Narodil se 16. října 1829 v Biała Podlaska jako druhý syn Stefana Koźmińského a Aleksandry, rozené Kahl. Byl pokřtěn jako Florentyn Wacław Jan Stefan Koźmiński.[4][5]
V jedenácti letech prodělal krizi své víry, která se v něm znovu rozhořela až 15. srpna1846 během jeho pozdějšího věznění. Navštěvoval školu v Płocku a od roku 1844 studoval architekturu ve Varšavě na Škole výtvarných umění. Jeho otec zemřel v roce 1845. Dne 23. dubna 1846 ho ruská vojska zatkla a obvinila z členství v tajné vlastenecké organizaci. Během věznění ve varšavské citadele dozrálo jeho náboženské povolání. Ve vězení se nakazil tyfem, díky kterému byl 27. února1847 propuštěn. Dne 21. prosince1848 vstoupil do Řádu menších bratří kapucínů v jejich klášteře v Lubartově a zahájil zde svůj noviciát. První řeholní sliby složil 21. prosince1849, než v roce 1849 absolvoval filozofický kurz v Lublinu. Doživotní sliby složil 18. prosince1850 a poté byl v roce 1851 poslán do Varšavy na teologický kurz, kde studoval do roku 1852. Dne 27. prosince 1852 byl ve Varšavě vysvěcen na kněze varšavským arcibiskupem Antoniem Fijalkowským.[6][7]
Po svém vysvěcení působil v letech 1853 až 1855 jako lektor ve Varšavě. V té době pomohl bl. Marii Angele Truszkowské se založením kongregace Sester svatého Felixe z Cantalice. I v nepřátelském klimatu, které proti latinské církvi vytvořili ruští okupanti, vykonával Koźmiński tajně svůj apoštolát. Poté, co Rusové v roce 1863 vydali dekret o zrušení řeholních řádů, byl poslán do dvou různých měst, kde byl duchovním vůdcem mnoha tajných náboženských komunit. Od roku 1892 působil v Nowem Miastě nad Pilicą, kde se stal oblíbeným a vyhledávaným zpovědníkem a duchovním vůdcem. Spolupracoval např. s bl. Małgorzatou Szewczyk. Za svůj život pomohl založit mnoho řeholních kongregací, které često vznikaly jako tajné a bez řeholních hábitů. Stal se také hlasitým zastáncem III. řádu svatého Františka.[4][8]
V roce 1905 se zhoršil jeho zdravotní stav, což ho donutilo dočasně odstoupit od apoštolátu. Zemřel dne 16. prosince 1916 v Nowem Miastě nad Pilicą po těžké nemoci. Jeho sebrané spisy obsahují 42 svazků kázání a 21 svazků dopisů.[6][7]
Založené kongregace
Zde jsou uvedeny doposud existující řeholní kongregace a instituty, které jej považují za svého zakladatele či spoluzakladatele.
Obraz od Zbigniewa KotyłłySlužebnice Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (sekulární institut)
Služebnice Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Služebnice Neposkvrněné Panny Marie
Dcery Panny Marie Bolestné
Františkánské sestry trpících
Ježíšovy sestry
Služebníci Neposkvrněné Panny Marie
Služebnice Ježíšovy
Dcery Nejčistšího Srdce Panny Marie
Sestry Nejsvětějšího jména Ježíš
Malé sestry Neposkvrněného Srdce Panny Marie
Sestry Svaté Tváře
Sestry pomáhající duším v očistci
Dcery Neposkvrněné Panny Marie
Sestry těšitelky Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Služebnice Matky Dobrého Pastýře
Mezi jím založené kongregace, které již zanikly, patří Služebnice ochrnutých, Adorantky, Evangelijní ženy, Domácí sestry Svaté Rodiny, Dcery Matky Boží, Mariánská kněžská společnost, Kongregace svaté Marty, Valetudinářky, Kongregace terciářek, nebo Synové Panny Marie Bolestné, kteří se roku 2016 sloučili s františkány.[9] Další jím zřízená řeholní společnost, kongregace Sester mariavitek, upadla spolu s hnutím mariavitismu do schizmatu, což pro něj bylo velmi bolestné, jelikož jejich zakladatelku Marii Franciszku Kozłowskou dříve duchovně vedl.
.svg.png){kind=small}
Kongresové Polsko
Ruské impérium
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
