Produkční kodex

Produkční kodex (Production code), někdy také nazývaný Haysův kodex byl předpis, určující pravidla cenzury v americké filmové produkci a distribuci. Předpis vydala Motion Picture Producers and Distributors of America (MPPDA), předchůdce dnešní MPAA. Bývá označován po jejím tehdejším prezidentovi Williamovi Haysovi, který se však paradoxně jeho přípravě nepodílel.

Ačkoli byl předpis vydán již v roce 1930, nebyl prakticky vůbec uplatňován až do roku 1934, kdy si katolická organizace Legie slušnosti a další konzervativní síly vymohly jeho značné zpřísnění a dodržování. Kodex byl i na tehdejší dobu značně zpátečnický (bylo zakázáno jakkoli kritizovat či zesměšňovat křesťanské církve), rasistický a homofobní. Starší filmy, které nesplňovaly nová pravidla, byly sestříhávány a upravovány; jiné nesměly být znovu uvedeny a byly nedostupné až do šedesátých let. Důsledně byl dodržován až do druhé poloviny 50. let, v 60. letech byl však již uplatňován zcela výjimečně. Text předpisu se také postupně vyvíjel.^[1] Definitivně byl zrušen v roce 1968, kdy byl nahrazen klasifikací ratingu MPAA.

Produkční kodex podrobně popisoval, co je ve veřejně promítaných filmech z hlediska morálky ještě akceptovatelné a co už ne. Cenzura podle tohoto kodexu probíhala od námětu, přes jednotlivé fáze výroby až po schválení k distribuci. Hollywoodská studia se touto samoregulací vyhnula přímé státní kontrole.

První verzi vytvořili v roce 1930 jezuita Daniel A. Lord a katolický novinář Martin Quigley, vydala ho MPPDA. Předpis však nebyl zpočátku prakticky vůbec uplatňován. V roce 1933 však katolická organizace Legie slušnosti a další konzervativní síly začaly tlačit na jeho dodržování, tito hrozily i bojkotem kin.^[2]

V reakci na tlak v červnu 1933 MPPDA vydala dodatek ke kodexu, kterým vznikla Správa Produkčního kodexu (Production Code Administration), která měla dohlížet na dodržování zásad v Kodexu a zavazovala všechna kina v Asociaci promítat pouze filmy, které Správa schválí.^[2]

Správa také začala klasifikovat všechny starší filmy a okamžitě stahovala ty nejvíce urážlivé. Byla zavedena předběžná cenzura, filmy nově musely projít schvalovacím procesem již v předprodukční fázi. Následovalo schvalování scénáře a samotného hotového filmu. Pokud Správa neměla připomínky nebo studio vyhovělo všem požadavkům – vystříhalo kontroverzní scény, popřípadě je přetočilo, obdrželo tzv. Schvalovací pečeť (Seal of Approval).^[2]

Kromě produkčního kodexu existovala i jiná omezení. Zvláštní cenzuru si prováděli mormoni a pro americké katolíky bylo závazné ještě schválení Legií slušnosti. Existovala také lokální cenzura v jednotlivých městech či státech.^[2]

Kodexu nepodléhaly zahraniční filmy promítané v nezávislých kinech, které nespadaly pod MPAA. Ty podléhaly pouze lokální cenzuře, čemuž se začaly právně bránit. V roce 1951 tak distributor Rosselliniho italského filmu Zázrak cenzurní zákaz dostal až k Nejvyššímu soudu Spojených států amerických, který v roce 1952 lokální cenzuru omezil.^[2]

Známy režisér a producent Otto Preminger proti kodexu brojil a nazýval ho přežitkem. Rozhodl své filmy točit bez kontroly MPAA a promítat je tak jen v nezávislých kinech. V roce 1953 měl premiéru film Měsíc je modrý, o dva roky později Muž se zlatou paží. Obě filmy byly komerčně úspěšné, ostatní producenti tak začali s jeho názorem souhlasit. V reakci na to velké studio United Artists vystoupilo z MPAA, které se rozhodla kodex výrazně zmírnit. Po této úpravě se studio do MPAA vrátilo.^[2]

V roce 1965 Nejvyšší soud v reakci na žalobu provozovatele kina lokální cenzuru prakticky zrušil, když tyto orgány již neměly pravomoc promítání filmu zakázat, mohly pouze požadovat zakázání filmu soudní cestou. V reakci na to většina cenzurních orgánů zanikla.^[3] Velká studia začala kodex ignorovat.^[2] V roce 1966 měla premiéru Antonioniho Zvětšenina, první film produkovaný velkým studiem (Metro-Goldwyn-Mayer), který nezískal souhlas Správy kodexu.^[4] V roce 1966 byl kodex výrazně zkrácen a zmírněn, v roce 1968 byl zrušen úplně a nahrazen klasifikací ratingu MPAA.^[2]

Přepis obsahoval tři obecné principy, který byly zachovány ve všech verzích předpisů:^[5][1]

• Nesmí být natočen žádný film, který by snižoval morální normy těch, kteří ho sledují. Proto by sympatie diváků nikdy neměly být směrovány na stranu zločinu, provinění, zla nebo hříchu.
• Mají být zobrazovány správné životní normy, pouze s ohledem na požadavky děje a zábavy.
• Zákon, ať už přirozený nebo lidský, nesmí být zesměšňován, ani se nemá ospravedlňováno jeho porušování.

Dále předpis některá témata a situace zakazoval zcela, některá mohla být zobrazena jen v přímé souvislosti s dějem nebo pouze specifickým způsobem.

Podle znění z roku 1930 byla zakázána následující témata a situace:^[5]

• pomsta v soudobém prostředí
• způsoby pašování
• obchodování s drogami
• nadměrné a smyslné líbání, smyslné objetí, naznačující postoje a gesta
• sexuální úchylky
• prostituce
• mezirasové sexuální vztahy
• intimní hygiena a sexuálně přenosné nemoci
• porod
• dětské pohlavní orgány
• nemravnosti řečené, v gestu, narážce, písni, vtipu či náznaku
• rouhání v jakékoliv podobě
• úplná nahota
• neslušné či nadměrné odhalování
• tanec či taneční kostýmy umožňující nadměrného odhalování či neslušné pohyby
• tanec naznačující či představující sexuální aktivity nebo neslušné vášně
• zesměšňování náboženské víry
• duchovní jako komické postavy nebo padouši
• chlípný, neslušný či obscénní název filmu

• Dawn B. Sowa: Zakázané filmy, 2005, ISBN 80-242-1383-4

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Produkční kodex na Wikimedia Commons
• Kompletní text Produkčního kodexu z roku 1930 (anglicky)