Il sogno di Scipione
| Scipionův sen | |
|---|---|
| Il sogno di Scipione | |
| Žánr | azione teatrale |
| Skladatel | Wolfgang Amadeus Mozart |
| Libretista | Pietro Metastasio |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | italština |
| Literární předloha | Marcus Tullius Cicero: Somnium Scipionis |
| Datum vzniku | 1772 |
| Premiéra | 1. května 1772, Salcburk, Arcibiskupský palác (část) / 20. ledna 1979, Salcburk, Großes Festspielhaus (celé) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Il sogno di Scipione (v českém překladu Scipionův sen) je opera W. A. Mozarta z roku 1771 (KV 126). Poprvé byla uvedena v Salcburku v květnu roku 1772.[1] Jde o jednoaktovou operu v italštině. Autorem libreta je Pietro Metastasio.[2]
Postavy
- Scipio (římský generál), tenor
- Costanza (bohyně stálosti), soprán
- Fortuna (bohyně štěstí), soprán
- Publio (Scipionův adoptivní děd), tenor
- Emilio (Scipionův otec), tenor
- Licenza (alegorická postava holdování), soprán
- sbor blažených
Děj
Děj se inspiruje spisem Scipionův sen od starověkého myslitele Cicera.
Generálovi Scipionovi se ve snu zjeví dvě bohyně. Costanza je bohyně stálosti a Fortuna bohyně štěstí. Požádají jej, aby si mezi nimi vybral. Vedou jej do nebe, kde se Scipio setkává se svým otcem a dědem. Ukazují mu Zemi z nebeské perspektivy a učí jej ctnostem. Scipio je ohromen krásou a chce již zůstat v nebi. Má však úkol se na Zemi ještě vrátit a porazit Kartágo. Než se tak stane, musí se rozhodnout, zda se vrátí po boku Costanzy, nebo Fortuny. Po dlouhém rozvažování volí stálost a věrnost po boku Costanzy. V závěru se objevuje alegorická postava Licenza. Ta chválí Scipia za jeho správné rozhodnutí.
Postava Scipia má představovat Hieronyma von Colloreda, tehdejšího salcburského arcibiskupa. Původně měl Scipio představovat jeho předchůdce v úřadu Zikmunda Kryštofa ze Schrattenbachu. Ten však mezi dokončením opery a jejím prvním uvedením zemřel.
