferrara |
| Úmrtí | 2. prosince 1572 (ve věku 63 let) Řím |
| Pohřben | Tivoli |
| Potomci | Renata Estenská |
| Rod | d'Este |
| Otec | Alfonso I. d'Este |
| Matka | Lucrezia Borgia |
| Příbuzní | Isabella Maria d'Este, Eleonora d’Este, Ercole II. d'Este, vévoda z Ferrary, Alfonso d'Este, Alessandro d'Este, Francesco d'Este a Rodrigo Aragonský (sourozenci) Alfons II. Estenský (synovec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ippolito II. d'Este (25. srpna 1509 Ferrara – 2. prosince 1572 Řím) byl italský kardinál a státník. Byl členem rodu Este a synovcem jiného Ippolita d'Este, který byl rovněž kardinálem. Vyplenil tehdy již 1 400 let starou Hadriánovu vilu, kterou postavil římský císař Hadrianus, a odvezl z ní mramory a sochy, aby si jimi vyzdobil svou vlastní rezidenci, vilu d'Este.
Životopis
Ippolito se narodil ve Ferraře jako druhý syn vévody Alfonsa I. d'Este a Lucrezie Borgie.[1] Jeho starší bratr Ercole II. d'Este se stal ferrarským vévodou po otcově smrti v roce 1534. Prostřednictvím své matky byli Ippolito a Ercole vnuky papeže Alexandra VI. Ippolito dostal jméno po svém strýci, kardinálovi Ippolitovi d'Este.
V roce 1519, ve věku pouhých 10 let, zdědil milánské arcibiskupství po svém strýci. Jednalo se o první z dlouhé řady církevních beneficií, které Ippolito v průběhu života obdržel a z jejichž příjmů převážně žil. Kromě Milána držel ke konci života také beneficia diecézí a opatství Bondeno, Chaalis (1540–1572), Jumièges v Normandii, Lyonu, Narbonne a Saint-Médard v Soissons.
Kardinálem byl jmenován 20. prosince 1538 papežem Pavlem III. s titulem Santa Maria in Aquiro. Kněžské svěcení přijal až v roce 1564.
Mecenáš umění
Milovník luxusu a okázalosti nechal přestavět Palazzo San Francesco ve Ferraře ještě před svým prvním jmenováním na francouzský dvůr. Po svém povýšení do Kolegia kardinálů v roce 1538 zrenovoval palác svého bratrance kardinála Ercole Gonzagy, který si pronajal jako svou kardinálskou rezidenci v Římě. V Tivoli nechal vystavět vilu d'Este, navrženou manýristickým architektem Pirrem Ligoriem, aby se vyrovnala jiným římským palácům, které si také budoval. Pro její výzdobu nechal přivézt mramory a sochy z nedaleké Hadriánovy vily, čímž starověkou památku značně poškodil a připravil o většinu původních artefaktů.
Ippolito d'Este rovněž podpořil kariéru hudebního skladatele Giovanniho Pierluigiho da Palestrina.[2]
Státník
V době svého jmenování kardinálem působil jako ferrarský vyslanec na francouzském dvoře a po roce 1549 zde zastupoval francouzské zájmy jako kardinál-protektor Francie za vlády Jindřicha II. V roce 1550 byl jmenován guvernérem Tivoli, tehdy ovládaného Francií.[1] Jeho vztah s francouzským dvorem byl natolik pevný, že byl francouzským kandidátem při konkláve, které zvolilo papeže Julia III., nástupce Pavla III.
Po této neúspěšné volbě se z velké části stáhl z aktivní církevní politiky, ačkoli Řím dál navštěvoval a nakonec tam po krátké nemoci zemřel.[1] Pohřben byl v kostele Santa Maria Maggiore v Tivoli, nedaleko své vily.
Významné množství Ippolitových dopisů a účetních knih z jeho domácnosti se dochovalo. Tato sbírka, čítající přes 2 000 dopisů a více než 200 účetních knih, je uložena v archivu v Modeně, dědičném sídle rodu Este. Tyto materiály tvoří základ knihy Mary Hollingsworthové „The Cardinal's Hat: Money, Ambition, and Everyday Life in the Court of a Borgia Prince“, která líčí sociální historii Ippolita d'Este a jeho doby.[2]
Vývod z předků
| Alberto d'Este | ||||||||||||
| Niccolò III. d'Este | ||||||||||||
| Isotta Albaresani | ||||||||||||
| Ercole I. d'Este, vévoda z Ferrary | ||||||||||||
| Tomáš III. ze Saluzza | ||||||||||||
| Ricciarda da Saluzzo | ||||||||||||
| Q28374057 | ||||||||||||
| Alfonso I. d'Este | ||||||||||||
| Alfons V. Aragonský | ||||||||||||
| Ferdinand I. Neapolský | ||||||||||||
| Giraldona Carlino | ||||||||||||
| Eleonora Neapolská, vévodkyně z Ferrary | ||||||||||||
| Tristan de Clermont | ||||||||||||
| Isabella Tarantská | ||||||||||||
| Kateřina Tarantská | ||||||||||||
| Ippolito II. d'Este | ||||||||||||
| Rodrigo Gil de Borja y Fennolet | ||||||||||||
| Jofré Llançol i Escrivà | ||||||||||||
| Sibila de Orms | ||||||||||||
| Alexandr VI. | ||||||||||||
| Domingo de Borja | ||||||||||||
| Isabel de Borja y Cavanilles | ||||||||||||
| Francisca | ||||||||||||
| Lucrezia Borgia | ||||||||||||
| Jacopo Pinctoris | ||||||||||||
| Vannozza dei Cattanei | ||||||||||||
| Mencia | ||||||||||||
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ippolito II d'Este na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Villa d'Este – Ippolito II d'Este. Tibersuperbum [online]. [cit. 2025-05-11]. Dostupné online.
- ↑ a b Hollingsworth, s. 1.
Literatura
- BORGIA, Roberto. In memoria del cardinale di Ferrara Ippolito II d'Este nel cinquecentesimo anniversario della nascita (1509-2009). Tivoli: Liceo classico statale "Amedeo di Savoia", 2009. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-25. ISBN 978-88-902795-5-3.
- HOLLINGSWORTH, Mary, 2005. The Cardinal's Hat: Money, Ambition and Housekeeping in a Renaissance Court. Woodstock & NY: Overlook Press. 308 s. Dostupné online. ISBN 978-1-86197-750-2. (anglicky) Google-Books-ID: 4LSuQgAACAAJ.
- PACIFICI, Vincenzo. Ippolito II d'Este cardinale di Ferrara. Societa Tiburtina di Storia e d'arte. Tivoli: 1920. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-23.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ippolito II. d'Este na Wikimedia Commons - Inventario Dei Beni Del Cardinale Ippolito II D'este Trovati Nel Palazzo-E Giardino Di Tivoli 3 4 Dicembre 1572. Scribd [online]. [cit. 2025-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
