Hasan Čengić

Hasan Čengić (30. srpna 1957 - 7. listopadu 2021) byl bosenský politik, který sloužil jako místopředseda vlády a náměstek ministra obrany Federace Bosny a Hercegoviny. Během bosenské války byl Čengić hlavním fundraiserem a nákupčím zbraní pro administrativu Aliji Izetbegoviće.

Čengić byl považovaný za muslimského zastánce tvrdé linie a jednoho z nejvlivnějších lidí v Sarajevu a byl také zastáncem íránského vlivu v Bosně a Hercegovině.

Čengić se narodil v Odžaku u Foče-Ustikoliny v SR Bosně a Hercegovině v Jugoslávii otci Halidovi a matce Merjemě rozené Lutvikadić. Byl vzdáleným bratrancem bosenskomuslimského politika Adila Zulfikarpašiće.^[1]

Jako mladý imám vedl Čengić skupinu s názvem Tabački Masjid, která odsuzovala diskotéky a smíšená manželství a obhajovala zahalování žen a také zákaz alkoholu.^[2] Pro Loftuse byl Čengić sympatizantem íránské revoluce, který „vnímal velký potenciál v novém internacionalismu“ a který pro svou komunitu obhajoval panislámský kurs.^[3]

V roce 1981 Čengić publikoval článek v časopise „Glasnik“ o praxi práva šaría. V článku Čengić zkoumal aplikaci šaría v islámském světě a napsal o Íránu, že ukazuje „rostoucí tendenci rozejít se se západními modely a odhodlání vrátit se k vlastním zákonům, kultuře a civilizaci“. V článku se spolu s Džafarem Nimeirym ze Súdánu a Muhammadem Zia-ul-Hakem z Pákistánu silně opíral o Rúholláha Chomejního a hojně ho citoval. Loftus píše, že Čengić v článku vidí íránskou revoluci jako „nejreprezentativnější moment síly nové muslimské koalice vedle ropného embarga z roku 1973“. Čengić v článku zastává názor, že „Muslimové mají prostor, populaci, dynamiku, sílu, energii a peníze“ a dochází k závěru, že není důvod, proč by se nemohli stát „pánem světa zítřka“. Loftus dále píše, že ačkoli Čengić v článku nezmiňuje jugoslávské muslimy, „implicitně vytvořil prostor pro vlastní komunitu“ v „potenciální koalici islámských „pánů zítřka“.^[4]

Čengić byl členem mladých muslimů, islamistické organizace, kterou vedl Alija Izetbegović. Členové organizace, včetně Izetbegoviće a Čengiće, byli souzeni v roce 1983. Hamdija Pozderac, prezident Svazu komunistů Bosny a Hercegoviny, řekl, že organizace pracuje na panislamismu, který povede k „etnicky vyčištěné Bosně a Hercegovině“, a že hledají spolupráci s muslimským světem, zejména s Íránem. Žalobci argumentovali tím, že se obvinění ztotožňovali s islámskou revolucí a že někteří z nich tajně odjeli do Teheránu u příležitosti výročí revoluce, přičemž k podtržení těchto souvislostí byly použity spisy obviněných, a zejména Islámská deklarace, jejímž autorem je Izetbegović. Na konci procesu byl každý obviněný odsouzen ke 14 letům vězení za různé muslimské nacionalistické aktivity.^[5][6]

Během bosenské války jmenoval Alija Izetbegović Čengiće hlavním fundraiserem a nákupčím zbraní,^[7] pověřeným vyjednáváním tajných obchodů se zbraněmi.^[8] Čengić jezdil do cizích zemí jednat o dodávkách zbraní bosenským silám, včetně Íránu.^[6] Pro jeho časté cesty do islámských zemí byl přezdíván „létající imám“.^[9] Byl také členem poradního výboru Agentury třetí světové pomoci (TWRA), o níž se předpokládá, že během válečného období od roku 1992 do roku 1995 přinesla vládě Republiky Bosna a Hercegovina 350 milionů dolarů, z nichž nejméně polovina byla použita na pašování zbraní. Většina peněz pocházela ze zemí Blízkého východu včetně Íránu a především ze Saúdské Arábie. Dary také pocházely z Turecka, Súdánu, Bruneje, Malajsie a Pákistánu.^[8]

Ve druhé polovině roku 1991 byla Strana demokratické akce (SDA) velmi aktivní v přípravách na válku, o níž vedení strany vědělo, že je nevyhnutelná. V červnu 1991, před vyhlášením nezávislosti Slovinskem a Chorvatskem a deset měsíců před vypuknutím konfliktů v Bosně a Hercegovině, se SDA rozhodla vytvořit vlastní polovojenskou Vlasteneckou ligu s Čengićem, tehdy 43letým imámem, v čele. Protože Vlastenecká liga potřebovala zbraně, střelivo, zásoby a uniformy, Čengić pro podporu navštívil islámské země.^[10]

Čengić byl spolu se svým otcem zodpovědný za údržbu Armády Republiky Bosna a Hercegovina (ARBiH), zásobování, řízení dopravy, transport a lékařské a veterinární služby. Tyto pozice jim umožňovaly velký vliv, čehož bylo silně využíváno. Čengić preferoval zapnuté uniformy bez límečku, po vzoru uniforem Íránců, a měl pověst tvrdého muže.^[6]

List Slobodna Bosna tvrdil, že Čengić byl obchodním partnerem ruského obchodníka se zbraněmi a bývalého důstojníka KGB Viktora Buta, jinak známého jako „obchodník se smrtí“.^[11][12] V květnu 2006, když se při tranzitu z Bosny a Hercegoviny do Iráku ztratilo 200 000 útočných pušek AK-47, byla dopravcem jedna z Butových leteckých společností.^[13]

Podle rakouské policie byl v dozorčí radě Třetí světové záchranné agentury (TWRA), falešné humanitární organizace se sídlem v Súdánu.

Po podepsání Washingtonské dohody v březnu 1994 a vytvoření společné bosňácko-chorvatské Federace Bosny a Hercegoviny působil Čengić na ministerstvu obrany Federace Bosny a Hercegoviny jako zástupce Vladimira Šoljiće, bosenského Chorvata jmenovaného do funkce ministra obrany.^[14]

Čengić byl známý jako neústupný muslim, s úzkými vazbami na umírněnějšího Izetbegoviće. Čengić měl blízké vazby na Írán a americký velvyslanec v Sarajevu James W. Pardew jej považoval za íránského agenta. Během války Spojené státy přehlížely íránské dodávky zbraní. V poválečném období však odstranění íránských bojovníků a vlivných osob bylo nepodkročitelnou podmínkou pro realizaci programu Train and Equip (T&E).^[15]

Během války bojovaly na straně Bosňáků stovky mudžáhidů z celého muslimského světa. Jejich vojenská hodnota byla pochybná a mnozí z nich bojovali jako součást 4., 7. a 8. muslimské brigády, považovaných za jedny z nejlepších bosňáckých jednotek. Současně přibližně 1 500 bojovníků a poradců íránských revolučních gard podporovalo bosňáckou stranu. Írán udržoval v Sarajevu velké velvyslanectví a poskytoval přímou finanční podporu vládě, stejně jako program bezpečnostní pomoci, který zahrnoval vyzbrojování a vojenský výcvik bosňáckých vojáků v Íránu. Proto mnohá média kritická vůči T&E kritizovala tento program kvůli možnosti vyzbrojování a výcviku islámských extremistů. Z tohoto důvodu se Pardew a jeho tým snažili odstranit íránský vliv z Bosny a Hercegoviny a zachránit důvěryhodnost T&E.^[16]

Na druhé straně Čengić pevně stál na straně Íránu a ostře kritizoval Spojené státy. T&E postupoval s občasnými problémy. Bosňáci, kteří sympatizovali s Íránem, T&E kritizovali a považovali íránskou podporu za spolehlivější. Chorvatská média uvedla, že Čengić zahájil protiamerickou kampaň a stěžoval si, že zbraně dodané prostřednictvím T&E jsou zastaralé. Sarajevský deník „Ljiljan“ kontrolovaný SDA zveřejnil rozhovor s íránským diplomatem Sajídem Músejnem Rasiduleslamím, který odhalil, že v případě selhání T&E je Írán připraven cvičit a vyzbrojovat bosňácké síly.^[16]

V červnu 1996, při snaze prosadit zákon o obraně ve Federaci Bosny a Hercegoviny, Pardew, který považoval Čengiće za hlavní překážku T&E a za zástupce Íránu, informoval Izetbegoviće, že ponechání lidí, jako je Čengić, povede k izolacionismu a rozdělení Bosny a Hercegoviny. Také požádal Izetbegoviće, aby všichni íránští bojovníci orientovaní na mudžáhidy opustili zemi.^[16] Média zvýšila politický tlak zveřejňováním zpráv o íránském vlivu v Bosně a Hercegovině. Již 26. června Pardew předložil informaci, že íránští a další zahraniční bojovníci byli vyhoštěni a že v Bosně a Hercegovině zůstalo méně než 70 z nich, kteří byli oddáni za místní ženy. Prezident Clinton neprotestoval proti jejich pobytu a informoval Kongres, že Íránci, kromě pracovníků velvyslanectví, opustili Bosnu a Hercegovinu.^[17]

Odstranění Čengiće však bylo podstatně obtížnější. Situace eskalovala do října 1996, kdy měly Spojené státy dodat Bosně a Hercegovině přes 40 tun zbraní přes chorvatský přístav Ploče. Pardew trval na tom, aby ministr zahraničí Warren Christopher a ministr obrany William J. Perry podepsali dopis požadující odstranění Čengiće a aby byl stejný dopis doručen Izetbegovićovi. Pardew předal tento podepsaný dopis Izetbegovićovi 22. září jako ultimátum. Trvání na odstranění Čengiće způsobilo velké politické problémy, do kterých byli zapojeni vysoce postavení činitelé americké, bosensko-hercegovinské a chorvatské vlády. Zatímco Izetbegović zvažoval ultimátum, T&E byl zastaven a loď, která dovezla velké množství zbraní, stála v Jaderském moři před přístavem Ploče od 24. října. Pardew věřil, že zastavení dodávky zbraní bylo nutné k tomu, aby Američané udrželi páku na Izetbegoviće. Také ovlivňoval americké činitele, kteří se setkávali s Izetbegovićem, aby jej přesvědčili k přerušení vazeb s Čengićem.^[18]

Izetbegović váhal přerušit vazby s Čengićem. Pokusil se jej přesvědčit, aby rezignoval na funkci ministra obrany, aby jej mohl jmenovat do vlivnější pozice. Čengić však využívaje svého silného vlivu, odolal odstranění a veřejně obvinil Spojené státy ze zasahování do jmenování a odvolávání činitelů cizího státu. Izetbegović nakonec souhlasil s propuštěním Čengiće pod podmínkou, že také chorvatský ministr Šoljić opustí funkci.^[19] Tímto se Izetbegović snažil prezentovat situaci tak, že oba muži selhali, namísto toho, aby vyčlenil bosňáckého ministra.^[20] Pardew přijal Izetbegovićův návrh a předal jej Krešimiru Zubakovi, chorvatskému členu předsednictva BiH. Chorvatská strana tuto nabídku přijala,^[19] a Čengić byl odvolán z funkce dne 4. listopadu 1996.^[21] Nahradil jej Sakib Mahmuljin.^[19]

Po odvolání z ministerstva obrany byl Čengić jmenován ministrem pro vysídlené osoby a uprchlíky. V této funkci se Čengić staral o bosňácké uprchlíky a své povinnosti vykonával s ohledem na jejich rozmístění pro případ vypuknutí nové války. V srpnu 1997 však mělo do Bosny a Hercegoviny dorazit deset tanků T-55 z Egypta, které Čengić zakoupil na konci války. Tato dodávka proběhla bez vědomí pracovní skupiny T&E a naznačovala, že Čengić spolupracuje s bosňáckými činiteli na ministerstvu obrany. Pracovní skupina zasáhla a zabránila tankům v přistání. Média vyjádřila obavy z tajného obchodu se zbraněmi a íránského vlivu. Pracovní skupina využila situace, aby ukázala, že Spojené státy mají kontrolu, a poukázala na nebezpečí, které by Čengić pro Bosňáky představoval.^[19] Izetbegovićeva administrativa s cílem zmírnit škody způsobené Čengićem zahájila užší spolupráci s T&E a Čengić již dále průběh T&E nenarušoval.^[22]

V letech 1998 až 2002 působil jako poslanec.^[23]

Od roku 2015 do roku 2019 zastával funkci předsedy parlamentu Islámského společenství v Bosně a Hercegovině, přičemž v roce 2018 prohrál znovuzvolení.^[24][25]

Bosňácký politický komentátor Avdo Avdić napsal, že Čengić byl vůdcem jednoho ze čtyř bosňáckých politických klanů, přičemž svůj vliv čerpal výhradně z Islámského společenství v Bosně a Hercegovině. Avdić napsal, že Čengić také ovládal Stranu demokratické aktivity (A-SDA), odštěpeneckou stranu od SDA, která byla kdysi významná v Unsko-sanském kantonu, a takzvaný „malajsijský“ subklan, který sám ovládá stranu Lidé a spravedlnost (NiP), stejně jako Al Jazeeru Balkans. Podle Avdiće je „malajsijský“ subklan veden Amerem Bukvićem, generálním ředitelem BBI Bank.^[26]

Čengić zemřel 7. listopadu 2021 ve věku 64 let.^[27]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hasan Čengić na anglické Wikipedii.

Je zde použita šablona {{Refend}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.