Ignatij (Buzin)

Jeho Přeosvícenost Ignatij
Emeritní biskup armavirský a labinský
Církev	Ruská pravoslavná církev
Diecéze	Armavir
Jmenování	12. dubna 2014
Emeritura	18. května 2020
Předchůdce	Simeon (Nikolskij)
Nástupce	Vasilij (Kulakov)
Zasvěcený život
Sliby	22. ledna 1994
Svěcení
Jáhenské svěcení	3. února 1994 světitel Symon (Getja)
Kněžské svěcení	7. dubna 1994 světitel Ioann (Snyčjov)
Biskupské svěcení	13. dubna 2014 světitel Kirill
Osobní údaje
Rodné jméno	Konstantin Jurjevič Buzin (Константин Юрьевич Бузин)
Země	Rusko Rusko
Datum narození	21. června 1973 (52 let)
Místo narození	Kryvyj Rih, Ukrajinská sovětská socialistická republika
Národnost	ukrajinská
Alma mater	Petrohradská duchovní akademie
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignatij (světským jménem: Konstantin Jurjevič Buzin; * 21. června 1973, Kryvyj Rih) je ukrajinský duchovní Ruské pravoslavné církve a emeritní biskup armavirský a labinský. V současné době je ve stavu zákazu služby.

Narodil se 21. června 1973 v Kryvym Rihu. Roku 1980 odešel s rodinou do Gelendžiku.

V letech 1980–1988 studoval na střední škole č. 1 v Gelendžiku a poté na Novorossijském zdravotnickém učilišti. Během studia sloužil v chrámech v Gelendžiku a Novorossijsku.

V letech 1991–1995 studoval na Petrohradském duchovním semináři.

Roku 1993 jej metropolita petrohradský a ladožský Ioann (Snyčjov) jmenoval pokladním Sergijevo Primorské pustyně v Petrohradu.

Dne 22. ledna 1994 byl v chrámu Petrohradských duchovních škol archimandritou Kirillem (Načisem) postřižen na monacha se jménem Ignatij na počest svatého Ignatija (Brjančaninova).

Dne 3. února 1994 byl v chrámu svatého Alexandra Něvského v Krasném Selu biskupem tichvinským a Symonem (Getjou) rukopoložen na hierodiakona.

Dne 7. dubna 1994 jej metropolita petrohradský a ladožský Ioann v chrámu Svaté Trojice Alexandro-Něvské lávry rukopoložil na jeromonacha.

Od roku 1995 byl blagočinným Trojickosergijevské primorské pustyně. Dne 10. září 2002 byl osvobozen od funkce blagočinného a jmenován trvalým duchovním Trojickosergijevské lávry.

Dne 15. října 2002 byl ustanoven správcem podvorje Koněvského monastýru v Priozersku.

Dne 29. března 2004 byl metropolitou petrohradským a ladožským Vladimirem (Kotljarovem) povýšen na igumena.

Dne 21. dubna 2005 se stal blagočinným Tichvinského monastýru. Byl také členem eparchiální rady.

V letech 2005–2008 studoval na Petrohradské duchovní akademii.

Dne 5. května 2008 byl jmenován představeným Antonievo-Dymského skitu. Po přetvoření na monastýr byl 21. října 2008 potvrzen Svatým synodem ve funkci představeného.

Od 11. října 2010 sloužil jako duchovní Tichvinského Vveděnského ženského monastýru.

V dubnu 2013 byl jmenován členem eparchiální rady tichvinské eparchie.

Dne 19. března 2014 jej Svatý synod zvolil biskupem armavirským a labinským. Dne 21. března byl v chrámu Pokrova přesvaté Bohorodice podvorje Antonievo-Dymského monastýru v Petrohradu povýšen na archimandritu. Dne 12. dubna 2014 byl oficiálně jmenován biskupem a 14. dubna proběhla v chrámu Krista Spasitele v Moskvě jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli patriarcha moskevský Kirill, metropolita krutický a kolomenský Juvenalij (Pojarkov), metropolita jekatěrinodarský a kubáňský Isidor (Kiričenko), metropolita istrijský Arsenij (Jepifanov), biskup solněčnogorský Sergij (Čašin), biskup kronštadtský Nazarij (Lavrynenko), biskup jejský a timašjovský German (Kamalov), biskup borovičský a pestovský Efrem (Barbineagră), biskup tichvinský a lodějnopolský Mstislav (Djačina), biskup novorossijský a gelendžikský Feognost (Dmitrijev) a biskup tichorecký a korenovský Stefan (Kavtarašvili).

Dne 18. května 2020 byl patriarchou Kirillem po předložení obvinění z církevních deliktů neslučitelných s dalším řízením eparchie odvolán z řízení eparchie až do prozkoumání případu Nejvyšším církevním soudem. Jako místo pobytu mu bylo určeno město Krasnodar. Dne 25. srpna 2020 Svatý synod rozhodl o jeho pobytu v Antonievo-Dymském monastýru.

Den 3. srpna 2021 Nejvyšší církevní soud rozhodl o jeho vině ze spáchání církevních deliktů a zakázal mu sloužit bez práva nosit biskupské roucho a panagiu. Dne 8. dubna patriarcha Kirill schválil rozhodnutí soudu, zakázal mu stýkat se s duchovními a jako místo pobytu mu byl určen Pavlo-Obnorský monastýr pod dohledem metropolity vologdského.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Игнатий (Бузин) na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ignatij (Buzin) na Wikimedia Commons
• (rusky) Moskevský patriarchát